Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kousky života

07.01.2007 „Bačkůrkové večírky“ skončily

V polovině osmdesátých let začal pořádat sochař Vladimír Preclík ve svém obrovském ateliéru v Bráníku večírky spojené s přednáškami. Zpravidla jednou za měsíc v pátek. Zval tam své známé – výtvarníky, spisovatele, muzikanty, vědce. Bratr, který se s ním kamarádil, tam přivedl taky mne. Každý přinášel nějaké občerstvení, které se rozmístilo po ateliéru volně k dispozici. Když se těch třicet čtyřicet lidí sešlo, měl předem domluvený člověk přednášku. Jiří Grygar mluvil o vesmíru, Zdeněk Horský o astrologii, já o mimozemských civilizacích. Určitě byly i další, ale nepamatuji se.

Mockrát jsme se nesešli. Estébáci si jednou Preclíka zavolali a chtěli vědět, co u něho osazenstvo tolika aut dělá. Zřejmě měli obavy, aby se z toho nevyklubala nějaká režimu nepřátelská skupina. Vzpomínám-li si dobře, žádný zažraný komunista tam nechodil. A agent StB snad taky ne.
Koncem devadesátých let jsem měl pocit, že nám takové duchovní osvěžení chybí. Zmínil jsem se o tom před kolegyní Marcelou Pecháčkovou. Navrhla: „Můžeme to dělat u nás. Mám velký byt. Je zbytečné, aby lidé s sebou nosili nějaké občerstvení – připravím něco studeného a na pozdějšek guláš.“

„Bačkůrkové večírky“ skončily-1Hostitelka Marcela dostává kytku u příležitosti 50. večírku

Bezvadný nápad! Marcela bydlí na Vinohradech, kousek od Náměstí míru, pět minut od tramvaje, v ulici bývá dost místa na zaparkování. Přednášky obstarají účastníci anebo i další kamarádi a známí.
A tak jsem 19. ledna 1999 rozeslal mailem řadě známých, na kterých jsme se dohodli, pozvánku, v níž se mimo jiné říkalo:
„Teď bychom chtěli tyto večery obnovit, abychom v našem kapitalismu moc duševně nezakrněli. Scházeli bychom se jednou měsíčně poslední pátek v měsíci s výjimkou léta.
Azyl nám nabídla hodná kolegyně a dobrá hostitelka Marcela Pecháčková… A protože Marcela navzdory své emancipaci dobře vaří, připraví drobné občerstvení. Abychom ji nepřivedli na mizinu, složte u vchodu 50 Kč za jednu osobu. První beseda bude v pátek 29. ledna 1999 – hovořit bude primář dr. František Koukolík na téma Co dokáže náš mozek za 20–30 let. Přijďte okolo 19. hodiny. Další uvažovaná témata do konce dubna: Psychika vrahů a špičkových manažerů, Politika za 1. republiky a dnes, Role USA v příštím století.“


„Bačkůrkové večírky“ skončily-2Hovoří exministr zahraničí Jaroslav Šedivý, naslouchají Pavel Koubský (zleva), Karel Pacner a domácí pán Radek Jelínek

Zájem byl obrovský. Scházelo se nás zpravidla okolo třiceti. A abychom Marcele příliš nezaneřádili podlahu, přezouvali jsme se – proto se začalo mluvit o „bačkůrkových večírcích“. Přednášející vždycky zapadl do velkého fotelu pod zasklenou trojrozměrnou koláží Brigitte Bardotové, já ho představil a on spustil. Okolo deváté byl „guláš time“, který se protáhl na půl až tři čtvrtě hodiny. A potom obvykle následovala volná diskuse. Po jedenácté začala většina posluchačů mizet, aby stihla poslední metro a autobusy. Několik vytrvalců, kteří přijeli auty anebo bydleli v okolí, zůstávalo ještě hluboko po půlnoci.
Okruh témat, který se nám podařilo obsáhnout, byl široký.
Slávek Hubálek, který je soudním znalcem pro vrahy a současně má firma na výběr manažerů, se pokusil porovnat tyhle dvě nesourodé společenské skupiny, psychiatr Cyril Höschl zase upozornil na přínos agrese.

„Bačkůrkové večírky“ skončily-3O přestávce: Petr Jakeš (zleva), Slávek Hubálek a Karel Pacner

O první republice mluvil její znalec historik Antonín Klimek, zatímco lesník a hospodský – jak má hrdě napsáno ve svém živnostenském listu – Karel Schwarzenberg o kořenech a budoucnosti české státnosti, bývalý diplomat Jaroslav Šedivý se věnoval přípravě odchodu sovětských vojsk, profesor češtiny na Univerzitě Karlově Karel Kučera nás přesvědčoval, že i za sto let se bude v české kotlině mluvit ještě česky.
Spojené státy nám přiblížil Petr Vančura, který tam pracoval v devadesátých letech jako diplomat, a někdejší velvyslanec (a v roce 1968 zpravodaj rozhlasu) v Moskvě Luboš Dobrovský se zamýšlel nad tím, jestli se máme bát Ruska. Novinář Jan Petránek nám představil trojúhelník Washington–Moskva–Peking. Bývalý šéf civilní rozvědky Oldřich Černý rozebíral, nakolik je Česká republika bezpečnou zemí. Historik Pavel Žáček, který bádá v tajných archívech, mluvil o komunistické Státní bezpečnosti.
Ředitel Kriminalistického ústavu Jan Hlaváček se věnoval moderním metodám kriminalistiky, egyptolog Miroslav Verner životu mezi Araby, epidemiolog Zdeněk Ježek riziku biologické války.
Astronom Jiří Grygar vykládal o nových poznatcích ve výzkumu vesmíru, neurolog Martin Bojar mluvil o budoucnosti medicíny, Ondřej Neff o vstupu do věku informací. Genetik Václav Pačes hovořil o dědičnosti, a to dvakrát, geochemik Petr Jakeš o katastrofách způsobených přírodou a člověkem také dvakrát, později i o možném životě na Marsu.
Překladatel Martin Hilský ukázal na přínos Shakespeara dnešku, Eva Zaoralová nám přiblížila zákulisí karlovarského filmového festivalu, Zdeněk Mahler se rozpovídal o Antonínu Dvořákovi, Jaroslava Janáčková o Boženě Němcové, Jiří Černý o české pop-musik. Jednou přišel i Vladimír Preclík, aby povykládal o sochaření v Čechách.
A tak dále. Některé besedy byly neobyčejně zajímavé, takže bychom s naším hostem seděli možná do rána, jindy se nepovedla – ale s těmihle výpadky jsme museli počítat. I diskuse byly často zajímavé. Když se mluvilo o možné válce proti Jugoslávii, rozproudila se debata natolik ostře, že dva kohouty musel tišit zajímavým příkladem z české historie docent neurologie. Jeden pátek uchystala Marcela překvapení, když pozvala sommeliera čili znalce vín, s nímž jsme některé druhy ochutnávali.

„Bačkůrkové večírky“ skončily-5Sešli se i dva Černí: Olda, první šéf české rozvědky, a Jirka, známý hudební kritik a moderátor manifestací na Václavském náměstí v listopadu 1989

Do prosince 2006 jsme absolvovali takových besed 53. V poslední době jsme měli stále obtížněji vyhledávali zajímavá témata i řečníky. Navíc Marcela zápasila s časem, jehož měla jako zástupkyně šéfredaktora týdeníku Instinkt stále méně. Obě dcery odrostly a odešly, takže nemohly pomáhat s přípravou pohoštění, občas obětavě vypomohla tchýně. Nezbylo nic jiného, než „bačkůrkové večírky“ zrušit nebo odložit – to ukáže čas.
Občas jsme konali i výjezdní zasedání - buď na zahradě u Jakešů v Hrnčířích anebo u Mirka Pacnera v Řeporyjích. Ale ta mohla probíhat jenom za krásného letního počasí a místo přednášek jsme konzumovali obrovské množství jídla.

„Bačkůrkové večírky“ skončily-4Na zahradě u Jakešů se náhodou sešli tři spisovatelé: Petr Jakeš, Petr Hořejš a Jarda Veis

7.1.2007
Všechny snímky Karel Čech
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks