Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kousky života

25.02.2006 Já a můj počítač

1. Vzpomínáte si na své první setkání s počítačem? Co to bylo za stroj, k čemu jste ho používal a jaký ve vás zanechal dojem?


Na tohle setkání si vzpomínám dobře, aspoň zčásti dobře. Někdy v létě 1990 jsem začal toužit po počítači. U nás byly drahé a někdo mi poradil, abych vyrazil do Západního Berlína. Jel se mnou manžel mé kolegyně, který pracoval jako počítačový technik na ministerstvu zahraničí. Před tím jiný kolega zavolal jednoho známého, který tam působil na ambasádě, aby nás orientoval. Navštívili jsme několik obchodů, ale nic jsme nekoupili. Počítače byly přece jenom drahé a navíc by byly potíže s českou diakritikou. Nakonec jsem si pořídil první počítač z nějaké výstavy na Pankráci – na typ si nejsem schopen vzpomenout.
Používal jsem ho tak jako dodnes, tedy jako lepší psací stroj.

Já a můj počítač-1Už v osmdesátých letech jsem totiž pátral po nějakém stroji, který by nevyžadoval takovou sílu při úhozech do kláves. Vzhledem k tomu, že jsem u psacího stroje prožíval dlouhé hodiny, měl jsem obavu, infikovanou kamarády doktory, abych nepřišel o klouby na prstech. Tehdy mi třeba v IKEM ukazovali elektrický psací stroj s pamětí. Kdyby nám listopad 1989 neotevřel cestu na Západ, zřejmě bych si něco takového – aspoň pro doma – koupil.
Nicméně ta cesta do Berlína měla přece jenom jeden efekt, i když úplně na jiném poli. Tehdejší tamní průvodce mi po letech pomáhal při orientaci v některých otázkách špionáže, když jsem zpracovával historii čs. výzvědných služeb. Musím říct, že bez této cesty a bez tohoto seznámení by výsledek mé práce, který představoval čtyři tlusté knihy a devatenáct hodinových televizních dokumentů, dost kulhal.

2. Jaký počítač máte dnes a kolik hodin denně-nočně na něm v průměru strávíte?


Je to možná deset let, co jsem skončil s počítači, které jsou běžně na trhu. Bydlím na Jihozápadním městě v Praze 13 a v Řeporyjích na náměstí je firma, jejíž majitel Jan Vávra sestavuje zákazníkům počítače podle potřeby. Takže podle posledního dodacího listu mám počítač Max 3700, ve kterém je Pentium III, a program Windows XP. Jsem náramně spokojen, protože když něco potřebuji, někdy ještě ten den anebo den následující pan Vávra přijede a problém okamžitě vyřeší.
Zapínání počítače patří mezi mé ranní rituály. Takže když se nasnídám a prolétnu noviny, zapínám internet, abych se podíval na poštu a na iDnes. Vypínám ho před půlnocí, než jdu spát. Nemohu říct, kolik hodin u počítače strávím. Když třeba fofruju s psaním knihy, což bylo loni v létě, kdy jsem za čtvrt roku napsal Kosmické špiony, tak u něho sedím s nutnými přestávkami od 9 do 23 hodin. Teď, když nemusím jet do centra, nic mě nehoní a celkem v klidu píšu další knihu, prosedím u počítače 6–10 hodin.

3. K čemu všemu používáte počítač pracovně i soukromě?


Předně je to dokonalý psací stroj. Když jsem ho neměl a psal jsem knihy, zápasil jsem s tím, že do hotového textu jsem vpisoval nové informace – stránky jsem všelijak slepoval, dělal stránky A, B, C a podobně. Tohle teď to odpadlo. Další věc – mám všechny své knihy a články asi od roku 1991 uložené v počítači, respektive na CD. Z internetu si stahuji zajímavé články, které ukládám do různých podadresářů. Přiznávám však, že můj systém tohoto archivování není dokonalý, protože článek Počítače v kosmonautice, který mám před očima a kdysi jsem ho četl, jsem nenašel, i když si myslím, že ho někde mám uložený.

4. Kdy a při jaké příležitosti jste se seznámil s internetem?


S internetem jsem se seznámil před lety v redakci MF Dnes. Když začínal, měli jsme ho v oddělení vědy na jednom počítači. Proseděl jsem u něj hodiny, protože jsem si stahoval spoustu zajímavých článků, o kterých jsem neměl ponětí. Dnes jsem zapojený doma. Když dnes cokoliv píšu, ať už článek nebo knihu, vždycky proženu dané téma vyhledávačem. Najednou mám přehršli informací, které jsem v době předinternetové neměl. Zápasím – a nejsem sám – s tím, abych si z toho vybral informace skutečně důležité.
Nejvíc jsem si to uvědomil, když jsem psal novou verzi knihy Kolumbové vesmíru. To je personifikovaná historie kosmonautiky a raketové techniky. První vydání vyšlo v roce 1976. Tehdy jsem získával informace ze Západu mimo jiné dotazováním dopisy u různých kosmonautů a odborníků. Mimochodem, jak jsem v Pardubicích četl ve svazku, který na mne vedla StB, bedlivě tuhle korespondenci kontrarozvědka sledovala. Dneska jsem všechno, co jsem pro nové vydání potřeboval, našel na internetu, pouze ve výjimečných případech jsem mailem psal do NASA, abych se něco dověděl navíc. A protože jsem sehnal velké množství informací a tuhle historii jsem dotáhl až do začátku stavby Mezinárodní kosmické stanice, bude mít kniha dva díly.

5. Co si myslíte o počítačových hrách?


V této oblasti jsem analfabet. Nemám na ně čas. Není to mé hobby. Bojím se však, že mladou generaci tím odvádí od četby. Škoda.

6. V čem byly a jsou počítače důležité pro kosmonautiku? Mohla by bez nich existovat?


Potřebují je konstruktéři kosmických plavidel a raket, potřebují je plánovači letů, neobejde se bez nich řízení letu. Dneska by kosmonautika bez nich existovat nemohla. Přitom je zajímavé, jak prudce se výpočetní technika rozvíjí. Když se první lidé vraceli v Apollu 11 od Měsíce, říkal Michael Collins: „Počítač, který vidíte nad mou hlavou, obsahuje ,slovník’ 38 000 slov, pečlivě vybraných, aby byl pro nás, pro posádku, co možná nejužitečnější.“ A podle přítele Antonína Vítka má dnes v podstatě každý stolní počítač mnohonásobně vyšší výkon, než byl na lodích Apollo.
Chtěl bych zdůraznit jednu věc, na kterou se občas zapomíná. Když se začínaly stavět velké rakety a létat do vesmíru, byly zapotřebí nové materiály, nové výrobní technologie, kvalitnější elektronika. Bez závodu o Měsíc mezi Američany a Sověty by přišla počítačová revoluce o několik desetiletí později. Možná, že dnes bychom žádné stolní počítače ještě neměli, že by se ještě rodily v garážích amerických průkopníků. Ale přišly by, o tom nepochybuju.

7. Dovedete si představit svět bez počítačů?


Tři čtvrtiny svého života jsem prožil bez nich. Svět bez počítačů si dovedu představit, ale po tom, co jsem si jejich kouzlo ozkoušel, by mi chyběly.

8. Jak vidíte vývoj počítačů do budoucna?


Každý člověk bude mít počítač o velikosti náramkových hodinek, který mu poslouží i jako nepřetržitý diagnostik, to znamená bude hlídat jeho zdravotní stav, bude spojen s internetem, záchrannými službami, GPS a dalšími zázraky, které si zatím neumíme představit.

9. Jak by měl vypadat počítač vašich snů?


Rád bych měl počítač bez dnešní obrazovky, který by méně namáhal oči. A za druhé aby mi vyhledával požadované dotazy, například heslo Počítače v kosmonautice, mnohem efektivněji. Snem, kterého se hned tak nedočkáme, je, kdybych mu mohl články, knihy a dopisy diktovat. Bylo by fajn, ale já už se toho nedožiju, aby mně můj chytrý počítač při psaní radil. Třeba kdybych si důkladně neprostudoval životopis Neila Armstronga a zrovna jsem ho psal, aby mi připomněl: nedávno se rozvedl a znovu oženil. Ale toho se dočkají třeba ti budoucí novináři a spisovatelé, kteří dneska zápasí ve škole s českou gramatikou.

25.2.2006 – pro Evu Vlčkovou z LN, která to dělá pro časopis Click

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks