Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

knihy

11.12.2006 VELKÉ ŠPIONÁŽNÍ OPERACE – PRVNÍ A DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - charakteristiky kapitol

Úvod: NEODMYSLITELNÁ SOUČÁST STÁTU



Sovětští rozvědčíci byli nejlepší na světě – hrdinové bez poskvrny, kteří raději obětovali své životy, než aby zradili. Západní špioni, pokud bojovali s nacisty a fašisty, byli také dobří, ale Sovětům se nevyrovnali. A vyzvědači němečtí patřili za obou světových válek k těm podřadnějším. To byl až donedávna podtext takřka všech příběhů ze světa tajných služeb, které jsme mohli číst.
Ve skutečnosti hrdiny a zrádce měly ve svých řadách všechny zpravodajské služby bez ohledu na ideologii. Vyzvědači a jejich agenti byli přece jenom obyčejní lidé se všemi přednostmi a nedostatky. Všechny tyto služby se mohly chlubit některými vítěznými bitvami, ale všechny také postihovaly prohry a ztráty, o kterých raději nemluvily.

Právě v devadesátých letech se mnohé archivy na Východě i na Západě natolik pootevřely, že tahle pravda začíná vycházet najevo. Jenže ne vždy bývá úplná, vyčerpávající. Někdy dokonce do sebe informace vydané soupeřícími stranami nezapadají a odporují si. Nedá se nic dělat. Špionáž pořád zůstává řemeslem určitým způsobem tajuplným.
VELKÉ ŠPIONÁŽNÍ OPERACE – PRVNÍ A DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA - charakteristiky kapitol-1
Prostituce je nejstarším řemeslem na světě. Druhým – jak se obecně traduje – je špionáž. Nicméně ještě v 19. století byla záležitostí spíš dobrodružně anebo vlastenecky naladěných jednotlivců než součástí státního či vojenského aparátu. Třebaže v Německu, v Rakousko-Uhersku, ve Francii, ve Velké Británii, v Rusku a v Japonsku už vznikly tajné služby, které se mimo jiné vyzvědačstvím zabývaly, pracovaly zpravidla pouze na úkolech spjatých s nadcházejícími vojenskými operacemi.
Na počátku 20. století, kdy se schylovalo k novému dělení světa, potřebovaly generální štáby velmocí co nejvíc údajů o předpokládaných protivnících, a proto i špionáž dostala první velkou injekci.
Němci jako jediní v Evropě vsadili na masovost – snažili se zverbovat ve východních oblastech Francie, v Belgii a v západních guberniích Ruska co možná nejvíce agentů. Také tam vysílali své lidi, kteří pracovali jako manažeři, technici, zaměstnanci hotelů a vychovatelky. Pouze německá výzvědná služba si vytvářela „černou knihu“, do níž se zapisovaly desetitisíce jmen cizích občanů, s jejichž spoluprací počítala, třeba zatím i bez jejich vědomí. Kromě toho část šlechticů a mnoho vysokých úředníků v Petrohradě bylo německého původu a pro svou bývalou vlast ochotně pracovalo. Také tam působila řada německých firem, které se podílely na rozvoji průmyslu. Rakušané vysílali menší množství agentů do Ruska jako praktikanty lesnických škol, zeměměřiče a řidiče aut.
Carská ochranka rozmístila vyzvědače po celé Evropě. Předně se snažila převerbovat rakouské důstojníky, které k nim vysílala Vídeň na oficiální stáže – to se jí během pitek, na něž nebyli Rakušané zvyklí, často dařilo. Na rozdíl od ostatních služeb, které zajímaly pouze záležitosti potenciálně nepřátelských států, musela sledovat i politickou opozici v exilu, především neustále se svářící sociální demokraty.
Japonci si vybudovali v Asii kvalitní agenturní sítě. Její úroveň se projevila už během rusko-japonské války v roce 1905, která skončila pro carskou říši katastrofou.
Francouzi vysílali své vyzvědače především proti tradičnímu nepříteli Německu. Byli však poněkud ležérní a mnoho výsledků nevykazovali. Ostatní svět je nezajímal.
Naproti tomu Britům vystačili jejich diplomaté, vojenští a námořní atašé, poradci u cizích panovníků a generálů. Agenty si vybírali opatrně, nejlépe mezi lidmi, kteří měli přístup ke státním a vojenským tajemstvím. Jejich operace se neomezovaly jenom na Evropu, nýbrž zasahovaly i na Střední a Dálný východ, kde měli zájmy. Zdá se, že činnost britské služby byla velmi efektivní.
Velká válka, která začala v létě 1914 vyhlášením nepřátelství Vídně a Berlína vůči Bělehradu, Paříži a Petrohradu, zpřetrhala většinu spojení vyzvědačů s jejich centrálami. Ovšem zprávy získané do vypuknutí bojů byly velmi cenné, například Němci měli zmapované Rusko, zatímco Rusko znalo mobilizační plán rakousko-uherské monarchie.
Hned v prvních dnech konfliktu přišli Němci o celou svou síť na britských ostrovech, protože ji už dřív tamní kontrašpionáž kontrolovala. Třebaže i ruská policie znala lidi a podniky stranící Německu, byrokracie, chaos, ohledy a podplácení způsobily, že proti nim nemohla účinně zasáhnout.
Zato na americkém kontinentu, který zůstal neutrální, působily ve prospěch Berlína a Vídně miliony etnických Němců, Rakušanů a Maďarů, často zaměstnanců zbrojovek pracujících pro Rusko, Francii a Británii.
Nakonec proti sobě vykrystalizovala dvě uskupení: státy Dohody, které představovaly Rusko, Francie a Velká Británie, a Trojspolek, v němž byly Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko.

Bezprostřední zpravodajská činnost boje mezi armádami v Evropě na počátku války nijak výrazně neovlivnila. Čerstvých informací od agentů z druhé strany přicházelo málo – pouze pokud některý proklouzl nepozorovaně frontovou linií anebo putoval přes neutrály. Proto začalo být důležité odposlouchávání rádiových depeší nepřítele a jejich luštění. Vznikla radiošpionáž a rozvinula se kryptologie. Britští kryptologové přitom významně přispěli k tomu, že USA vyhlásily válku Německu.
Stále větší význam získávala některá velká města neutrálních států, jako Holandska, Švédska, Švýcarska a dokonce i Španělska. Tudy procházeli vyzvědači, kteří se potřebovali dostat na druhou stranu. Setkávali se tam i agenti, kteří se snažili přechytračit jeden druhého, prodávat a vyměňovat si informace – vznikaly špionážní burzy. Vedle vyzvědačů pracujících z vlasteneckých důvodů pro svou zemi tam působili různí dobrodruzi, kteří se snažili špionážním řemeslem živit – bez jakýchkoliv skrupulí.
Občané neutrálních států, a to nejen evropských, sloužili vyzvědačům různých zemí a jejich centrálám jako tajní kurýři. K předávání zpráv se také používaly poštovní holubi. Ve druhé polovině války se pustila do zjišťování stavu za nepřátelskými liniemi průzkumná letadla.
Rozmach špionáže přivodil samozřejmě i rozmach kontrašpionáže. Válčící strany začaly cenzurovat na poštách všechny dopisy, které často přivedly tajné služby na stopy vyzvědačů. Odplata chyceným agentům byla neúprosná – zpravidla končili na popravišti.

Jedna netradiční operace německé tajné služby, které požehnal i císař Vilém II., se však vymkla jejím autorům z ruky a začala žít vlastním životem. Tento plod potom celých osmdesát let ohrožoval celý svět a dozvuky jeho kolapsu představují stálé riziko.
Němci se totiž pokusili rozvrátit jednotu Dohody. Nejprve financovali malou křiklavou frakci ruských sociálních demokratů, kteří si říkali bolševici. Tihle profesionální revolucionáři se ve švýcarském exilu i v samotném Rusku stavěli proti pokračování války pod falešnými hesly o míru a sociální spravedlnosti. Na jaře 1917 dopravila německá zpravodajská služba skupinu těchto lidí vedených Vladimirem Leninem ze Švýcarska přes své území a Švédsko do Ruska. Na podzim svrhli bolševici za obrovské finanční pomoci Němců demokratickou vládu, která nastoupila po rezignaci cara, a uzavřeli s Berlínem a Vídní separátní mír. Postupem doby dobyli celé území Ruska i některé okolní státy a vytvořili Sovětský svaz, který se pod rouškou sociální spravedlnosti pro všechny občany, zvláště pak pro dělníky, snažil podmanit celý svět. Do špionážního řemesla se zapojili fanatici.
Ovšem i některé jiné tajné operace přivodily změny na mapě světa, například britské v Arábii.

Příslušníci kontrašpionážních služeb měli v prvních měsících války poměrně značné úspěchy – chytili většinu lidí, kteří pracovali pro druhou stranu. Často se jednalo o vlastence, Slovany a Alsasany, jejichž nepřátelské smýšlení vůči státu místní policie dávno znala. Avšak tajné operace pokračovaly dál. Verbíři jenom změnili taktiku – nové agenty vábili na peníze, jindy přicházeli s výhrůžkami. Dokonce i Britové se pustili do verbování ve velkém stylu. Odhaduje se, že koncem války měli například v Belgii na dva tisíce špionů.
Střety vyzvědačů a příslušníků kontrašpionážních služeb i policie nabývaly na rozsahu. Kdo v nich vítězil? Jednou špioni Dohody, podruhé špioni Trojspolku.
Ovšem generálům a politikům pomalu přestávaly čistě vojenské informace stačit. Pro úspěšné vedení války potřebovali znát také politickou, ekonomickou, sociální a technickou situaci nepřítele. Na konci války se zabývalo špionáží a všemi druhy kontrašpionáže už na 45 tisíc lidí.

Ve dvacátých letech 20. století se svět začal těšit, že už žádná velká válka nepřijde. Zpravodajská činnost se prudce snížila. Jedině Sovětský svaz, který usiloval o světovládu, vysílal do světa množství vyzvědačů, s nimiž bojovaly policejní sbory všech států, dokonce začínaly kvůli tomu úžeji spolupracovat.
Nástup nacistů vedených Adolfem Hitlerem v Německu v roce 1931 dal zpravodajským službám druhou velkou injekcí. Nejvíc je rozvíjela právě třetí říše – německý abwehr byl na přelomu třicátých a čtyřicátých let patrně nejsilnější špionážní a kontrašpionážní službou na světě. Obavy z nacismu a současně halasná mírová propaganda Sovětského svazu, násobená falešnými podívanými pro západní turisty a obchodníky, přitahovaly k myšlenkám socialismu stále více lidí. Vynořil se nový typ vyzvědačů – získaných na základě ideologie. Tihle často vysoce vzdělaní lidé sbírali pro Moskvu jako pro kolébku míru a sociální spravedlnosti závažné informace – stávali se skrytými fanatiky. Nejdůležitější ideologické špiony, kteří pronikli do vysokých vládních funkcí, získali komunističtí verbíři ve Velké Británii a ve Spojených státech. Přitom diktatura v Sovětském svazu vytvořila tak sešněrované životní podmínky, že tam nemohly cizí tajné služby získat jediného agenta, o vyslání vlastního člověka ani nemluvě.
Britové tradičně kultivovali své řídké, nicméně kvalitní sítě po celé Evropě, na Středním a Dálném východě. Američané se zajímali hlavně o pacifickou oblast, ale mnoho vyzvědačů tam nevysílali. Japonci měli své špiony po celé Asii. Kupodivu mezi svými krajany ve Spojených státech nezískali prakticky nikoho.
Prudce se změnila technika. Začaly se vyrábět tak malé a jednoduché vysílačky, že je mohla používat většina vyzvědačů. Němci se pustili i do vývoje metod zaměřování tajných stanic agentů – rozvíjela se radiokontrašpionáž. Zdokonalil se i systém rádiového odposlechu nepřítele – radiošpionáž. Kryptologové používali k lámání cizích kódů první primitivní počítače. Chemici objevili nové druhy tajných inkoustů, metody neviditelného otevírání cizích dopisů, tajné zabezpečení dopisů, objektů a další novinky.
Odřezání sudetského pohraničí od Československa na podzim 1938 považoval šéf britské tajné služby SIS admirál Hugh Sinclair za nezbytnou podmínku k udržení míru – avšak jeho rozsah ho vyděsil. Teď už Hitlerovi věřit nemůžeme! Přepadení Polska Německem a Sovětským svazem o rok později západní demokracie nepřekvapilo. Paříž a Londýn vyhlásily válku Berlínu. Němci vymýtili na svém území britskou agenturu, zatímco Britové dostali pod kontrolu agenturu německou, aniž o tom měl abwehr tušení – začala zpravodajská hra, jaká neměla obdoby.
Když Němci zaútočili na Sovětský svaz a Japonci na Spojené státy, bylo to pro přepadené náramné překvapení. Sovětského diktátora Josefa Stalina jeho vyzvědači včas mnohokrát varovali, ale on to pokládal za dezinformace. Naproti tomu americké tajné služby prezidentu Franklinu Rooseveltovi nic nesignalizovaly.

Vznikla nová válečná koalice. Třebaže se SSSR, USA a Británie staly spojenci, Kreml stupňoval své úsilí získávat z britského a amerického území pomocí svých vyzvědačů tajné klíčové informace.
Tentokrát byla většina tajných služeb lépe připravena a vybavena dokonalejší technikou. Důležitou roli hrály radiorozvědka a kryptologie, v některých případech letecký průzkum. Vynořila se špionáž zaměřená na získávání údajů o nových vynálezech a objevech – průkopníky se stali Britové a Sověti.
V zemích okupovaných Německem pracovaly ilegální skupiny vlastenců. Třebaže je německé gestapo objevovalo, zatýkalo a nechávalo popravovat, vynořovaly se další generace těchto dobrovolníků. Některé z nich řídili parašutisté přilétávající z Anglie, později rovněž ze Sovětského svazu.
O situaci v samotném Japonsku Američané a Britové mnoho nevěděli. Zato poměrně dobře znali stav na územích, která jeho vojska okupovala – od místních vlastenců, často řízených jejich zpravodajci.
Ovšem hlavní zpravodajské operace směřovaly ke zmatení protivníka, k získávání údajů o jeho nejbližších vojenských záměrech i o jeho nové technice a ke zjišťování vlivu bombardování týlu na výrobu i na morálku lidí v Německu.
Tato tajná válka ukázala, že ve státech, které rozpoutaly konflikt, tedy v Německu a v Japonsku, nemohly žádné důležité špionážní skupiny delší dobu působit. Význam měli pouze jedinci, kteří zastírali své skutečné přesvědčení, a přitom dokázali najít způsob dopravy svých zpráv na druhou stranu. Zato v zemích okupovaných těmito státy bylo pro rozsáhlejší ilegální činnost příhodnější podhoubí.

Nakolik zpravodajské služby západních demokracií a Sovětského svazu tedy přispěly k porážce Německa, Itálie a Japonska? Na tuhle sugestivní otázku se těžko hledá odpověď. Měly na tom nemalý podíl, jenže vyčíslit se nedá. Jejich závěry se stávaly podnětem k různým vojenským operacím a politickým rozhodnutím – nikdy nepůsobily samostatně.
Během druhé světové války se staly tyto služby neodmyslitelnou součástí systému každého státu. Bez jejich podkladů se politici, vojáci a finančníci nepouštěli do žádných zásadních rozhodnutí. Přesto chtěli po vítězném konci někteří vůdci jejich činnost z naivních důvodů utlumit. Americký prezident Harry Truman výzvědnou službu OSS na podzim 1945 dokonce zrušil. Až po dvou letech dal příkaz k jejímu obnovení – ke vzniku CIA. Zato Stalin, který získal předpolí v zemích východní a střední Evropy, vyslal na Západ novou generaci špionů. Jedině britský expremiér Winston Churchill si už na jaře 1945 uvědomoval, že tajné služby nemohou odzbrojit, protože je čeká válka studená, která může kdykoliv přeskočit v plamen.



1. POUZDRO PLUKOVNÍKA REDLA



Odhalení plukovníka Alfreda Redla jako ruského špiona byl pro rakousko-uherskou generalitu šokem. Důstojník, který aspiroval na funkci náčelníka generálního štábu, zradil! Aby byla zachráněna čest armády, přinutili Redla k sebevraždě. Předtím ho však vyšetřující komise vyslechla jenom velmi nedbale. A protože na jeho důkladný výslech si nikdo neudělal čas, teprve po válce se přišlo na to, že jeho zrada byla mnohem hlubší a ovlivnila začátek války proti Srbsku a Rusku.

2. LAWRENCE Z ARÁBIE



V roce 1914 ovládali Střední východ Turci, kteří byli pro Araby okupanty. Nadšený britský archeolog a znalec arabské kultury oblečený do vojenské uniformy T. E. Lawrence přiměl za pomoci peněz a svého osobního kouzla místní náčelníky ke společnému boji proti tureckým vojskům. Sliboval jim: Dostanete svobodu! Měl pravdu, byť jenom částečnou. Na místě někdejšího jižního výběžku mohutné osmanské říše vznikly po Velké válce samostatné arabské státy pod britským a francouzským vlivem.

3. VYZRAZENÁ DEPEŠE MINISTRA



Za první světové války chtěli Němci překazit Spojeným státům a dalším neutrálům možnost zásobovat bojující Francii a Británii z Ameriky, Asie a Afriky. Naše ponorky proto budou potápět i neutrální obchodní lodě. A kdyby se to nepodařilo, poštveme proti Američanům Mexičany. Tenhle záměr zatelegrafoval německý ministr zahraničí svému vyslanci do Washingtonu. Netušil, že britská výzvědná služba hravě dešifruje tajné německé depeše. Britové to oznámili Američanům a nakonec i USA vstoupily do Velké války.

4. GENTLEMANI ČTOU CIZÍ DOPISY



Nejznámější americký kryptolog William Friedman vystudoval genetiku a k luštění šifer a kódů se dostal náhodou. Těsně před druhou světovou válkou rozlouskl se svým týmem nejdůležitější japonský kód, kterým Spojencům umožnil přístup k mnoha záměrům Berlína a Tokia. Po válce patřil mezi zakladatele největší špionážní agentury na světě, ale ke konci života ztratil její důvěru.

5. KONEC VELKÝCH NELEGÁLŮ


Ve dvacátých letech vytvořili vyzvědači ze Sovětského svazu, kteří vystupovali pod cizími jmény, tedy jako nelegálové, rozsáhlé agenturní sítě po celé Evropě. Jejich členové nejen získávali tajné informace, ale unášeli a zabíjeli nepohodlné lidi, zvláště pak bývalé carské důstojníky a politiky. Avšak ve druhé polovině třicátých let nechal Stalin první generaci nelegálů totálně zničit. Přitom nová světová válka se blížila.

6. NĚMCI NA HAVAJI



Když začali Japonci uvažovat o útoku na americké Havajské ostrovy, požádali německé přátele, aby jim dodali bělochy ochotné pro ně pracovat jako vyzvědači. Této úlohy se ochotně ujal gestapák Bernard Kühn s celou rodinou. Svou činností usnadnil japonským letadlům nenadálý útok na americké válečné lodě v přístavu Pearl Harbor.

7. VÝBOR DVOJITÉHO KŘÍŽE



Činnost Výboru XX byla patrně největší a nejúspěšnější kontrašpionážní operací všech dob. Na začátku druhé světové války začali Britové chytat německé vyzvědače a pokud to jen bylo možné, dělat z nich dabléry – přinutili je, aby posílali do Berlína depeše, které jim sami nadiktovali. Vytváření těchto zpráv, ve kterých se úměrně mísí pravda s dezinformacemi, je neobyčejně složité. Proto kvůli tomu zřídili zvláštní tajný orgán zvaný Výbor dvojitého kříže či Výbor XX a do jeho čela postavili profesora historie. Tyhle složité zpravodajské hry probíhaly celou válku a nemálo přispěly k vítězství Spojenců.

8. PROTOTYP AGENTA 007?



K dablérům, kteří pracovali pod kontrolou Výboru dvojitého kříže, patřil rovněž jugoslávský playboy Duško Popov. Na počátku války ho zverbovali Němci, ale on se přihlásil Spojencům a začal pracovat pro ně. Zatímco Britové s ním byli spokojeni, šéf americké FBI Hoover mu neuvěřil – a tím možná způsobil obrovskou katastrofu. Jedním z jeho řídících důstojníků byl rovněž kapitán Ian Fleming z britské námořní rozvědky, který později začal psát příběhy tajného agenta Jamese Bonda 007 – a není vyloučeno, že Popov mohl být k tomuto hrdinovi určitou předlohou.

9. VELKÁ HRA „RUDÉ KAPELY“



Těsně před začátkem druhé světové války vytvořili sovětští agenti v západní Evropě velmi účinnou a dobře zakamuflovanou špionážní síť, kterou příslušníci abwehru nazvali „Rudá kapela“. Hlavní činnost zahájili její členové, kteří působili především v Německu, Belgii a Francii, až po přepadení Sovětského svazu. Německá odposlouchávací služba zachytila jejich vysílačky a kontrašpionáž je postupně umlčovala a jejich radisty a agenty zatýkala. Trvalo tři roky, než Němci celou tuhle síť zničili, mnoho lidí popravili a poslali do vězení. Mezitím se některé její účastníky pokusili otočit – zatčení radisté vysílali zprávy do Moskvy jako by působili na svobodě. Ovšem tahle dezinformační akce se jim příliš nevydařila.

10. „ULTRA“ USPÍŠILA KONEC VÁLKY



I při druhém celosvětovém válečném požáru ve 20. století mezi sebou úporně bojovali lamači kódů čili kryptoanalytici všech zemí. Britové získali včas vzorek německého šifrovacího stroje Enigma a hned na počátku války zjistili jejich specialisté, jak by jeho pomocí mohli číst nejtajnější německé vojenské depeše. Tohle tajemství jim usnadnilo vítězit v mnoha bitvách a nepochybně o několik let uspíšilo konec války.

11. OSM DLOUHÝCH LET „RAMSEYE“



O sovětském vyzvědači Richardu Sorgem, který působil pod krycím jménem „Ramsey“ jako nacistický novinář na přelomu třicátých a čtyřicátých let v Japonsku, se traduje mnoho legend. Nejprve vytvořil výzvědnou skupinu v čínské Šanghaji a potom účinný špionážní tým v Tokiu. Patřil ke zpravodajcům, kteří hlásili do Moskvy přípravy k přepadení Sovětského svazu. A potom byl jediným zdrojem – vedle rádiového odposlechu Japonců – oznamujícím, že na Sibiři žádné nebezpečí nehrozí. Zemřel, protože ho někdo zradil – a to není dodnes jasné.

12. VYZVĚDAČI NA MANHATTANU



Třebaže FBI zničila hned na začátku druhé světové války všechny německé špionážní sítě, koncem roku 1944 se pokusil abwehr vysadit v USA dva agenty – vyzvědače a sabotéry. Tahle zoufalá snaha však neměla úspěch. Jeden z nich, který přežil, Erich Gimpel, později oslavil svůj čin v memoárech – ale zůstává sporné, jestli se příliš nevychloubal.

13. VĚČNÉ TAJEMSTVÍ „RUSKÉ TROJKY“



Jednou z nejdůležitějších sovětských výzvědných skupin za druhé světové války byla „Ruská trojka“, která pracovala ve Švýcarsku. Jejím jádrem byli komunisté vedení Maďarem Sándorem Radóem. Ovšem jejím hlavním informátorem byl německý demokrat nekomunista Rudolf Rössler, který dostával neuvěřitelně přesné údaje o německé armádě a hospodářství. Avšak přátele, kteří mu je ze třetí říše posílali, ani po válce neprozradil.

14. NEJDŮLEŽITĚJŠÍ AGENT V NĚMECKU



Vysoký úředník německého ministerstva zahraničních věcí Fritz Kolbe, který skrýval své protinacistické smýšlení, dlouho hledal způsob, jak by mohl dodávat Spojencům cenné informace. To se mu podařilo až v létě 1943, kdy navázal kontakt s představiteli americké OSS ve Švýcarsku. Třebaže mu zpočátku nedůvěřovali, nakonec se z něho vyklubal špičkový agent – lepšího v Německu neměli ani Britové.

15. SPOR O DÁLKOVÉ RAKETY



Pátrání po německých tajných zbraních, především po balistických raketách A-4/V-2, patřilo mezi nejdůležitější úkoly britské výzvědné služby a podzemních hnutí ve střední Evropě. Díky upozorněním vyzvědačů a odbojářů poslali Britové na výzkumnou raketovou stanici Peenemünde bombardéry RAF, aby ji zničily. Tento útok výrobu raket trochu zdržel. Přesto se Němcům podařilo vyrobit stovky V-2 a zahájit jimi ostřelování Londýna a západoevropských měst. Naštěstí zasáhly do boje až na konci války, kdy spojenecká vojska bojovala ve Francii a v Itálii, takže nemohly konečný výsledek střetnutí zvrátit.

16. CANARIS BEZ MÝTŮ



Vrcholem kariéry admirála Wilhelma Canarise nebylo velet za druhé světové války nějaké flotile, nýbrž z budovy na Tirpitzově nábřeží v Berlíně řídit vojenskou výzvědnou službu – abwehr. Velmi brzy po tom, co ji převzal, udělal z ní skutečně vynikající rozvědku, která usnadňovala vpády německých armád do všech evropských zemí. Třebaže se jeho loajalita vůči vůdci postupně drolila a činnost spikleneckých skupin sledoval s určitými sympatiemi, nikdy se k Hitlerovým odpůrcům nepřipojil. Přesto ho těsně před koncem války popravili.

17. „FOXLEY“ PROTI NACISTICKÝM VŮDCŮM



Rok před ukončením druhé světové války začali příslušníci britské sabotážní organizace SOE pomýšlet na likvidaci nejvyšších nacistických vůdců. I premiér Winston Churchill s tím souhlasil. Začaly se rozpracovávat jednotlivé plány, avšak spojenecká vojska postupovala tak rychle, že už je nikdo nestačil uskutečnit.

18. MUŽ, KTERÝ NIKDY NEEXISTOVAL



Britská výzvědná služba MI 6 je proslulá tím, že vymýšlí netradiční tajné operace a potom je připravuje s velkou důkladností, do nejmenších podrobností. O tom svědčí případ uměle vytvořeného kurýra z druhé světové války, který měl dezinformovat Němce, a tím západním Spojencům usnadnil invazi do Evropy, snížil jejich ztráty.

19. CAMBRIDŽSKÁ „VELKÁ PĚTKA“



V polovině třicátých let oslnila komunistická ideologie a falešné sovětské volání po míru i pět vynikajících studentů na proslulé univerzitě v Cambridgi. Za druhé světové války všichni pronikli do britských tajných služeb, odkud informovali Moskvu. Jeden z nich, Kim Philby, se dokonce měl stát šéfem britské špionáže. Teprve po patnácti letech začali být postupně odhalováni, ale žádný z nich vězení neokusil – i v tom je kus vyzvědačského umění. Zato tři skončili v Moskvě, kde ze svého snu procitli.

20. UKRADENÁ BOMBA



V průběhu druhé světové války získali sovětští vyzvědači ve Velké Británii a ve Spojených státech několik vědců, kteří se podíleli na výrobě atomové bomby. A tihle levicově orientovaní lidé chtěli bojovat za mír na celém světě tím, že pomohou Sovětům postavit bombu – síly obou zemí se vyrovnají a nikdo se nepustí do dalšího konfliktu. Třebaže americké tajné služby na některé z těchto informátorů už za války přišly, většinu nejdůležitějších neodhalily. Proto mohli sovětští odborníci vyrobit bombu, která byla přesnou kopií jedné americké.

21. „VENONA“ KLÍČEM K MINULOSTI



Šťastná souhra náhod a současně připravenosti pomohla Američanům – byť se zpožděním – rozkrýt velkou část sovětských špionážních sítí operujících za druhé světové války v Severní Americe i v dalších zemích. Základem bylo dešifrování telegramů vyzvědačů s moskevskou centrálou, které probíhalo pod označením „Venona“. Byla to tak tajná operace, že její existenci oznámili Američané oficiálně až v roce 1995.


Knihu si můžete objednat na adrese www.albatros.cz

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks