Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kamarádi odcházejí

01.03.2010 Odešel neortodoxní vzdělanec Jarda Jirsa

Právě jsem dostal parte – dr. Jaroslav Jirsa 22. února zemřel, bylo mu 67 let.
Jardu jsem poznal někdy okolo roku 1967, kdy začal psát do Mladé fronty politické úvahy. Byl tehdy tuším asistentem politologie na Filozofické fakultě UK. Když začala normalizace, vyhodili ho, protože měl příliš neortodoxní názory a byl mimořádně vzdělaný, myslím, že každého normalizačního profesora by zahanboval.
Potom vedl, nevím však od kdy, antikvariát v Ječné ulici. Rád jsem tam za ním chodil – povídali jsme si o všem možném. Jarda nebyl disident v pravém slova smyslu, ale představoval ostrůvek svobodného myšlení, občas jsem se tam setkal s různými historiky, politology, sociology a dalšími lidmi, vesměs vyřazenými ze svých profesí.

Odešel neortodoxní vzdělanec Jarda Jirsa-1 Od roku 1994 řídil univerzitní nakladatelství Karolinum. Měl rozsáhlé známosti ve všech možných oborech a hluboké znalosti z historie, filozofie, politologie, literatury, medicíny. Jakmile jsme naťukli nějaké téma, okamžitě ho začal kormidlovat a komentovat, házet jména lidí, kteří se tím zabývají, případně od kterých žádal o tom knihu.
Nekrolog univerzity uvedl: „Během této doby vydalo Karolinum téměř 4000 titulů a získalo nemalý počet prestižních ocenění. Jaroslav Jirsa dal nakladatelství Karolinum jasný profil: Pod jeho vedením se vydávání učebních textů rozšířilo o četné ediční řady vědeckých publikací, monografie, překladovou literaturu i zcela mimořádné a z polygrafického hlediska pozoruhodně zpracované tituly, zvláštní péče pak byla věnována překladům české literatury do cizích jazyků. Nakladatelství Karolinum se pod jeho vedením stalo nezanedbatelnou součástí nejen Univerzity Karlovy, nýbrž i našeho vědeckého a kulturního prostředí.“
Naprosto souhlasím. Ze svého hlediska považuji za obrovský počin dvoudílnou knihu Karla Durmana Popely ještě žhavé. Durman, který po srpnu 1968 odešel do Švédska, tam rozebíral do hloubky studenou válku. A Jarda, jak jsem pochopil, ho vlastně donutil, aby ji napsal. Monografie o transplantacích, která vyšla před Vánocemi, byla také jeho dílem – nejednou mi vyprávěl, jak urguje pány profesory o rukopisy.
Sám jsem Jardovi vděčen za to, že vydal knihu Čeští vědci v exilu, kterou jsem sepsal ještě s několika kolegy – příběhy tří desítek Čechů a Slováků, kteří utekli z domova, aby mohli svobodně bádat.
Naposled jsem si s Jardou telefonoval začátkem prosince minulého roku. Sliboval, že když mu zdraví dovolí a pojede do centra, tak zavolá a půjdeme na oběd. Už nezavolal, bohužel.

Foto UK

PS: Chtěl pohřeb bez obřadů. Zádušní mše se koná v pátek 5. 3. v kostele sv. Markéty v Břevnově od 14.30.

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks