Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kamarádi odcházejí

26.09.2004 Novinář, který odtajňoval Koroljova – Sláva Golovanov

Ve středu 21. května 2003 náhle zemřel ve svém dřevěném domečku ve vesnici Peredělkino u Moskvy vědecký komentátor deníku Komsomolskaja pravda Jaroslav Golovanov. Bylo mu jednasedmdesát let.
Nikdy na něho nezapomenu – byl to můj nejlepší přítel v Rusku. Vodil mne nejen za kosmonauty, s nimiž se kamarádil, ale vymýšlel způsoby, jak bych se mohl dostat i k lidem, kteří byli dosud napůl utajovaní, jako třeba žena a matka Sergeje Koroljova, raketoví konstruktéři na penzi a podobně. Když jsem se dovídal o tragickém věznění Koroljova za Stalina, o němž se v SSSR nemluvilo, zeptal jsem se ho, jestli o tom mohu napsat. Odpověděl: „Ty ano, já ne.“ Bylo to riziko hlavně pro něho.

Novinář, který odtajňoval Koroljova – Sláva Golovanov-1O politice jsme spolu mluvili vždycky otevřeně. Sláva nebyl typický Rus – byl Evropan a demokrat. Zřejmě tento nadhled pochytil od svých rodičů: otec řediteloval divadla, které se dnes jmenuje Gogolovo, matka tam byla hereckou hvězdou. O politické situaci jsme debatovali buď v autě při zapnutém motoru anebo v restauraci nějakého velkého hotelu. A od léta 1968 také v bytě profesora Konstantina Feoktistova, prvního vědce kosmonauta. Feoktistov ovšem k tomu zapnul nahlas rádio, jednou nás zatáhl do koupelny, kde pustil vodu. Když jsem přijel do Moskvy několik let po roce 1968, řekl mi Sláva v autě: "Prosti menja za okupaciju, ja protiv." (Promiň mi okupaci, já jsem proti.) A potom vyprávěl, jak probíhaly tyto události u nich v redakci a jak si většina jeho kolegů uvědomila, že se vrací stalinismus.
V září 1989 mne zavedl k zástupkyni šéfredaktora, která mi dala všechna telefonní čísla na sebe, abych ji zavolal, kdyby se u nás něco mimořádného dělo. Přitom mne oba ubezpečovali, že nic tragického se stát nemůže. Samozřejmě že jsem toto spojení v listopadu využil. Komsomolskaja pravda tedy měla od začátku zpravodajství o naší sametové revoluci v trochu jiném tónu než jiné noviny, jejichž pražští zpravodajové byli pod vlivem zdejší konzervativní ambasády.
Sláva věnoval celý svůj život kosmonautice a raketám. Vystudoval Baumanovu vysokou školu technickou, obor raketového strojírenství. Na nezbytnou studijní praxi se dostal do Dněpropetrovska na pracoviště vedené hlavním konstruktérem Michailem Jangelem. Studium zakončil diplomovou prací na téma výpočet raketového kapalinového motoru o tahu 100 tun. Vojenskou službu absolvoval u gardových minometů – kaťuší“. Umístěnku dostal do laboratoře, kterou řídil budoucí akademik Georgij Petrov. Spolu s dalšími inženýry se zabýval problémy návratu jaderné hlavice do atmosféry. Výsledkem byly dvě tajné studie, pod nimiž byl podepsán.
Avšak jeho táhlo psaní. V listopadu 1957 začal spolupracovat s oddělením vědy redakce Komsomolské pravdy a v únoru 1958 ho tam přijali za redaktora. A potom začal jeho raketový vzestup. Psal nejen reportáže do novin, ale brzy i knihy, nejdřív ze zahraničních cest (Afrika, Gibraltar), potom romány – ovšem věnované kosmonautice. Hned v prvním – Kuzněcy groma (Kováři hromu) – popisoval život raketových konstruktérů, především v té době utajovaného Hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova, aniž ho směl jmenovat.
První knihu věnovanou Koroljovovi vydal v roce 1973. Musel ji ukončit rokem 1938, kdy mladého inženýra zatkla NKVD. Často jsme spolu potom mluvili o dalším dílu. Říkal, že ho má rozpracovaný, ale cenzura ho nepustí. Přitom vyprávěl různé podrobnosti s tím, abych je využil já – což jsem opatrně dělal. (Ale stejně mi na StB v roce 1976 hrozili za to, že jsem prozrazoval sovětská státní tajemství.)
V červnu 1965 byl jedním ze tří novinářů, kteří se chystali letět do vesmíru na lodi Voschod. Avšak koncem roku tuto skupinku kandidátů rozpustili. Na počátku devadesátých let se Sláva pokusil znovu o zařazení do výcviku, ale opět marně.
V roce 1982 vydal obsáhlou knihu (asi 1 200 stran rukopisu) Doroga na kosmodrom (Cesta na kosmodrom). Jsou to dějiny kosmonautiky, zvláště pak ruské, nicméně se tam snažil propašovat i některá napůl utajovaná fakta.
Jakmile nastoupil v Kremlu Gorbačov, využil toho. Napsal obsáhlý seriál o prvních kosmonautech, bez příkras, se všemi problémy, které tehdy vznikaly. Když neměl šéfredaktor Komsomolské pravdy odvahu ho zveřejnit, nabídl ho šéfredaktorovi Izvěstijí. Ten projevil větší hrdinství a zmínil se o tom před Grobačovem členu politbyra Jakovlevovi. Jakovlev si vzal obtahy a druhý den volal šéfredaktorovi: „Tys mně dal! Skoro celou noc jsem nespal…“ Ten už se sesouval v křesle, když Jakovlev pokračoval: „Ty kosmonauty otiskni. Je to konečně pravdivý příběh.“ Seriál vyšel, celý svět z něho citoval, potom ho Sláva vydal jako malou knihu.
Ovšem to byl jenom pokusný balónek. Sláva intenzívně psal Koroljova. Rukopis mu narůstal pod rukama do ohromných rozměrů, až na 1 400 stran. Kniha vyšla pod názvem Koroljov – fakty i mify (fakta a mýty) v roce 1994. Je to v podstatě historie sovětské kosmonautiky až do Koroljovovy smrti, realisticky krutá i vůči jejímu hlavnímu hrdinovi. Západní autoři z ní stále citují.
Padesát let si vedl deníky, měl těch malých zápisníků spoustu. Říkal mi, že si do nich zapisuje denně. Jeho heslem bylo: „Ani den bez řádky!“ Když dokončil Koroljova, pustil se do přepisování deníků ke knižnímu vydání. Vyšly před několika lety ve třech dílech jako Zamětky vašeho sovremennika (Zápisky vašeho současníka). Opět to byl úspěch, byť jenom v hranicích Ruska.
Jaroslav Golovanov vydal dvacet knih, podílel se na mnoha televizních scénářích nejen z oblasti vědy, ale i na dramatických příbězích. Pokud mohu soudit z internetových stránek ruských deníků, zatím se nikde nevynořuje jeho nástupce.
Jeho rodinný život byl dost bouřlivý. Třikrát se oženil, měl čtyři děti. Jeho třetí manželkou byla Žeňa (Jevgenija) Ablac, reportérka Izvěstijí, která se začátkem 90. let stala členkou státní komise vyšetřující zločiny KGB. Napsala o tom knihu. Potom nějaký čas pobývala v USA, pracovala pro nějakou redakci. Měli spolu dceru. Se všemi dětmi, stejně jako s bývalými ženami, vycházel Sláva dobře.

31.5.2003, opravy 26.9.2004

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks