Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kamarádi odcházejí

20.10.2003 Lékař, kandidát kosmických letů a cestovatel Jura Senkevič

Jurij Senkevič byl rozesmátý sympaťák. Seznámil mne s ním Sláva Golovanov, už ani nevím kdy. Sláva znal z kosmonautických, spisovatelských a uměleckých kruhů v Moskvě kdekoho.
Pokud se nemýlím, Jura pocházel z vojenské rodiny. To by také vysvětlovalo, že se narodil 4. března 1934 až v mongolském městě Čojbalsan – Sověti tehdy měli v Mongolsku posádky. V Leningradě vystudoval v roce 1960 Vojenskou lékařskou akademii, potom byl zřejmě doktorem u nějakého leteckého pluku. Po dvou letech ho převeleli do Ústavu leteckého a kosmického lékařství v Moskvě. A po roce, roku 1963, se dostal tam, kam toužil – do Ústavu lékařsko-biologických problémů, což byl institut, kde se zkoumaly mezní situace člověka, tedy podmínky pro letce, kosmonauty, polárníky, posádky atomových ponorek a podobně. Doktoři v tomto ústavu se totiž sami účastnili některých experimentů jako pokusné osoby.

Lékař, kandidát kosmických letů a cestovatel Jura Senkevič-1V červenci 1965 patřil Jura mezi kandidáty-lékaře určené k plánovanému letu na Voschodu, ale po roce byl tento projekt odtrouben. Pět vybraných kandidátů trénovalo jenom v ústavu, kde kvůli tomu vyrobili maketu lodi Voschod.
Jura dobře znal prvního lékaře-kosmonauta Borise Jegorova a nevyjadřoval se o něm příliš dobře. Považoval ho za generálského synka, který jenom kvůli stykům svého otce s hlavním konstruktérem Koroljovem letěl ve Voschodu 1. Za letu prý ani nezvládl odběr krve u sebe a obou kolegů, musel to za něj udělat tuším Vladimír Komarov. Sám Jurij nebyl ve výběru pro tento start.
O tom, že se chystal do vesmíru, Jurij nikdy otevřeně nemluvil, jenom v náznacích. Všechny kosmonauty důvěrně znal, vzpomínám-li si dobře, zmiňoval se o různých drobnostech, ze kterých bylo jasné, že patřil do týmu, který zajišťoval jejich lékařskou péči. Vážil si Gagarina, Leonova a Komarova.
Posměšně se vyjadřoval o tvrzeních některých zahraničních novinářů a radioamatérů, že před Gagarinem se uskutečnil nějaký neúspěšný start. V tom si notovali s Vitalijem Sevasťjanovem.
Také se podílel na přípravě kosmonautů pro let na Měsíc – jednou o tom debatoval se Sevasťjanovem, který patřil mezi vybrané. Ale to už bylo dávno po tom, co tento projekt Sověti odtroubili.
Hodně jsme spolu mluvili o Thoru Heyerdahlovi, se kterým se účastnil tří expedic: Ra I, Ra II a Tigris. Na první výpravu ho vybral Oleg Gazenko, ředitel ústavu – nejspíš proto, že byl jedním z mála doktorů, kteří uměli anglicky. Někde vzadu v mozku mám zasunuto, že norský cestovatel měl podmínku, aby ruský účastník měl smysl pro humor – a to měl Jurij vrchovatou měrou. Když probíhala výprava Tigris, tak jsem s ním byl za redakci Mladé fronty několikrát v telegrafickém spojení – dělal to rád, miloval publicitu a uměl ji dělat.
Když jsem býval v Moskvě, několikrát mne o víkendech pozval k sobě na daču. Měl ji kousek za městem, možná to byla ještě Moskva, uprostřed lesa. Bylo tam nádherně. Mluvil velmi otevřeně – stejně jako Sláva Golovanov a Konstantin Feoktistov odsuzoval sovětskou okupaci Československa. Ke komunistickému režimu se vyjadřoval kriticky, ostatně jako většina ruských vědců. O sovětských politicích mluvil neuctivě, ale s jakýmsi šprýmovným podtextem. Byl podruhé ženatý, už si nevzpomínám, jestli měl nějaké děti. Jeho rodiče žili v Leningradě, kam za nimi často jezdil.
Od roku 1973 vedl v moskevské ústřední televizi pořad Klub cestovatelů. S Vitalijem Sevasťjanovem, který měl pořad Země-vesmír, soupeřili o to, kdo získá víc posluchačů. Ve svém pořadu uváděl Jurij cestopisy z celého světa, takže otevíral obyčejným sovětským lidem život jinde, a jakmile se v Moskvě objevil někdo z cestovatelů, okamžitě ho dostal před kameru. Vzhledem k jeho výpravám s Heyerdahlem měl mezi kolegy velkou reputaci, takže je získával snadno.
O tom, jakou měl popularitu, svědčí jedna příhoda. Jeli jsme v noci autem, myslím, že jsme se vraceli od Sevasťjanovových. Za volantem kosmonaut Georgij Grečko, dál tam seděli Senkevič, Golovanov a já. A jak jsme mluvili, Gríša přehlédl na křižovatce červenou. Najednou se ozval pískot, Gríša brzdil a za námi přiběhl milicionář. Už se chystal začít našemu řidiči lát, když ten otevřel okénko a omluvil se. Přesto mu chtěl milicionář napařit pokutu, ale jakmile poznal kosmonauta a cestovatele, požádal oba o autogramy – a přestupek byl vyřízen.
Stalo se to těsně před tím, než startoval Vladimír Remek, protože jsem si tehdy s Gríšou domluvil schůzku ve Hvězdném Městečku, ale on na ni nedorazil. Později se mně omlouval, že byl znenadání zařazen do zkráceného výcviku jako člen základní posádky Saljutu 6, a nestačil mi to vzkázat.
Podle životopisu se Jura vrátil do výcviku na kosmonauta v roce 1970, ale nikdy neletěl, nanejvýš patřil do náhradní posádky. Z aktivní činnosti odešel v roce 1995. Zmiňoval se o tom, že měl několikrát startovat, ale nějakými zákulisními machinacemi se nikdy nedostal do základní posádky. Na tyhle neprůhledné manipulace, které se netýkaly jenom jeho, si několikrát stěžoval. Není vyloučeno, že ho vyřazovali i kvůli jeho přílišné otevřenosti včetně velké otevřenosti politické. Měl však velké renomé v zahraničí a také jeho šéf, ředitel Ústavu lékařsko-biologických problémů akademik Oleg Gazenko, ho chránil.
Zemřel v Moskvě letos 25. září.

20.10.2003





nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks