Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

kamarádi odcházejí

17.12.2007 Další dva odešli

Po návratu z týdenního objevování Malé Asie mě čekaly dvě nečekané zprávy na mailu – zemřeli Zdeněk Pokorný (60) a Jaromír Švamberk (81).

Začnu Jaromírem, kterého jsem znal déle. Mám dojem, že ho znám od nepaměti, kdy jsem byl v redakci MF. Vím, že působil jako zpravodaj ČTK v Mexiku a ve Francii, ale vůbec nejsem schopen si to nějak časově zařadit. Kromě španělštiny a francouzštiny ovládal jako předválečný intelektuál němčinu, samozřejmě uměl i anglicky. Jako vojáka základní služby ho vytáhli do Koreje, kde ho potřebovali jako tlumočníka – málokdy o tom vykládal, protože měl pořád napilno. Ale občas prohodil nějakou vtipnou větu, kterou připomněl nejen Koreu, ale i ostatní svět. Byl to neobyčejně moudrý člověk, který se na svět díval z velkého a laskavého nadhledu. Po osmašedesátém roce patřil k postiženým, protože se nedovedl srovnat se sovětskou okupací. Ale své ponížení ze zahraničního zpravodaje na bezejmenného překladatele nebral nijak tragicky, byl rád, že se může prostřednictvím cizích novin dál dívat do světa a před kolegy a přáteli tohle dění komentovat.
V posledních letech jsem ho vídal v redakci MF Dnes, kde některým oddělením překládal články ze vzdálenějších jazyků. Říkal, že ho to pořád baví. Naposled jsem ho potkal jednou v létě, už se opíral o hůlku, ale ten lehký – skoro pobavený úsměv na tváři – měl pořád.
Když se rozhlížím okolo sebe, nevidím nikoho, kdo by se mu rovnal.
Marně přemýšlím, kdy jsem se seznámil se Zdeňkem Pokorným. Bylo to koncem šedesátých let, anebo později? Nevím. Pamatuji si však, že za mnou přišel do redakce spolu s kolegou Zdeňkem Mikoláškem a domluvili jsme nějakou spolupráci.
Častěji jsme se vídali v posledních letech, kdy jsme spolu zasedali v komisi Akademie věd pro popularizaci. To už byl Zdeněk ředitelem brněnské hvězdárny Mikuláše Koperníka, vymýšlel tam různé akce a navíc psal zajímavé knihy. Po převratu se stejně jako Zdeněk Mikulášek habilitoval na brněnské univerzitě. Jako člen ediční rady nakladatelství Academia inicioval novou edici Průhledy orientovanou na budoucnost naší civilizace. Své vlastní knihy vynalézavě domýšlel, uměl popularizovat, viděl jsem v něm nástupce Jirky Grygara.
Jak připomínají mládenci z brněnské hvězdárny, pro ně byl „přelomem jeho dvouletý kurz astronomie s důmyslnými, pečlivě připravenými lekcemi, psaný jeho úhledným krasopisem a doprovázený řadou kreseb“. Dvakrát jsem se účastnil celostátních seminářů, které v Brně pořádal – poprvé o astronomii, podruhé o kosmonautice. Vždycky na ně dokázal přitáhnout zajímavé osobnosti jak z domova, tak ze zahraničí. Tam se také po třech desetiletích poprvé sešli někdejší spolužáci z pražského matfyziku, které sovětská okupace rozvála do světa: Jiří Grygar (Praha), Luboš Kohoutek (Hamburk) a Zdeněk Sekanina (Pasadena).
Po zasedání v Akademii jsme se Zdeňkem i některými dalšími členy rady chodili vedle do Violy na oběd. Letos na jaře jsme tam byli naposled. Bohužel.
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks