Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

06.12.2006 Jiní přeběhlíci od KGB dopadli lépe než Litviněnko

Uprostřed oběda mě vyrušil telefonem vedoucí zahraničního oddělení Standa Drahný: „Potřebujeme, abys napsal sedmdesát řádek něco o špionech. Máme tady další zprávy o Litviněnkovi a potřebujeme je doplnit něčím, co s jeho případem souvisí.“ Ujistil jsem ho, že odpoledne se zastavím v redakci a něco napíšu. Když jsem tam přišel, koumali jsme nad tím, čím bych to doplnil. Napadly mě případy šťastnějších zběhů z KGB, kteří pod britskou ochranou přežili – Gordijevského a Mitrochina. Jenže podklady k jejich životům jsem měl doma. Nakonec vytáhl jeden kolega jejich životopisy z internetu a já se mohl pustit do psaní. Věděl jsem o nich dost.
Kdy se dozvíme plnou pravdu o smrti Alexandra Litviněnka? Nejspíš až to prozradí někdo z té tajné služby, která za ní stojí. A to může být třeba za deset anebo padesát let.

Ukazují to příběhy dvou bývalých důstojníků sovětské KGB, kteří v minulosti uprchli do Velké Británie a potom pod patronací britských tajných služeb a za spolupráce renomovaného historika moderních dějin Christophera Andrewa vydali obsáhlé knihy.
První byl podplukovník KGB Oleg Gordijevskij. Tento vyzvědač pocházel z rodiny špionů. Rovněž jeho bratr působil v rozvědce, v létě roku 1968 byl například nasazen v Československu a potom doma vyprávěl věci, za které se styděl.
Oleg pod dojmem sovětské invaze do Československa i kvůli dogmatickému přístupu Kremlu ke světu začal přemýšlet, jak by pomohl Západu proti sovětské říši. V době, kdy sloužil v Kodani, se mu podařilo navázat styk s britskou výzvědnou službou MI 6, které začal dodávat unikátní informace. Pokračoval v tom i později, když ho centrála převelela do Londýna, kde působil jako zástupce šéfa rezidentury.
Podplukovník Gordijevskij měl být v létě 1985 jmenován vedoucím rezidentury, čekal jenom na potvrzení tohoto postavení, když ho náhle odvolali do Moskvy. Jakmile dorazil domů, pochopil, že ho někdo prozradil. Při „přátelském“ večírku na služební dače se ho jeho kolegové pokusili omámit, aby z něho získali doznání zrady. To se jim nepovedlo, ale Gordijevskij čekal každým dnem zatčení, odsouzení a popravu. Nakonec se mu podařilo upozornit Brity na své postavení a ti připravili unikátní operaci - ilegální odvoz Gordijevského přes sovětské hranice do Finska.
V červenci se tahle krkolomná akce, k níž dala souhlas i premiérka Margareth Thatcherová, zdařil. Později se ukázalo, že ho Sovětům prodal Aldrich Ames z CIA.
V Londýně Gordijevského vytěžovali po mnoho měsíců příslušníci západních tajných služeb. Jeho rodina však zůstala v Moskvě a do Británie se dostala až po rozpadu SSSR.
Ještě hlubší objasnění historie sovětských výzvědných akcí ve světě přinesl bývalý náčelník archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin. Tento podplukovník ve výslužbě rovněž zažil deziluzi ze sovětského systému, a proto začal opisovat podrobnosti ze spisů, které měl v archivu. Nakonec měl na zahradě své dači zakopáno šest kufrů papíru.
V roce 1992, kdy už SSSR neexistoval, odjel do Tallinnu v Estonsku a nabídl svůj poklad Američanům. Ti mu však nevěřili. Obrátil se tedy na Brity, kteří po letmém prostudování prvních ukázek jeho nabídku přijali. V den výročí bolševické revoluce, 7. listopadu 1992, evakuovali z Tallinnu do Londýna Mitrochina i s rodinou. Mezitím speciální komando vykopalo na zahradě jeho spisy.
Zpracování materiálů trvalo delší dobu, až v roce 1999 byla zveřejněna kniha, která dosud nejpodrobněji odhalila historii tajných sovětských operací ve světě.

Vyšlo v MFD 7.12.2006
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks