Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

24.08.2020 Nepovinná četba: Kundera

O tom, že bych se pustil do knihy Jana Nováka KUNDERA – ČESKÝ ŽIVOT A DOBA, jsem neuvažoval. Přesvědčila mne o tom až kolegyně Líba Koubská, když říkala, že je to zajímavý pohled na šedesátá léta. A tak jsem podlehl.

Kniha jsem četl po kouscích, nejčastěji hodinu po jedenácté večerní. Podrobnosti o intrikách a zákulisí literárního života v šedesátých letech byly utrpením. Na druhé straně se nedivím Kunderovým kamarádům, že jim tahle kniha leží v žaludku. Autor v ní nemilosrdně poukazuje na bahno komunistické salónní inteligence. Má tak ostrý pohled na Kunderu a jeho kámoše proto, že s nimi nebyl spjat a nemusel na ně brát ohledy. Dívá se na ně ze strany svobodné a liberální Ameriky. Ovšem současně z Nováka cítím určitou předpojatost, snahu najít na Kunderu co nejvíc špinavostí.
Udání na Veřejnou bezpečnost (policii), že na koleji chce přespat podivný muž, považoval Kundera jako věřící komunista za svou občanskou a bolševickou povinnost. Kurýr západní tajné služby čili agent-chodec si kvůli Kunderovi odseděl dvanáct let ve vězení a na uranu. Vadí mi, že se k tomu později nechtěl znát. Měl říct: „Byl jsem blbec, že jsem to udělal.“ Případně: „Měl jsem k tomu ty a ty důvody. Bál jsem se.“
Milan Kundera patří mezi největší české spisovatele druhé poloviny 20. století. Svou morálkou, zvrácenostmi a sexuálními dobrodružství se zařadil mezi zvrhlou špičku společnosti. Ale to není nic překvapivého – v takovém životě si libují politici a intelektuálové od starověku až po dnešek charakterizovaný ateliéry pařížských výtvarníků a filmovými studii amerického Hollywoodu.
Novákova kniha o Kunderovi je přelomem v českých biografiích slavných osobností. Tak otevřeně a s takovou základnou faktů myslím ještě nikdo nepracoval.
Někteří recenzenti autorovi navrhují, aby napsal druhý díl věnovaný Kunderovi v zahraničí. Podle mého by to bylo zbytečné – tam o žádný velký svár už nešlo.
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks