Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

31.07.2019 Žena na Měsíci v roce 2024? Stěží, spíš později

Práce na projektu Apollo si vyžádaly od jeho vyhlášení do prvního přistání Američanů na Měsíci osm let. Prezident Donald Trump nedávno požádal kosmickou agenturu NASA, aby vrátila astronauty na Měsíc v roce 2024, kdy, jak doufá, bude ještě bydlet v Bílém domě, tedy za sedm let.
Je tento termín uskutečnitelný? Vždyť už jsme tam byli, takže hlavní těžkosti známe. To je sice pravda, ale i tady se určitě znenadání vynoří nové problémy, s nimiž odborníci nepočítali, a budou je muset řešit. Když se podíváme na jiné velké kosmické projekty, vidíme, že žádný neodstartoval v původně plánovaném termínu. Projekt Artemis, jak se nazývá úsilí o návrat člověka na Měsíc, se tomu nejspíš také nevyhne.
Se zajímavým návrhem, který obráží společenskou atmosféru v USA, přišel viceprezident Mike Pence: Prvním člověkem, který se opět vylodí na Měsíci, by měla být žena.

Součást dlouhodobé kosmické politiky


Artemis má mnohem ambicióznější plán než Apollo. „Tentokrát to nebude jenom vztyčení vlajky a lidská stopa na měsíčním povrchu,“ řekl Trump loni 12. prosince. „Vytvoříme základnu pro výpravy na Mars a jednou možná i dál.“
Prezidentův záměr není náhodným výstřelem, jak se to u něho občas stává. Měsíc před volbami na podzim 2016 si k sobě pozval Roberta Walkera, bývalého předsedu Výboru pro vědu, techniku a vesmír Sněmovny reprezentantů, a požádal ho: „Připravte pro moji administrativu koncept kosmické politiky.“

Artemis nejen bohyní lovu


Astronauti naposled přistáli na Měsíci v prosinci 1972. Další plánované tři výpravy Apolla Kongres už dřív zrušil. Američany přestalo bavit sledování „našich chlapců“ na Měsíci v barevné televizi: Viděli jsme je, jak tam jezdí autem, a to nám stačí! Pokračovala válka ve Vietnamu, která polykala miliardy dolarů. V ulicích proti ní protestovaly statisíce. Znečištění životního prostředí se rozšiřovalo… Spojené státy zápasily se spoustou běžných problémů, které musely řešit. Ostatně v závodě o Měsíc nad Sověty zvítězily a opět získaly prestiž technicky nejvyspělejší země světa.
V dalších letech se občas vynořovaly snahy zahájit nový lunární projekt, ale nikdo k tomu neměl odvahu. Až v lednu 2004 prezident George Bush – vyhlásil, že v roce 50. výročí Apolla 11, tedy v roce 2019, by se tam astronauti v rámci projektu Constellation měli vrátit. Nepodařilo se však na to uvolnit dost peněz a jeho následovník Barack Obama, který kosmické lety nemiloval, tento úmysl pohřbil.
Nyní se situace radikálně změnila. Donald Trump v rámci své politiky Amerika první vyhlásil návrat na Měsíc, a to nejen na pár dnů jako za Apolla, nýbrž natrvalo. Později přidal Trump i další cíl – Mars.
Proč Artemis? Markentingoví myslitelé sáhli opět do antické mytologie a vybrali jméno bohyně lovu. Je to symbol – Artemis byla dvojčetem boha lukostřelce Apollóna, pod jehož jménem létali Američané na Měsíc před půlstoletím.

Orion neboli MPCV


Kosmická agentura původně počítala s výpravou na Měsíc v roce 2028. Proto už delší dobu pro ni připravovala stroje a dělala cílené výzkumy.
V roce 2006 začala vyvíjet firma Lockheed Martin pro Constellation na objednávku NASA kosmickou loď Orion. Za deset let měla poprvé odstartovat se šestičlennou posádku až na třítýdenní expedici, přidáním dalších servisních modulů mohla zůstat v kosmu déle. Po mnoha zádrhelech ji za Obamy přejmenovali na Víceúčelovou pilotovanou loď (Multi-Purpose Crew Vehicle – MPCV) pro čyři astronauty. Obamovým pochlebníkům šlo o to, aby se co nejvíc odstřihli od nenáviděného Bushe. Nicméně dnes všichni pořád mluví o tomto kosmickém plavidle jako o Orionu.
Je to v podstatě zvětšená kabina Apolla. Tento kužel má výšku 8,10 m (Apollo 3,66 m), maximální průměr 5 m (3,9 m), objem kabiny 8,95 mᶟ (6,17 mᶟ), váha 15,5 t (5,5 t). Servisní sekci dodala Evropská kosmická agentura ESA, druhý její kus dokončuje. Pro dlouhodobé výpravy se počítá s připojením obytného modulu (Deep Space Habitat).
Zkušební výprava MPCV bez posádky proběhla 5. prosince 2014. Letos mají testy pokračovat.

Přestupní nádraží LOP


Harmonogram výprav záleží na dokončení nové rakety SLS (Space Launch System), dříve Ares, ve firmě Boeing. Tento nosič má být po Saturnu 5 opět nejmohutnější raketou – výška 102 m (Saturn 5 měl 110,6 m), na nízkou dráhu vynese 70–130 t (Saturn 5 měl až 140 t) užitečného nákladu. NASA kritizuje továrnu, že s vývojem tohoto nosiče příliš nespěchá.
Příští červenec by měl SLS uskutečnit výpravu Artemis 1 s bezpilotním Orionem okolo Měsíce. Na podzim 2022 se počítá s opakováním této expedice s lidmi, ale zdá se, že ji přesunou na začátek roku 2023. A v roce 2024 Artemis 3 by měl vysadit čtveřici astronautů na jižním pólu našeho nebeského souseda. Ovšem vzhledem k dnešnímu stavu prací se zdá, že to bude úkol pro Artemis 4 možná v roce 2025.
Proč jižní pól? Výzkumy ukazují, že by tam měl být pod povrchem led, jehož využívání by usnadnilo lidem pobyt. Během čtyř následujících let tam plánují vybudování stálé základny.
Pro cesty na Měsíc chce NASA vytvořit stálý most – Lunární orbitální platformu (Lunar Orbital Platform – LOP). Toto přestupní nádraží bude kroužit okolo našeho věčného souseda na výstřední dráze 1 500–70 000 km. Se stálou posádkou se nepočítá, astronauti na ni přiletí ze Země Orionem a tam přestoupí do lunárního modulu. Srdcem LOP bude upravený Orion poháněný sérií výkonných motorů. Nicméně k její obecné architektuře zatím projektanti nedospěli.
Lunární nádraží není novou myšlenkou. Konstruktéři NASA začali rýsovat jeho první koncepty už dřív, veřejnost s nimi seznámili v roce 2012.
Původně se na něm mělo podílet také Rusko. Nedávno však ředitel Roskomosu Dmitrij Rogozin pohrozil, že pokud jeho země nebude na tomto projektu důstojně zastoupena, neúčastní se ho. To je neuvěřitelně drzý výrok – Roskosmos trpí finančními úbytěmi a je otázkou, jestli by dokázal nějakou důstojnou část zaplatit. Moskva tímto manévrem, který může vypadat jako diplomaticky chytrý, zřejmě vyhlásila, že o LOP nemá zájem, protože na něj nemá peníze. Loni Rogozin neméně sebevědomě řekl, že Rusko se nepřidá k USA při stavbě stálé lunární, ale postaví vlastní, případně v kooperaci s jinými státy. Ovšem Moskva chce začít létat na Měsíc někdy po roce 2030 – pokud na to bude mít peníze.

Nebe otevřené soukromníkům


V šedesátých letech soupeřily Spojené státy se Sovětským svazem o to, kdo vysadí prvního člověka na Měsíci. Artemis žádného cizího soupeře nemá. Zato mu mohou konkurovat dvě velké soukromé firmy. Prezident Bush totiž otevřel soukromníkům nebe a od té doby se zrodilo několik společností, které mají ambice vozit do vesmíru lidi.
Nejdál je Space X, kterou založil Elon Musk v roce 2002. Jeho raketa Falcon s lodí Dragon vozí už šest let náklady na ISS. Příští rok by měl Dragon obstarávat i výměnu posádky na stanici – budou v něm místa pro dva astronauty. Američané tedy přestanou využívat ruské Sojuzy, což považují za nedůstojné.
Firma vyvíjí mohutnou raketu Falcon Heavy. Tento nosič vysoký 70 m má dopravovat na dráhu okolo Země 64 t, k Měsíci 22 t a k Marsu okolo 15 t. Poprvé zkušebně odstartoval loni v únoru, letos v dubnu už vynesl do vesmíru saudskoarabskou spojovou družici.
Musk staví ještě větší raketu – Big Falcon Rocket (BFR) vysokou 118 m a schopnou vozit přes 100 t nákladu. Tento nosič by měl vynést v lodi Big Falcon Spaceship (BFS) v roce 2023 turisty na cestu okolo Měsíce. Japonský miliardář Jusaku Maezawa už koupil letenky pro sebe a osm kamarádů umělců.
Ovšem ambiciózní Musk vyhlašuje za svůj konečný cíl kolonizaci Marsu. Říká: „Chci zemřít na Marsu.“
Jestliže nebude SLS včas v operačním stavu, počítá NASA s tím, že v projektu Artemis využije rakety řady Falcon.
Také nejbohatší člověk planety Jeff Bezos, majitel zásilkové firmy Amazon, se pustil do kosmického byznysu, když v září 2000 založil společnost Blue Origin. Zpočátku se zaměřil na suborbitální lety, tedy na jakési výskoky do výšek okolo 100 km, kam chce vyvážet turisty. Kvůli tomu postavili jeho inženýři raketu New Shepard, kterou už čtyři roky zkoušejí. Silnější nosič New Glenn má dopravovat astronauty na dráhu okolo Země.
Před dvěma roky vyhlásil Bezos náročnější cíl: Postavíme stálou základnu na Měsíci. Přitom počítá s úzkou spoluprací s NASA. „Chci vidět miliony lidí, kteří žijí a pracují ve vesmíru.“
V květnu představil Bezos veřejnosti model svého lunárního modulu Blue Moon, která má dovézt na lunární povrch náklad vážící až 4,5 t. Rovněž dvě další firmy nabízejí kosmické agentuře obdobné výsadkové kabiny.
Space X a Blue Origin tedy nebudou NASA konkurovat v novém závodě o Měsíc, ale v projektu Artemis spojí své síly. Navíc agentura vybrala tři firmy, které mají v příštích dvou letech dopravovat náklady na Měsíc – automatické stanice a průzkumná vozítka. Také vyzvala řadu dalších firem a laboratoří, aby k přípravě tohoto nového skoku přispěly.
Vylodění astronautů musí předcházet důkladné studium Měsíce. NASA počítá s vysláním dvanácti automatů. Mají zkoumat tamní půdu a její vzorky vozit do pozemských laboratoří. Rovery s přístroji se zaměří na průzkum širokého okolí. Speciální stanice mají zjistit, jak na elektronické systémy působí tamní radiace. Další mají ověřit, nakolik se lunární materiály přichytí na skafandry astronautů a jak to může ovlivnit průběh výprav.
Do projektu se zapojí rovněž ESA, Kanada a Japonsko – partneři osvědčení v minulosti.

Opravdu laciný projekt?


V polovině května ohlásil Trump navýšení rozpočtu NASA na příští rok o 1,6 miliardy dolarů – na projekt Artemis.
Apollo si vyžádalo 25 miliard dolarů, po přepočtu na dnešní ceny by to bylo 150 miliard. Kolik má stát Artemis? To nikdo nedokáže přesněji odhadnout. Ředitel NASA Jim Bridenstein se před nedávnem odvážně vyjádřil, že na to postačí pouze 20–30 miliard dolarů, tedy 450–680 miliard korun. A to je zhruba rozpočet České republiky na půl roku anebo hrubý domácí produkt Estonska.
Nyní dostává kosmická agentura ročně okolo 20 miliard dolarů. Bridenstein předpokládá, že bude potřebovat pokaždé navíc 4–6 miliard.
Proč tak relativně málo? Předně mnoho technologií už není třeba vynalézat od začátku, jejich kontury jsou jasné. A za druhé zapojení soukromých firem, které jsou pružnější a jejichž majitelé mohou uvolňovat desítky milionů na řešení nenadálých oříšků ze dne na den, zatímco pro Kongres to bývá problém na několik měsíců.

Nejasná zdravotní úskalí


O strojích Artemisu mají odborníci poměrně jasné představy, zatímco otázky týkající se lidského zdraví je trápí. Během delšího pobytu na Měsíci nejsou vyloučeny poruchy spánku, změny v činnosti mozku a v imunitním systému. Izolace v bunkrech daleko od Země může vyvolávat stres.
Řadu otazníků přinesl dlouhodobý let Scotta Kellyho na ISS v letech 2015–2015, jehož zdravotní stav porovnávali lékaři a biologové s jeho dvojčetem Markem, který zůstal na Zemi. Během 340 kosmických dnů povyrostl Scott přibližně o 7 cm a ztratil 4,5 kg váhy. Ovšem to není nic nového – obdobné hodnoty naměřili lékaři u mnoha astronautů po návratu dříve.
Zato porovnání stavu obou jednovaječných dvojčat přineslo odborníkům šok. Vzorky krve ukázaly, že v astronautově organismu vznikly změny, kterým vědci nerozumí. Také se vynořil zajímavý rozdíl v telomerech obou dvojčat. Telomery jsou koncové části chromozomů, které se při buněčném štěpení zkracují. Jejich úkolem je chránit chromozomy před divokou rekombinací, bránit oblasti nesoucí geny a zaštiťovat tělo proti rakovině. Zkracování telomerů vede ke stárnutí buněk a k jejich odumírání. Genetici předpokládali, že telomery ve Scottově těle budou po přistání kratší, že tedy organismus rychleji zestárne, ale stal se pravý opak – prodloužily se. To znamená, že jeho stárnutí se ve vesmíru zpomalilo. Po přistání se astronautovy telomery vrátily do své obvyklé délky.
Během dlouhodobé kosmické cesty by prodlužování telomerů mohlo vyvolávat různé nemoci – obával se John Charles, šéf programu studia lidské fyziologie v NASA. A to by mohlo například vadit při cestě na Mars a před dosednutím na jeho povrch.
Vyskytly se stovky změny v aktivitě Scottových genů během a složení baktérií v zažívacím traktu. Zpomalila se rychlost a přesnost paměti astronauta. Zvýšila se úroveň tuků a hormonů v těle, což může mít nežádoucí vliv na různé záněty. Vyplavování vápníku, které lékaři znaj od jiných astronautů, vede ke zpomalování tempa formování kostí.
Trvalo přibližně rok, než se Scottovy fyziologické parametry a duševní stav vrátily na normální úroveň, v jaké se nacházely před startem.
Nejvíc se vědci bojí, že lunární kolonisté budou vystaveni působení slunečního a kosmického záření, které na mateřské planetě bezpečně odstiňují radiační pásy. Stěny jejich příbytků nemohou ochranu zajistit. Stálou stanici může před tímto zářením ochránit přikrývka asi 1-2 m silné vrstvy lunární horniny. Ovšem tento kryt bude možno vybudovat, až na Měsíc dopravíme několik buldozerů vybavených inteligentním mozkem, aby mohly pracovat bez člověka.
První návštěvníci se tedy musí obejít bez této ochrany. Také si přivezou zásoby potravin, vody, kyslíku a zdroje energie. Teprve stálé posádky se pustí do hledání zdrojů vody. Dostatek energie jim nezajistí sluneční panely, nýbrž malá atomová elektrárna.

Výběr z dvanáctky žen


Která žena jako první vkročí na Měsíc? Určitě to bude z dvanácti, které jsou dnes členkami astronautického oddílu v Johnsonově kosmickém středisku NASA v Houstonu.
Patrně největší naději má jedna ze čtveřice, která byla vybrána v roce 2013 z více než šest tisíc zájemkyň. Jsou to: zkušební pilotky majoři Nicole Mannová a Anne McClainová, vědkyně Christina Kochová a Jessica Meirová. McClainová a Kochová nyní slouží na Mezinárodní kosmické stanici ISS. Kochová by měla v nejbližší době pokořit ženský rekord pobytu v kosmu – má se vrátit v únoru 2020 po 335 dnech. Těm ženám je dnes 40–41 let, takže budou v době startu Artemis 3 nebo 4 v ideálním věku a plné zkušeností.
Není vyloučeno, že NASA nakonec sáhne po nejzkušenější astronautce Sunitě Williamsové, která se nyní chystá na svou třetí kosmickou misi. V minulosti byla zkušební pilotkou, která testovala třináct různých strojů – to je zkušenost, které si kosmická agentura vysoce cení. Ovšem v době plánovaného skoku na Měsíc jí bude okolo šedesátky.
Vesmír ochutnaly rovněž lékařka a inženýrka Serena Auňón-Chancellerová (197 dnů v roce 2018) a mikrobioložka Kate Rubinsová (115 dnů v roce 2016).
Dalších pět žen se zatím do vesmíru nepodívalo. Proto s nimi nelze pro Artemis počítat.

Brána k dalším nebeským tělesům


Projekt Artemis bude počátkem nového vzepětí lidstva. A protože se na lunární základně budou trénovat lidé a stroje pro daleké cesty krutým vesmírem, stane se branou k objevování dalších těles sluneční soustavy lidmi. Ovšem stejně jako Apollo i Artenis obohatí naše poznání o objevy a vynálezy, které bude třeba udělat, a ty budou prospěšné i pro pozemský život.
Jak Musk, tak Bezos míří na Mars. Pokud by přípravy probíhaly dobře, mohla by tam první expedice zamířit v polovině třicátých let.
Otištěno 31. 7. 2019 na Technet/iDnes
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks