Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

13.10.2018 Sojuz havaroval, posádka v pořádku

„Posádka přistála. Všichni jsou živí.“ Takto stručně oznámil generální ředitel Ruské kosmické agentury Dmitrij Rogozin včera dopoledne havárii kosmické lodi, která měla přivézt na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) další dva muže.
Loď Sojuz MS-10 nouzově přistála v Kazachstánu u města Jezkazgan, 400 kilometrů od kosmodromu Bajkonur, odkud startovala. Ruský kosmonaut Alexej Ovčinin a americký astronaut Nick Hague se záchranáři od začátu komunikovali. Selhala jejich nosná raketa, podrobnosti neznáme.
Tyhle případy se stávají, nejsou však příliš časté. Podobně se to stalo v dubnu 1975 a v září 1983.

Dvacetinásobné přetížení


Dne 25. dubna 1975 startoval z Bajkonuru Sojuz 18 s Vitalijem Lazarevem a Olegem Makarovem k orbitální stanici Saljut 4. Vypověděla jim však nosná raketa. Zpočátku probíhal let normálně. Čtyři vyhořelé bloky prvního stupně odpadly podle plánu. Po 261 sekundách dohořel motor druhého stupně. Od třetího stupně se však neoddělil a ten se podle programu zapálil.
Raketa se odchýlila od kurzu. Přesně 293 sekund od vypuštění se Sojuz nacházel ve výšce 145 kilometrů. Automatika dál fungovala a dala povel aparatuře, aby odstřelila kosmickou loď od nosiče a zapálila přistávací motor.
Kabina ještě letěla setrvačností vzhůru. Oba muži okusili známý pocit stavu beztíže, který trval šest minut. Ve výšce 192 kilometrů se balistická dráha zlomila a loď se vracela k Zemi.
Kosmonauti přistávali po prudké dráze, s jakou nikdo nepočítal. Strašlivě trpěli. Padli hlavami dolů, všechno na ně tlačilo, jak se zvyšovalo přetížení až na neuvěřitelných 21,6 G místo vypočítaných 15 G. Vážili tedy dvacetkrát víc než normálně. Lazarev dokonce po přistání tvrdil, že dokud neupadl nakrátko do bezvědomí, bylo přetížení 26 G. Těžce dýchali, přestali vidět. Byli vycvičeni na centrifuze na přetížení okolo 10 G a to jim zřejmě pomohlo přežít nejhorší. Podle jejich kolegy Vladimír Aksjonova dokonce přežili krátkou zástavu srdce.
Když si pracovníci řídicího střediska uvědomili situaci, měli obavy: Nepřistanou v Číně? S Číňany nemáme právě nejlepší styky. První letmé výpočty ukázaly, že zůstanou ještě na sovětském území.
Rachot vystřelující padáky kosmonauty probudil k vědomí. Lazarev zavolal na Bajkonur: „Neletíme do Číny?“ Odpověď nedostal. Makarov se probral natolik, že dokázal žertovat: „Zahajujeme naši první zahraniční cestu.“ A žertoval: „Buď v Číně, nebo v Tichém oceánu.“

Nad propastí v mrazivé Sibiři


Kabina přistála pomocí padáku 22 minut po startu nedaleko pohoří Altaje na hranicích s Čínou. Kosmonauti otevřeli příklop, vylezli ven – a strnuli. Sníh, vítr a mráz sedm stupňů. Zapadli do půldruhametrové závěje. Jejich kabina dosedla na malý skalní převis nad propastí hlubokou možná 150 metrů. Rozžhavená loď se pomalu posouvala po sněhu k ní. Naštěstí padák, který neodstřelili, jak přikazoval předpis, se zachytil o kmen borovice a držel ji. Podruhé ten den o ně zavadila smrt.
Jejich záchrana nebyla jednoduchá kvůli stromům a vysokému sněhu. Odvezli je až druhý den. S výjimkou lehkých pohmožděnin se oběma mužům nic nestalo.
Loď přejmenovali na Sojuz 10-1. Na stanici Saljut letěl Sojuz 18 měsíc po tomto nezdařeném letu.
Požár na rampě
Sojuz T-10 měl 26. září 1983 vynést k orbitální stanici Saljut 7 Vladimíra Titova a Gennadije Strekalova. Oba byli zkušení kosmonauti, jeden úspěšný let už absolvovali.
Necelou minutu před startem vypukl požár nosné rakety. Záchranný systém zajistil oddělení a vystřelení kosmické lodi, která přistála 4 kilometry od rampy. Posádka byla v pořádku.
Loď přejmenovali na Sojuz T-10-1 nebo také na Sojuz T-10a. Sojuz T-10 se vypravil do vesmíru až v únoru 1984. Titov potom letěl ještě třikrát, Strekalov čtyřikrát, žádné zdravotní potíže je nepronásledovaly.

Až po rozboru příčin


Je přirozené, že po havárii Sojuzu MS-10 Roskosmos pozastavil všechny další pilotované lety. Dokud odborníci nezjistí příčinu závady, nelze Sojuzy s lidmi vypouštět. Americké měli zpoždění po tragických událostech se dvěma raketoplány ještě delší.
Moskvu teď trápí hlavně jiná starost. Příští rok by měly začít obsluhovat ISS dva typy kosmických strojů, které za asistence NASA postavily soukromé americké firmy. Budou ještě Američané potřebovat Sojuzy? Pokud ne, bude to rána pro Roskosmos, který z desítek milionů dolarů žije, protože Kreml dává obrovské subvence na armádu.

Doživotní potíže


Lazarev už nikdy neletěl. Makarov měl větší štěstí – startoval ještě dvakrát. U obou kosmonautů se projevovaly potíže se zdravím, patrně způsobené extrémním přetížením při návratu Sojuzu 18-1a. Sověti to přímo nikdy nepřiznali, ostatně byli v takových věcech vždycky zdrženliví.
Makarov dvacet let chodil po nemocnicích s nemocným srdcem. Voperovali mu čtyřnásobný bypass, ale ani tento těžký zákrok mu příliš neulevil.
Lazarev skončil za záhadných okolností v prosinci 1990. Oficiálně zemřel následkem neznámého jedu. Neoficiálně po vypití surového alkoholu.
S Makarovem jsem se potkal v Moskvě na jednom večírku raketových inženýrů. Zeptal jsem se ho: „Olegu, měl jsi strach?“ Odpověděl s úsměvem: „Strachu zažívám dost. Například jedu autem, zleva vyrazí nějaký ztřeštěnec a já nestačím brzdit. Při nouzovém návratu jsem strach neměl. Pracovali jsme přesně podle havarijního programu. Všechno, co jsme se naučili, a všechno, co jsme měli pro tyhle případy s sebou, se osvědčilo.“
Byla to hrdinská póza, anebo přesvědčení konstruktéra a kosmonauta, který věřil technice a sám sobě? Myslím, že si opravdu věřil. Rukavišnikov zemřel v 70 letech na infarkt.

PROČ ZAOSTÁVÁ RUSKÁ KOSMONAUTIKA


Havárie všech strojů vyrobených lidskou rukou jsou normální. Běžné situaci se však vymykají časstější havárie ruských raket a notorické zpožďování všech projektů. Důvodů je víc.

Věc státní prestiže


Od padesátých do sedmdesátých let považoval Kreml kosmonautiku za součást státní prestiže. Proto do ní lil velká množství peněz. Dnes preferuje prezident Vladimír Putin financování armády, kosmonautika ztratila privilegované místo. Dřív se stavěly rakety pro dvojí použití – jako bojového prostředku i jako kosmického nosiče. Moderní zbraňové systémy se často obejdou bez raket, maršálové proto ztratili o rozvoj kosmonautiky zájem.
Zakladatelská generace sovětské raketové techniky a kosmonautiky představovaná především legendárním hlavním konstruktérem Sergejem Koroljovem byla plná nadšení. Vláda všechny tyhle lidi poměrně slušně odměňovala, patřili mezi privilegované vrstvy. A obchody ve městech, kde se vyráběly rakety, i na kosmodromech byly plné zboží, zatímco všude jinde se občas něco nedostávalo, nakonec mezi nimi vznikl tragický rozdíl.
Je pozoruhodné, že rakety a lodě, které vyvinuli v padesátých a šedesátých letech Sověti, fungují dodnes, byť samozřejmě osazené moderními aparaturami. Roskosmos občas překvapí svět novými pozoruhodnými projekty, ale už je nepostaví, protože mu na ně chybí stamiliony rublů.

Chybí představy o budoucnosti


Dnes spadli ruští raketoví odborníci mezi řadové občany, byť pořád dostávají poměrně slušné platy. Chybí jim však představy o budoucnosti. Proto odcházejí do zahraničí, zvláště do Spojených států, kde probíhají velmi perspektivní programy a zaměstnanci nemusí mít obavy z propuštění.
Za sovětské éry do všeho mluvili straničtí funkcionáři. Na přelomu padesátých a šedesátých let občas vyhrožovali specialistům, že když se jim něco nepovede, mohli by skončit za mřížemi.

Soukromé firmy inspirují agenturu


Ovšem i v USA zájem o kosmonautiku opadl. Generace inženýrů a vědců, které dovedly první lidi na Měsíc, vystřídali pracovníci bez tohoto prvotního nadšení. Zaměstnání v raketokosmické oblasti se zařadilo mezi normální.
Morálku v NASA zvedli v posledních letech soukromí konkurenti, kteří vyvíjejí nové typy raket a kosmických plavidel – převratnější, lacinější a snad i úspěšnější. Kosmická agentura je od doby prezidenta W. Bushe finančně podporuje, ale pokud chce sama přežít, musí s nimi soupeřit. Takové výzvě nemusí Roskosmos čelit, nikdo se s ním nepoměřuje.
Není vyloučeno, že existují i další důvody, které vedou ruskou kosmonautiku k zaostávávání. Určitě se budou vynořovat, ale postupně.
Otištěno v MFD 13. 10. 2018
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks