Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

02.04.2018 Stejně nebezpečný jako plukovník Peňkovskij

V nemocnici v Salisbury leží bývalý plukovník ruské vojenské výzvědné služby GRU Sergej Skripal a jeho dcera. Oba otrávil nervový plyn, přičemž britští odborníci za pomoci dalších zjistili, že pocházel z Ruska, což Moskva vehementně popírá. Podle britské premiérky Theresy Mayové se podařilo shromáždit o původu tohoto bojového prostředku nezvratné důkazy.
Skripal byl elitním ruským vyzvědačem, ale během své služby v zahraničí začal předávat informace britské výzvědné službě MI 6. Jaký byl jeho osud?

Zhrouceni na lavičce v parku


Salisbury, poklidné město s pětačtyřiceti tisíci obyvateli, leží západně od Londýna. Na jaře 2011 koupil na okraji města domek Sergej Skripal. Jako důstojník GRU předával informace Britům, byl zatčen a odsouzen do vězení, ale stal se součástí výměny špionů mezi Západem, především USA, a Ruskem. Když ho britské tajné služby vytěžily, Londýn opustil – necítil se tam bezpečně.
Přesto ho opouštělo štěstí. Jeho manželka Ludmila onemocněla rakovinou ženských orgánů a po roce zemřela. Dcera Julie, která uměla anglicky líp než otec, pracovala v hotelu Holiday v Eastleighu. V roce 2015 se však vrátila do Moskvy, měla tam milého, s otcem často mluvila po Skypu. Syn Saša skončil podivnou smrtí v červenci 2017 v Petrohradě – třebaže před tím byl zdráv. Postihla ho těžká choroba ledvin. Pomsta otci?
Sergej Skripal se nenechal zlomit a dál konzultoval britským a španělským tajným službám aktuální otázky. Měl neocenitelné znalosti. Dobře znal prostředí GRU a spoustu bývalých kolegů, kteří vyrostli do hodností plukovníků a generálů.
Policista, který sledoval záběry z bezpečnostních kamer, si v neděli 4. března 2018 všiml mladší ženy a dva kroky za ním staršího muže, jak podivným způsobem kráčejí parkem. Za okamžik, v 16.08 je viděl zhroucené na lavičce. Oba byli podivně zkrouceni a okolo úst měli pěnu. Lidé, kteří je spatřili, si nejdřív mysleli, že jsou opilí. Když si uvědomili jejich drahé oblečení a nepřirozený vzhled, volali záchrannou službu.
V 16.15 zastavil u lavičky policejní vůz řízený osmatřicetiletým seržantem Nickem Baileym. Minutu nato tam přistálo auto záchranné služby.
Záchranáři v lehkých ochranných oblecích odvezli muže a ženu do nemocnice. Lékaři konstatovali otravu. Ale co ji způsobilo, na to nemohli přijít.

Výsadkář obchodníkem s víny


Bývalý plukovník GRU Sergej Viktorovič Skripal se narodil 23. června 1951 v Kyjevě (dnes Ukrajina). Byl zdravý a silný, od mládí tužil být vojákem, nejlépe parašutistou.
Po maturitě se přihlásil do vojenského inženýrského učiliště v Kaliningradu. Když je v roce 1972 absolvoval, poslali ho na Kujbyševovu vojenskou inženýrskou akademii v Moskvě, kde se cvičil na výsadkáře. Po jejím dokončení se stal příslušníkem speciálních leteckých sil, kterým se populárně říká Desantniki – patří mezi nejlepší na světě.
Oženil se s Ludmilou Košelnikovou, svou láskou z Kaliningradu. V roce 1974 se jim narodil syn Voloďa a o deset let později dcera Julie.
Když sovětská armáda přepadla koncem roku 1979 Afghánistán, patřil Skripal do oddílu, který dobýval prezidentský palác a zavraždil jejího pána. Osvědčil se. Všiml si ho i generál Boris Gromov, velitel 40. armády.
Ve volných chvílích Skripal boxoval, stal se armádním přeborníkem. Třebaže vypadal jako mlátička, měl bystrý mozek. Není divu, že si ho vyhlédla GRU. Tato vojenská zpravodajská služba zaměstnává dnes šestkrát víc lidí, než civilní rozvědka SVR. V jejích útvarech speciálních sil slouží na 25 tisíc vojáků.
Po dokončení zpravodajského výcviku na počátku devadesátých let poslali Skripala do Valletty, metropole Malty, jako člena štábu vojenského atašé. Podle ruského tisku se velice osvědčil – „energický profesionál, schopný verbovat nové agenty a získávat důležité informace“.
V roce 1993 ho přeložili do Madridu a povýšili na vojenského atašé. Ve Španělsku museli překonávat ruští špioni spoustu překážek, protože je hlídali příslušníci Národního zpravodajského střediska (Centro Nacional de Inteligencia – CNI). O Skripalovi si brzy poznamenali, že má „nos na peníze“ a je jako agent „přístupný“.
Skripalova získali Britové na „medovou past“ – domnívá se generál GRU na penzi Valerij Malevannov, který deset let komentuje v ruských médiích činnost tajných služeb. Ve špionážním žargonu to znamená, že na něj nastražili přitažlivou ženu, vyfotografovali v intimních situacích a pohrozili mu, že je ukážou jeho manželce.
Ruského důstojníka zavolal Antonio Akvarez de Hidalgo, ve skutečnosti důstojník MI 6 Pablo Miller. Představil se mu jako „Luis“.Také ho nalákal na společný podnik se španělskými víny. S nemalým ziskem je budou prodávat do Ruska, pokud tam najde kupce. Majoru Skripovalovi se tento nápad líbil. Za prezidentování Borise Jelcina tonulo Rusko v chaosu, ani zpravodajci a diplomaté v zahraničí nedostávali včas platy. Tady bude východisko z nouze.
Oba zpravodajci se sblížili. Skripal „Luisovi“ vyprávěl o tajných operacích GRU i o svých kolezích. Brzy mu představil kolegu, takže spojení s ním obstarávali dva lidé. V roce 1995 mu dali krycí jméno „Forthwith“.
„Prozrazoval množství vysoce tajných zpravodajských informací včetně operací GRU, aktivních agentů a jména zpravodajských důstojníků sloužících v Moskvě i mimo Rusko,“ uvedl deník Times 13. března 2018. „Platili ho hotově, na každé schůzce 5–6 tisíc dolarů, které si ukládal ve španělské bance.“ Získané informace předávali Britové americké CIA, jak v těchto případech zvykem.

Kádrovákem v „Akváriu“


Skripal trpěl cukrovkou. V roce 1999 už mu dostoupila do nejvyššího stádia, musel si píchat inzulín. Centrála ho povolala zpátky.
Zkušeného zpravodajce pověřili vedením kádrového oddělení „Akvária“, jak se familiárně říká ředitelství GRU v Grozodobové ulici na severozápadě Moskvy. Skripal získal jedinečný zdroj informací pro Brity – měl přehled o všech důstojnících vysazených v zahraničí, případně o jejich tajných operacích.
Čas od času vyjížděl do Španělska, aby se setkal se svým řídicím důstojníkem, předal mu nové informace a inkasoval honorář. Scházeli se v restauracích a barech, spolupráce fungovala jako „dobře namazaný stroj“, uvedly Timesy. Nicméně pro „Forthwithe“ to bylo stále víc psychicky namáhavé, žil ve stresu, který se stupňoval.
Britům předal na 20 tisíc stran dokumentů včetně informací o vojenském kosmodromu Pleseck na severu Ruska, prozradil na 300 příslušníků GRU sloužících v zahraničí a měl zprávy z generáolního štábu.
Občas se stávalo, že Skripal byl tak těžce nemocen, že nemohl do Madridu přiletět. Posílal za sebe manželku. Ludmila o jeho zrádcovské činnosti nevěděla, domnívala se, že peníze, které dostává, jsou zisky z vinařského obchodu.
V roce 2000 odešel plukovník Skripal do penze. Zůstal však záložním důstojníkem GRU. Okamžitě ho zaměstnali na ministerstvu zahraničních věcí. Po čase si ho vyhlédl Gromov, nový primátor Moskvy, přítel prezidenta Putina, který k sobě na radnici stahoval důstojníky osvědčené v Afghánistánu.
Skripal se dál scházel s kamarády z GRU ve vybraných restauracích, kde klábosili o tajných operacích. Kromě toho získal přehled o zákulisí metropole. Ve svých cestách nepolevil, vždyť sortiment jeho informací se značně rozšířil.
Agenti CNI schůzky dvojitého ruského agenta s jeho řídicími důstojníky sledovali. Dvaapadesátiletý Roberto Flórez Garcia z centrály španělské služby potřeboval v roce 2001 peníze. Dopisem Petru Mělnikovovi na ruskou ambasádu, o němž věděl, že je zpravodajcem, nabídl jedinečnou informaci za jednorázový honorář 200 tisíc dolarů. Rusové na obchod přistoupili a dověděli se o dvojitém životě Sergeje Skripala.
I Flórez byl podezřelý. Rok před tím španělská kontrašpionáž zavětřila, že se chystá ke zradě ve prospěch Moskvy. Přímé důkazy však nenašla. Španělský zpravodajec si byl jist svou bezpečností. Rusy dál informoval o různých akcích CNI, zvláště pak proti GRU a SVR. Samozřejmě za peníze. V roce 2003 jim prozradil totožnost sedmi kolegů zavražděných v Iráku.
O rok pozdě raději ze služby odešel a přestěhoval se na ostrov Tenerife, kde si založil detektivní kancelář. Myslel, že tím za sebou zamete stopy o zradě. Kontrašpionáž na něj nezapomněla a v roce 2007 shromáždila tolik důkazů, že ho zatkla.
O tři roky později s ním proběhl soudní líčení, vzhledem k citlivosti případu v utajení. Žaloba Flóreze obvinila, že zničil strukturu „dlouhá léta budovanou proti Rusku“. Soud mu vyměřil vězení v délce dvanácti let. V historii Španělska to byl první případ špionáže od smrti generála Franca a obnovení království v roce 1975.

„Vy jste mě přehráli!“


Do sledování Skripala se pustila Federální bezpečnostní služba (Federalnaja služba bezopasnosti – FSB). Její agenti postupně zjistili, že se v Moskvě schází s britskými diplomaty a v zahraničí s lidmi, kteří zřejmě slouží v MI 6. Ovšem museli sebrat naprosto neprůstřelné důkazy, vždyť šlo o vysokého důstojníka, osvědčeného zpravodajce a hrdinu z Afghánistánu.
Až v prosinci 2004 se rozhodli Skripala zatknout. Právě se vrátil z návštěvy Velké Británie. Policisté v civilu si na něj počkali ráno na ulici, když se chystal do zaměstnání. Museli postupovat opatrně, aby ho dostali živého – celý postup před tím důkladně nacvičili. Muže obstoupili, zabránili mu, aby případně nespolkl tabletku s jedem, a zavlékli do auta. Neměl šanci.
Na počátku vyšetřování si Skripal posteskl: „Vy jste mě přehráli!“
Zatčený dablér s vyšetřovateli FSB spolupracoval. Bez okolků je seznámil se všemi podrobnostmi své činnosti ve prospěch Britů. Přiznal, že během devíti let od nich dostal přes 100 tisíc dolarů, které má uložené ve španělské bance.
Podle názoru Malevannova lze význam Skripalových informací srovnat se škodou, jakou Sovětskému svazu způsobil plukovník GRU Oleg Peňkovskij na počátku šedesátých let minulého století. Zatímco Peňkovského popravili, Skripala poslal 30. listopadu 2006 vojenský soud do pracovního tábora s nejpřísnějším režimem na třináct let.
Situace se radikálně změnila. I v Kremlu si uvědomili, že zatčený špion je „cenným zbožím“ pro budoucnost. Jestliže na Západě zatknou naše „hrdinné rozvědčíky“, jak se jim říkalo, můžeme tyto lidi vyměnit.
Tato příležitost se naskytla v létě 2010. Americká FBI zatkla desítku ruských špionů, většinou nelegálů, a nabídla je k výměně. Na Západ tedy putoval i Skripal. Za svůj nový domov si vybral Velkou Británii, které sloužil.
Úryvek z připravované knihy HOŘKÉ KONCE VYZVĚDAČŮ
Vyšlo na iDNES-Technet 2. 4. 2018
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks