Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

25.06.2017 Nepovinná četba: HUKOT ČASU

Představte si období na přelomu čtyřicátých a padesátých let u nás, kdy estebáci zatýkali nevinné lidi a vytloukali z nich vymyšlená přiznání. Tahle doba naštěstí se Stalinovou smrtí v březnu 1953 pominula. Ovšem tento stav bezpráví museli snášet sovětští občané po dlouhá desetiletí, než Stalin odešel v nenávratno, a dozvuky jeho krutého teroru ještě nějaký čas přetrvávaly.
Toto je doba, v níž museli žít nejen desítky milionů obyčejných lidí, ale i mnozí tvůrčí géniové. Britský prozaik Julian Barnes zasadil do těchto podmínek příběh slavného hudebního skladatele Dmitrije Šostakoviče. Vůbec nezáleží na detailech, o kterých píše, některé mají reálný podklad, jiné si domyslel. Ukazuje na krutou dobu, kdy se lidé pohybovali mezi statečností a zbabělostí, kdy museli skrývat své skutečné smýšlení – a přesto, jako právě Šostakovič, propluli život se ctí. Navzdory tomu prokazoval svou ohromnou genialitu. Pravda, musel na tvrdý nátlak nakonec vstoupit do komunistické strany, což obrečel, ale své postavení narůstající celebrity nikdy nezneužil.
Když jsem tento příběh četl, vzpomínal jsem na jiné sovětské velikány, kteří vynikli navzdory systému – fyziky Lva Landaua, Petra Kapicu, fyziologa Ivana Pavlova, konstruktéra letadel Andreje Tupoleva, konstruktéra první raket a družic Sergeje Koroljova i mnohé další. Kde by dnes Rusko mohlo být, kdyby se v listopadu 1917 nezdařila bolševická revoluce? A kde by mohl být ostatní svět?
Barnesův románový příběh Hukot času je připomínkou dob, které – jak většina z nás věří – nenávratně zmizely.
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks