Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

08.09.2016 Najdeme inteligentní mimozemšťany

Zachytili jsme podivný rádiový signál od souhvězdí Herkula – oznámili koncem srpna ruští astronomové. Patrně ho vysílá hvězda HD 164595. Loni 15. května v 18.01 hodin místního času zaregistroval radioteleskop Ratan 600 na Kavkaze jakési pípnutí, které neodpovídalo žádnému známému zdroji.
Rusové přes rok čekali a signál ověřovali, než vystoupili s prohlášením, že by to mohla být depeše od vyspělých mimozemšťanů. Okamžitě se na ně vrhli jiní astronomové, kteří poukazovali na to, že to může být další druh přirozeného záření nebeských těles. Později sdělil Alexandr Ipatov z Ruské akademie věd agentuře TASS, že zdrojem signálu byla tajná ruská družice, jejíž existenci armáda zatajila. Takový omyl není ničím novým. Když v roce 1967 zachytila britská radioastronomka Joselin Bellová z cambridžské univerzity podivné záření, myslela si se svým kolegou Antonem Hewishem, že by to mohla být depeše „malých zelených mužíčků“. Teprve později se přišlo na to, že objevili nový hvězdný útvar – pulsary.
Jerry Ehman, který sloužil u radioteleskopu Ohijské státní univerzity v Delawaru, si všiml, že záznam z 15. srpna 1977 vykazoval po 72 sekund nějaké podivnosti. Nezvyklou skupinu čísel a písmen na papíře zakroužkoval a označil WOW! Toto slovo má několik významů: senzace, úchvatné a podobně. Astronomové si začali domýšlet, jestli nezachytili telegram kosmických inteligencí. Po jeho pokračování marně pátrali, rovněž místo, odkud přišel, nezjistili. Ehman nakonec rezignoval: „Když jsme uskutečnili padesát dalších pozorování, museli bychom to zachytit znovu. Zdá se, že to byl pozemský signál, který se odrazil od takzvaného kosmického smetí zpátky na Zemi.“

Průkopnický projekt Ozma


O tom, že ve vesmíru žijí tvorové podobní nám, snili básníci, spisovatelé a filozofové dlouhé roky. Hlubiny vesmíru nejsou němé. Neustále šumí, praskají, hromují – tím se projevují hvězdy, galaxie a další nebeské objekty. Neskrývají se v téhle kakofonii také telegramy našich inteligentních kosmických sousedů? Buď se mohou dorozumívat s jinými inteligencemi, anebo by mohli pátrat po dalších vyspělých bytostech.
Na jaře 1960 se pokusil tuhle představu ověřit americký astronom Frank Drake. Třebaže ho kolegové zrazovali, aby nebláznil, sehnal peníze na zaplacení 150 hodin pozorovacího času na pětadvacetimetrovém radioteleskopu Green Bank v Západní Virginii. Byl snílek a dobrodruh. Své úsilí označil za projekt Ozma – podle pohádky o princezně Ozmě od Franka Bauma z roku 1907.
Drake zachycoval signály od blízkých hvězd Tau Ceti a Epsilon Eridani. Byl zklamaný – nic, co by se podobalo depeším vyspělých kosmických bytostí, nezachytil.
Ovšem tím se bláznivá myšlenka přeměnila v sérii pátrání, které trvá dodnes. Těch pokusů bylo už přes sto. Zdokonalily se metody sledování, biologové a astrofyzici objevili řadu nepřímých náznaků o mimozemšťanech, ale to je všechno. Všechny výzkumy přinášejí nové poznatky i o samotném vesmíru a mají vedlejší přínos pro pozemský život.

Kde vlastně ty civilizace jsou?


Mnozí vědci jsou však skeptici, obávají se, že člověk je ve vesmíru jako inteligentní bytost sám. Začal s tím v roce 1950 slavný italský fyzik Enrico Fermi, jeden z tvůrců atomové bomby, otázkou: Kde vlastně jsou? Když si uvědomíme stáří vesmíru, mělo by být vyspělých civilizací tisíce anebo i miliony. Nebydlíme na „špatné adrese“? Anebo jsou naši kosmičtí sousedé na stejně nízké technické úrovni jako my, takže nemají prostředky k efektivní komunikaci?
Proti tomu vytvořil Drake v roce 1961 rovnici, podle níž se odhadoval možný počet vzdálených světů obývaných inteligencemi. Předpokládal, že polovina hvězd má nejméně jednu planetu, na níž existují příhodné podmínky pro život. Nicméně ten se mohl vyvinout pouze na polovině z nich, přičemž pouze na 20 procentech by to byl život inteligentní. Řekněme, že pětina těchto inteligencí má zájem na komunikaci s ostatními. Nakonec Drakeovi vyšlo, že pouze v naší Mléčné dráze čili Galaxii by mohlo existovat na tisíc vyspělých civilizací, které o sobě vědí. Je to hodně, anebo málo, když se počet hvězd v Galaxii odhaduje na 200 miliard?
Musíme počítat s různým tempem vývoje života – upozornil před deseti lety Duncan Forgan z Edinburské univerzity. Jestliže se rodí složitě, nicméně potom jeho vývoj pokračuje víceméně hladce, pak by mělo být v naší Galaxii 361 civilizací. Kdyby probíhal vznik komplikovaně, zato vývoj k inteligentní bytosti by byl jednoduchý, bylo by jich 31 513.
Mnozí odborníci však zůstávají skeptiky.

Nepřímé důkazy přibývají


Co nás opravňuje k představě, že existuje život mimo Zemi?
Možnost existence mimozemského života totiž postupně podpořily tři druhy objevů:
Před půl stoletím začali biologové nacházet pozemské mikroby na obtížně přístupných místech Země – ve velkých hloubkách, v silně kyselém, solném anebo radioaktivním prostředí. K přežití jim tam stačí nepatrně vody a energie, přičemž jejich existenci podporují právě tyto nezvyklé podmínky. Odborně se jim říká extremofilové. Specialisté se domnívají, že se mohou vyskytovat v krutém prostředí i mimo Zemi.
Podle posledních výzkumů jsou pro kosmomikroby příhodné podmínky na Marsu a na některých měsících, jako třeba na Titanu, který obíhá okolo Saturnu, na Europě, Ganymedu a Callistu, které doprovázejí Jupiter.
„Kdyby se našel život na jiných tělesech sluneční soustavy, pak by to znamenalo, že je ve vesmíru všude,“ konstatovala dr. Jill Tarterová, ředitelka programu hledání mimozemských inteligencí Institutu SETI v Kalifornii, na mezinárodním astronomickém kongresu v Praze před deseti roky. Všichni se shodují: Objev mikrobů v naší sluneční soustavě by znamenal revoluci ve vědě.
Radioastronomové objevili v posledních třech desetiletích několik stovek organických látek a vody v dalekém vesmíru, často v místech, kde by se mohly formovat nové planetární soustavy. Automatické sondy je našly i v jádrech komet a na asteroidech.
Tyto organické látky patří mezi příměsi takzvané předbiologické polévky, z níž vznikl život. Vědci nevylučují, že komety a asteroidy tyto životodárné zárodky roznášejí po všech nebeských tělesech, ale ujmou se jedině tam, kde mají příhodné podmínky.
Od roku 1992 nalézají astronomové u různých hvězd planety, říká se jim exoplanety. K 26. srpnu letošního roku už jich známe 3 518. Odhaduje se, že nejméně 10 procent planet podobných Slunci vlastní aspoň jednu planetu, často jich může být víc. Malér je, že dosavadní technika umožňuje astronomům zaznamenávat planety větší, většinou podobné Jupiteru anebo ještě objemnější. Menší, které by se podobaly Zemi, se hledají obtížněji.
Odborníci se domnívají, že tělesa, na kterých by se mohl vyvíjet život, musí mít pevný povrch, nikoli plynný, a také splňovat další podmínky. Měly by kroužit okolo mateřské hvězdy přibližně po kruhové dráze a ve vzdálenosti, která umožní trvalou existenci vody. Neměly by být větší než dvojnásobek Země a menší než její polovina. Ovšem to je náš pozemský pohled – skutečnost může vypadat jinak.
Tři nepřímé důkazy tedy podporují hypotézu, že život ve vesmíru není ojedinělý. A jaké máme náznaky, že někde přebývají kosmické bytosti obdařené rozumem? Žádné, bohužel. Musíme vystačit s touto logickou úvahou: Jestliže se inteligence vyvinula na Zemi, mohl by se stejný proces opakovat i jinde – proč by měla být naše planeta výjimkou?

Zpáteční adresa Země


Nemělo by lidstvo na sebe také samo upozorňovat? Tahle myšlenka přivedla astronoma Carla Sagana k tomu, aby navrhl americké kosmické agentuře NASA opatřovat všechny automatické sondy určené k odletu mimo sluneční soustavu zpáteční adresou. V letech 1972 a 1973 odstartovaly sondy Pioneer 10 a 11 s plaketami, na kterých je vyobrazen muž a žena a pozice Země ve sluneční soustavě. Dvojice sond Voyager z roku 1977 nese záznamové zlaté desky, na kterých je nahrané obrazové i zvukové poselství případným vzdáleným civilizacím. Obsahuje pozdrav v desítkách jazyků včetně češtiny, záznam morseovky, zvuk traktoru, ale i polibku.
Radioastronomové se několikrát pokusili vyslat signál s poselstvím ke hvězdám. Nejznámější je depeše odvysílaná 16. listopadu 1974 z velkého radioteleskopu Arecibo na Portoriku. Signál mířil ke hvězdokupě M13, vzdálené od Země 25 tisíc světelných let. Tato hvězdokupa se skládá z více než 100 tisíc hvězd a je stará 12 miliard let, takže bylo dost času, aby se tam vyvinul život, navíc život inteligentní. Zprávu sestavili Drake a Sagan. Použili k tomu 1679 binárních čísel. Vycházeli z matematiky. Číslo 1679 je násobkem dvou prvočísel 23 a 73, a proto mohli poselství rozdělit do 23 sloupců a 73 řádků.
Obří radioteleskop v Jevpatorii na ukrajinském Krymu vyslal čtyři poselství: v letech 1999–2008. Poslední směřovalo ke hvězdě Gliese 581, vzdálené 20 světelných let, okolo níž obíhají čtyři exoplanety.
Jestliže se někdy setkáme s mimozemskou civilizací, bude to pro nás šok. Jill Tarterová upozornila: „Jakákoli kosmická technika, na kterou bychom narazili, bude mnohem starší než naše.“
Vyšlo v týdeníku Reflex 8. 9. 2016
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks