Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

16.04.2016 Za dvacet let u hvězdy Alfa Centauri? Realita? Fantazie?

Měsíc. Planety. Hvězdy. To všechno jsou sny básníků, které však postupně přebírají do svých kompetencí vědci. Na Měsíci už lidé před necelým půlstoletím pobývali. K planetám, nejdřív k Marsu, se vypraví první expedice možná za dvě desetiletí. A kdy zamíří astronauti ke hvězdám? Nevíme. Možná za padesát let, možná později. Nicméně jako při všech kolumbovských výpravách i v tomto případě před sebou nejdřív pošlou chytré automaty.

Nanohvězdolet ve tvaru listu papíru


Před několika dny ohlásili projekt první mezihvězdné sondy ruský miliardář Jurij Milner a populární britský astrofyzik Stephen Hawking, které podporuje zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Projekt Breakthrough Starshop (Průlomový výstřel ke hvězdám) představili na tiskové konferenci v New Yorku, kterou svolali ve výroční den vstupu prvního člověka Jurije Gagarina do vesmíru.
Za dvacet let chtějí vyslat ke hvězdě Alfa Centauri nanohvězdolety – stovky a tisíce nanohvězdoletů. Toto plavidlo však vůbec neodpovídá tomu, jak jsme si je dosud představovali – bude to jakýsi list papíru nabitý gigantickou inteligencí. A pohánět ho má plachta o velikosti dětského draka, na níž budou tlačit sluneční paprsky a laserový oheň vysílaný ze Země. Prostě všechno bude miniaturní a nadané umělou inteligencí. Rychlostí jedné pětiny rychlosti světla, která je 1 079 252 849 km/h, doputuje k cíli za 20 let.
Alfa Centauri je nejbližší hvězdný systém, který má tři členy – vzdálený od nás pouze 4.37 světelného roku, což je něco přes 40 bilionů kilometrů. Před čtyřmi roky se zjistilo, že okolo hvězdy Alfa Centauri B krouží planeta velká asi jako Země. Třebaže má na povrchu teplotu 1 200 stupňů Celsia, takže je naprosto nevhodná pro život, pro vědce představuje lákavý cíl. Ostatní dvě hvězdy žádného průvodce nemají.

Sto milionů na hledání kosmických civilizací


„Poprvé v historii lidstva můžeme udělat víc, než jenom hledět ke hvězdám,“ řekl Milner, který vystudoval v Moskvě teoretickou fyziku a zbohatl v USA. „Teď jsme schopni se k nim dostat. Koncept je založen na technologiích, které jsou už nyní k dispozici, případně budou dostupné v blízké budoucnosti.“ Mimochodem Milner nedávno oznámil, že během deseti let podpoří 100 miliony dolarů hledání signálů mimozemských civilizací v Ústavu SETI v Kalifornii.
Ovšem představou, že projekt poběží hladce, si Milner jako každý zapálený nadšenec fandí. Než se však podaří přetvořit nynější techniku do mezihvězdné podoby, musí vědci vyřešit spoustu problémů.

Čip jako poštovní známka


Základem sondy má být hvězdný čip, který ruský miliardář na tiskové konferenci předvedl. Tento čip velký jako poštovní známka, maximálně o straně deset centimetrů, bude obsahovat kamery, paměťová zařízení, zdroj energie, navigační a komunikační systém a fotonové pohonné jednotky. Odborníci jim v hantýrce říkají wafery, váží několik gramů a dnes se používají pro tvorbu mikroobvodů v elektronice.
Nebude snadné vyřešit pohon wefersatů, jejich komunikaci se Zemí a schopnost čelit krutému kosmickému prostředí – soudí Paul Lozano ze slavné techniky MIT. Technické překážky jsou tak obrovské a finančně nákladné, že se je nepodaří tak brzy zvládnout – obává se Ian Crawford z Londýnské univerzity.
Sluneční plachty vědci ve vesmíru už vyzkoušeli. Slunce jim však dává malý tah. Proto bude třeba vybudovat na Zemi laser o síle 1000 gigawatt, který musí být větší než jeden kilometr. Taková zařízení vyvíjejí specialisté v americké vojenské dílně DARPA a není jasné, kdy je dokončí.

Naplňováním fantazií kupředu


Milner vloží do projektu 100 milionů dolarů. To je však jenom vklad nezbytný ke startu. Musí se objevit další štědří mecenáši. První nanohvězdolety přijdou spíš na miliardy dolarů – budou srovnatelné s Velkým hadronovým urychlovačem částic v ústavu CERN u Ženevy anebo s chystaným Webovým kosmickým dalekohledem.
Iniciativa Milnera, Hawkinga a Zuckerberga vypadá fantasticky, ale jenom naplňováním fantazií může jít lidstvo kupředu. Možná se to nepodaří za dvacet let, ale za padesát – v každém případě to bude průlom v poznání.
Vyšlo v MFD 16. 4. 2016
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks