Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

08.04.2016 Osmdesátka přichází jenom jednou

„Vítám tě v klubu osmdesátníků!“ tiskl mně ruku historik a bývalý ministr zahraničí Jaroslav Šedivý ve čtvrtek 7. dubna podvečer. Tohoto věku jsem se dožil už 29. března, nicméně ten čtvrtek uspořádalo kvůli tomu nakladatelství Albatrosmédia oslavu. Byl jsem jeho pracovníkům, zvláště programovému řediteli Ondřeji Müllerovi, za to vděčný.
Do italské restaurace Bresco ve Španělské ulici v Praze jsem pozval přes padesát lidí. Přišli skoro všichni. A bylo to nádherné.
Ondřej Müller vzpomínal na to, že s mým jménem se poprvé setkal, když mu roku 1979 ve třinácti letech rodiče koupili moji knihu Cesta na Mars 1998–1999. A on uvažoval o tom, že by se přihlásil do posádky na tuto výpravu.
Potom promluvil můj velký přítel profesor Rudolf Zahradník, starý skaut, první předseda a zachránce české Akademie věd. Mluvil o popularizaci vědy a snesl mnoho pochval na mou hlavu, až jsem se zardíval. Když skončil, přihlásil se starý kamarád Luboš Dobrovský a z legrace říkal, že mu bylo divné, kolik Pacnerů píše tolik knih, až zjistil, že je to jeden člověk. Marina Hužvárová promluvila za Klub vědeckých novinářů. A Standa Žalud, vůdce našeho oddílu Old-skautů, se také přidal.
Když jsem se dostal ke slovu, poděkoval jsem Albatrosu za to, že takovou oslavu uspořádal. Všem řečníkům jsem poděkoval za milá slova. Uvítal jsem všechny účastníky. Zalitoval jsem, že mnoho lidí, kteří byli mými inspirátory a konzultanty, už nemohli přijít, protože odešli na onen svět. Zdůraznil jsem, že bez těchto chytrých hlav, chytřejších než mám já, bych nemohl psát o vědě. Poděkoval také několika generacím lékařů, kteří mě dotáhli až do tohoto věku – byl mezi nimi i profesor Martin Bojar, který na chvilku taky přišel. Připomněl jsem své krédo, že se snažím psát pravdivě pro všechny od třináctiletých kluků až po osmdesátileté babičky. Nakonec jsem řekl: „Albatros je věčný jako skála. Proto vás všechny zvu na podobnou oslavu za deset let.“
Přiťukali jsme si vínem. A rozproudila se volná zábava. Rád jsem se setkal s mnoha lidmi, které jsem neviděl pár let, stejně jako s těmi, které vídám častěji. Bylo vidět, že si všichni mají co říct.
Z nějaké schůzky dorazil i Jura Grygar, přinesl mi knihu o cyklistických výpravách po hvězdárnách, které jezdí od roku 1984 – dnes to jsou populární Ebicykly. S Honzou Rumlem, bývalým ministrem vnitra, jsme vzpomínali na Oldu Černého a Jirku Křižana. Říkal mi, že otce Jirky, popraveného komunisty, se dosud nepodařilo očistit od nařčení ze zastřelení pohraničníka. Mezi posledními se objevil předseda Akademie věd profesor Jiří Drahoš s půvabnou knížkou Pocta Karlu IV. s dobovými rytinami.
Třebaže jsem všem mejloval, aby žádné dary nenosili, protože v osmdesáti letech mám všeho dost, sešlo se jich tolik, že jsem měl šest plných tašek. Odjížděli jsme taxíkem s neteří Lenkou a jejím přítelem v půl deváté. Okolo desáté se ozvala Marcela Pecháčková, která vždycky drží partu, že poslední odcházejí.
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks