Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

04.03.2016 Zpátky do „železného objetí Země“

Když se vrátil v roce 1995 Valerij Poljakov z nepřetržitého pobytu ve vesmíru, který trval takřka 438 dnů, k překvapení záchranného týmu ušel dvacet kroků bez pomoci. V úterý, jak jsme viděli v televizních záběrech, vynesli záchranáři Michaila Kornijenka a Scotta Kellyho z jejich kosmické kabiny na rukou – a to byli ve stavu beztíže 340 dnů. Nad tímto pozoruhodným rozdílem teď budou bádat ruští a američtí specialisté.

Dvě hodiny poctivě cvičil


Poljakov vysvětloval svou fyzickou odolnost tím, že denně dvě hodiny cvičil, jak si to sám jako lékař naordinoval. Znamená to, že Kornijenko a Kelly dvě hodiny v kosmické tělocvičně odbývali? Nevíme. Možná, že příčiny jsou mnohem hlubší. To ukáže další zkoumání jejich zdravotního stavu s porovnáním záznamů lékařských přístrojů, které je po celou dobu monitorovaly.
Stav beztíže a radiace jsou hraniční bariéry, které mohou dlouhodobé lety lidí ve vesmíru omezit. Vytoužená cesta na Mars potrvá 5–6 měsíců, přibližně stejnou dobu i zpáteční cesta. Pokud by odborníci nenašli možnost, aby lidský organismus takovou zátěž zvládl, byly by takové expedice vyloučené. Nicméně všichni věří, že se to podaří zvládnout. Navíc lidé, kteří na této planetě přistanou, musí být schopni od prvního okamžiku se tam bez obtíží sami pohybovat, bez jakýchkoli berliček – žádné záchranné týmy tam o ně pečovat nebudou.

Netrefili se vidličkou do pusy


Prvním vážným varováním, že stav beztíže může působit obtíže, byl 18denní let Andrijana Nikolajeva a Vitalije Sevasťjanova v těsné kabině Sojuzu v létě 1970. Po přistání nebyli kosmonauti schopni sami chodit, neuměli koordinovat své pohyby a cítili se mizerně. Bolela je hlava, když se pomalu rozchodili, přidržovali se nábytku a zdí. Několik dnů se nedokázali strefit vidličkou do úst.
Důvod? Na Zemi je většina krve v lidském těle soustředěna v jeho dolní polovině. V beztíži se však rozlije víceméně rovnoměrně do celého organismu. Horní polovina kosmonautova těla proto oteče, to je dobře vidět na obličeji. Někteří také zvracejí.
Odborníci, zvláště pak sovětští-ruští, vymysleli systém cvičení a zvláštní oděvy, které vyvolávají podtlak v dolní části těla. Nejméně dvě hodiny denně v tělocvičně jsou podmínkou.

Stav beztíže kosmonauta vysává


Bez ohledu na to, jak se kosmonauti ve stavu beztíže chovají, probíhají u nich změny v kostech a svalech. Jejich výška následkem nepřítomnosti tíže vzroste o 2–3 centimetry. Také se trochu, nicméně významně snižuje objem krve a klesá v ní množství červených krvinek. Naopak ubývá hmota kostí rychlostí 1–1.5 % za měsíc a svaly, které se nemusí namáhat, atrofují. Stav beztíže kosmonauta doslova vysává – každý den ztrácí nejméně tři gramy svaloviny.
Scott Kelly je z jednovaječných dvojčat a jeho bratr Mark zůstal na Zemi. I Mark je zkušený astronaut, ve vesmíru pobýval čtyřikrát. Žije v Houstonu a lékaři NASA ho po celou dobu bratrova pobytu na stanici sledovali. Odborníci přečetli DNA obou bratrů a porovnají je po přistání Scotta. To je unikátní výzkum.
Američané také zjistili hodnotu telomerů obou Kellyů – to jsou koncové části chromozomů. Fungují jako hodiny, určují délku života člověka a patrně i zdravotní stav. Telomery se zkracují nejen s věkem, ale i následkem stresu a dalších nepříznivých vlivů. Vědci se domnívají, že kdybychom se naučili telomery obnovovat anebo nezkracovat, mohli bychom si prodloužit život. Ovšem to jsou jenom dohady, jejich výzkum teprve začíná. Bude zajímavé, jestli se telomery budou u obou bratrů za rok lišit, anebo zůstanou stejné.

Nebezpečí infekce


První dny po návratu do „železného objetí Země“, jak někteří říkají, zůstanou oba kosmičtí hrdinové v izolaci – jejich imunologický systém je oslabený, musí být chráněni před infekcí od jiných lidí. Teprve postupně se budou sbližovat s příbuznými a známými.
Jak dlouho potrvá jejich adaptace na zemskou přitažlivost? Některé výzkumy ukazovaly, že vyžaduje stejnou dobu, jakou pobývali ve vesmíru. Uvidíme, jestli to bude platit u Kornijenka a Kellyho. Oba zůstanou v rukou lékařů nejméně rok, možná i déle. Zpracování výsledků jejich pozorování se protáhne na roky.
Zkušenost tří kosmických rekordmanů nepostačí k tomu, aby mohli lékaři souhlasit s cestou na Mars. Takových jednoročních letů se uskuteční ještě celá řada, dnes nikdo neodhadne kolik. Další by měl následovat příští rok.
Otištěno ve zkrácení v MFD 4.3. 2016
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks