Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

26.11.2015 Vesmír: Sbírání sil k dalšímu skoku

Doby, kdy každý start člověka do vesmíru plnil první stránky, jsou pryč. Expedice na Měsíc nás fascinovaly před půl stoletím. Výměny posádek na Mezinárodní kosmické stanici zaznamenávají média jako drobnost. Na povrchu Marsu jezdí automatická vozítka, rovněž některé další planety a měsíce zkoumají sondy, ale stopy po mimozemském životě neobjevily. Jedině když se vynoří nějaký nečekaný zádrhel, třeba porucha zásobovací lodi, požár v kabině anebo virus v počítačové síti kosmického obydlí, tak se zprávy o nich někdy – ne pokaždé – probojují do popředí.
Kosmonautika se stala normálním provozem – tak jako vysílání televize, používání internetu a mobilů, cestování letadly. Ovšem od těchto pozemských činností se přece jenom liší. Sbírá síly k dalšímu velkému skoku, který přijde za jedno či dvě desetiletí, a současně iniciuje špičkové výzkumy v mnoha oblastech vědy a techniky, které potom žádostivě využívá.
Také pokračuje přelévání nových poznatků, přístrojů a metod z kosmonautiky a raketové techniky do běžného života. Koncem osmdesátých let minulého století se odhadoval vedlejší přínos lunárního projektu Apollo na 300 miliard dolarů. Dnes už hodnotu tohoto obohacování nikdo nespočítá.

ISS: největší, nejtěžší, nejdražší


Vlajkovou lodí pilotované kosmonautiky je Mezinárodní kosmická stanice (International Space Station – ISS). Původně ohlásil americký prezident Ronald Reagan v roce 1984, že USA vytvoří kosmickou stanici Freedom. Moskva počítala s postavením kosmického příbytku Mir 2, který měl nahradit veleúspěšný Mir 1. Když se rozpadl Sovětský svaz a Rusko se ocitlo v ekonomickém kolapsu, nabídl Bill Clinton Borisi Jelcinovi vybudování společné kosmické základny v blízkosti Země. Nevycházel z dobročinnosti. Tajné služby západní státníky varovaly: V Rusku se rozpadá výzkum a vývoj včetně raketokosmického. Hrozí, že nezaměstnaní specialisté přijmou nabídky ze zemí s teroristickou pověstí, jako jsou Severní Korea, Libye či Írán. Měli bychom je zaměstnat doma na společných projektech, které budeme i financovat.
Kreml tuto nabídku s radostí uvítal. Několik desítek odborníků, kteří už seděli v letadle směřujícím do severokorejského Pchongjangu, vyvedli ven agenti Federální bezpečnostní služby. Všichni zůstali ve svých ústavech.
O spolupráci na stavbě a provozování ISS projevily zájem rovněž Kanada, Japonsko a Evropská kosmická agentura (European Space Agency – ESA). Zvláštní kontrakty s americkou NASA uzavřely kosmické agentury Itálie a Brazílie.
Velký příbytek na oběžné dráze nelze vynést jednou raketou, tak mohutné nosiče neexistují. Stavitelé použili metodu vyzkoušenou na Miru 1 – stavbu ze série modulů a zařízení, které se postupně vypustí a smontují dohromady. Jak ruské rakety Proton, tak americké raketoplány měly kapacitu okolo 20 tun, takže to bylo maximum pro jeden díl této skládanky.
Základní díl – modul Zarja – slíbilo dodat Rusko. Zápasilo však s nedostatkem peněz, jeho výroba se zpožďovala, situaci zachránila NASA tím, že ho zaplatila. Proton vynesl Zarju do vesmíru 20. listopadu 1998. Následoval americký modul Unity, který tam o dva týdny později dopravil raketoplán Endeavour. Kromě dílů obou kosmických velmocí přidaly po jedné laboratoři ESA a Japonsko. Její montáž zabrzdila havárie raketoplánu Columbus v roce 2003, zdržení trvalo skoro tři roky. Celkem 40 startů ruských raket a amerických raketoplánů bylo třeba, než byla v květnu 2011 stanice smontována a vybavena nejdůležitějšími přístroji. Plus tři desítky ruských nákladních lodí Progress.
Dnes je stanice monstrem, které nelze k ničemu pozemskému přirovnat. Na základní nosník dlouhý 109 metrů navěsili moduly, které spojili, a osm párů dlouhých slunečních baterií. Hmotnost okolo 450 tun. ISS je největší a nejtěžší objekt na oběžné dráze a nejdražší vědecká aparatura vůbec – stála okolo 100 miliard dolarů (2 biliony korun – takřka dva státní rozpočty ČR); ani největší urychlovače, které potřebují fyzici ke zkoumání nejniternějších částí hmoty, nejsou tak drahé. Krouží ve výšce okolo 400 kilometrů rychlostí 27 720 kilometrů za hodinu. Denně oběhne okolo Země šestnáctkrát.

Práce pro šestičlennou posádku


Stanici řídí dvě pozemní velitelství: Johnsonovo kosmické středisko NASA v Houstonu a Středisko pro řízení letu v Koroljovu jižně od Moskvy. Jednací řeči jsou angličtina a ruština. Západní astronauti mají mluvit rusky, Rusové anglicky – tím se má předejít rychlému a případně i zašmodrchaného výkladu v rodném jazyce.
První posádka osídlila stanici 2. listopadu 2000. Směny bývají půlroční. Zpočátku tam pracovali tři muži a ženy. Od května 2009 stoupl jejich počet na šest. Dokud létaly americké raketoplány, podílely se na výměnách posádek. Nyní zajišťují veškerou osobní dopravu ruské lodě Sojuz. Tato plavidla slouží rovněž jako záchranné čluny pro případ havárie, proto trvale kotví u ISS dva Sojuzy, každý se třemi křesly.
Návštěvy raketoplánů obvykle na dva týdny rozšířily počet lidí na stanici až na deset. Díky tomu mohli astronauti&kosmonauti vycházet častěji do prostoru a montovat dohromady různé díly a kabely. Dnes už nejsou takové montážní výpravy tak často zapotřebí.
Výzkumnou laboratoř tvoří tři moduly: americký Destiny, kde se dělá řada nejrůznějších experimentů, evropský Columbus specializovaný na biologické a lékařské pokusy, a japonský Kibó, kde jsou aparatury na výrobu materiálů pod vlivem stavu beztíže, a také pro astronomická pozorování. Mezi nimi je obývací prostor se šesti pokoji. Posádka má 907 metrů krychlových obytného prostoru.

Stav beztíže kosmonauta vysává


ISS hlavně slouží jako pokusná laboratoř pro lidi ve stavu beztíže a pro systémy v krutém prostředí kosmu. Tyhle výzkumy jsou nezbytné před tím, než se lidé vydají na daleké cesty k asteroidům a k Marsu.
Stav beztíže není pro člověka přirozený. Na Zemi se většina krve v lidském těle soustřeďuje v jeho dolní polovině. V beztíži se však rozlije víceméně rovnoměrně do celého organismu. Horní polovina kosmonautova těla proto oteče. I srdce musí pumpovat mnohem obtížněji. Organismus nováčků se přizpůsobuje stavu beztíže několik dnů, kdy se cévy adaptují, a objem krve se zmenší. Jenom borci, kteří neletí do vesmíru poprvé, se adaptují rychleji. Záhadou je asi třetina lidí, kteří mají vůči beztíži přirozenou odolnost.
Nejvíc zkušeností s tímto stavem získali sovětští/ruští lékaři a biologové, protože několik desítek jejich kosmonautů se od začátku sedmdesátých let minulého století vystřídalo na stanicích Saljut a později na Miru. Velmi brzy jim připravili sérii cviků, kterou musí absolvovat, obvykle hodinu dopoledne a hodinu odpoledne. Tento tvrdý požadavek urychlil adaptaci lidí na stav beztíže. Týdny před návratem posádkám lékaři kosmonautům doporučovali, aby si pobyt v tělocvičně trochu prodloužili. Díky tomu pro ně po návratu nepůsobila pozemská gravitace jako ocelový krunýř.
Bez ohledu na to, jestli kosmonauti cvičí nebo ne, probíhají u nich zásadní změny. Následkem nulové gravitace vzroste jejich výška o 2–3 centimetry. Naopak se trochu snižuje objem krve a klesá v ní množství červených krvinek. Vyplavuje se vápník, hmota kostí ubývá rychlostí 1–1,5 % za měsíc. Svaly, které se nemusí namáhat, ochabují. Také srdce, které nemusí překonávat takovou zátěž jako v pozemském prostředí, se zmenšuje. Stav beztíže kosmonauta doslova vysává – každý den ztrácí nejméně tři gramy svaloviny. V poslední době se zdá, že se rovněž snižuje odolnost imunitního systému. Mnoho z nich trpí krátkozrakostí či dalekozrakostí, která je vyvolána zploštěním oční bulvy zvýšeným tlakem krve na oči. Někdy tato porucha přetrvává ještě dlouhou dobu po přistání. Ve vesmíru je ticho, avšak na kosmických plavidlech bývá hluk a vibrace od všech možných přístrojů. Konstruktéři se snažili některé moduly ISS odhlučnit, což se jim podařilo.
Těmto podmínkám přizpůsobili lékaři aspoň trochu jídelníček. Do jídla kosmonautům naordinovali méně železa, než je obvyklé, protože hrozí, že by se hromadilo v těle, nikoli v krvinkách. Musí rovněž méně solit, aby nadbytek soli nepodporoval vylučování vápníku z těla. Jeho nadměrný únik by mohl vést k osteoporóze, čili k řídnutí kostí. Naproti tomu tam mají víc vitamínu D, který kosti vyživuje. Na Zemi se tento vitamín tvoří v podkožních vrstvách působením slunečního světla, které uvnitř stanice chybí.
V poslední době se vynořil nový problém, se kterým odborníci nepočítali. S lidmi doputovaly na stanici dva druhy baktérií, které jsou na Zemi víceméně neškodné, ale ve stavu beztíže by mohly změnit své chování a působit nepříjemnosti. Bakterie Proponibacterium způsobuje akné, Corynebacterium zase infekce horních a dolních dýchacích cest. Biologové doufají, že na ISS nemohou způsobit katastrofu, už proto, že tam lidé zpravidla zůstávají půl roku.
Ovšem během výpravy na Mars, která potrvá půldruhého roku až dva roky, by mohly tyto baktérie zmutovat a posádku zabít – obává se Kasthuri Venkateswaran z Laboratoře proudového pohonu (JPL) v Pasadeně. Ve stavu beztíže se tyto bakterie množí rychleji než na Zemi. Vzhledem k tomu, že vědci nedokážou v pozemských laboratořích nasimulovat podmínky, jaké jsou na ISS, míru nebezpečí nemohou odhadnout.

Dva muži rok na stanici


Dne 27. března zahájily NASA a Roskosmos novou sérii experimentů – na ISS vyslaly v Sojuzu TMA-16M Rusa Michaila Kornijenka a Američana Scotta Kellyho. Během 342 dnů tam mají provést na 500 vědeckých experimentů.
„Tato výprava může přinést celou řadu zdravotních rizik, přičemž není podstatné, že se dřív několik podobných expedic uskutečnilo,“ upozornil ředitel Ústavu lékařsko-biologických problémů v Moskvě Igor Ušakov před startem TMA-16M. Veteránů, kteří pobývali ve stavu beztíže déle než půl roku, je zatím velmi málo, takže nemůžeme dělat nějaké obecné závěry.
Na Miru vytvořil lékař Valerij Poljakov absolutní rekord v nepřetržitém pobytu ve stavu beztíže v trvání 437 dnů17 hodin 58 minut. Za ním následoval Sergej Avdějev s necelými 380 dny, potom dvojice Musa Manarov a Vladimír Titov s takřka 366 dny. Gennadij Padalka, který se vrátil z ISS letos 11. září, má nový rekord v celkové délce pobytu – během pěti výprav na Mir a ISS tam strávil celkem 803 dnů 9 hodin 41 minut.
Poljakov všechny udivil tím, že z kabiny kosmické lodi sám vystoupil a bez podpírání ušel dvacet kroků. Když se tomuto zázraku divili, odpovídal: „Cvičil jsem přesně podle programu.“ Podle programu, který v Ústavu lékařsko-biologických problém, kde byl náměstkem ředitele, sám sestavil.
U Kornijenka a Kellyho budou lékaři zkoumat nejen vliv mikrogravitace na pohybový aparát, ale kvůli distribuci tělních tekutin i působení na oči a vnitrooční tlak. Sledovat chtějí rovněž imunitní systém.
Kelly pochází z jednovaječných dvojčat a jeho bratr Mark zůstal na Zemi. I Mark je zkušený astronaut, ve vesmíru pobýval čtyřikrát. Žije v Houstonu a souhlasil s tím, aby ho lékaři NASA po celou dobu bratrova pobytu na stanici sledovali. Odborníci přečetli DNA obou bratrů a porovnají je po přistání Scotta. To je unikátní výzkum.
Rovněž další úkol je výjimečný. Zjistili hodnotu jejich telomerů – to jsou koncové části chromozomů, které fungují jako hodiny, určují délku života člověka a patrně i zdravotní stav. Telomery se zkracují nejen s věkem, ale i následkem stresu a dalších nepříznivých vlivů. Vědci se domnívají, že kdybychom se naučili telomery obnovovat anebo nezkracovat, mohli bychom si prodloužit život. Ovšem to jsou jenom dohady, jejich výzkum teprve začíná. Bude zajímavé, jestli se telomery budou u obou bratrů za rok lišit, anebo zůstanou stejné.
Letos 29. října překonal Scott Kelly dosavadní americký rekord v délce jednoho pobytu v kosmu – 215 dnů.
Rusové, Američané, Japonci, Evropané a Kanaďané mají v plánu několik dalších jednoročních letů svých lidí. První by měl následovat v roce 2017.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že po přistání z vesmíru probíhá adaptace na pozemské podmínky přibližně stejně dlouho, jako trval samotný let. Pokud by toto pravidlo platilo, činnost lidí na Marsu by byla vyloučená.
Nicméně většina lékařů a biologů jsou optimisty – doufají, že všechny potíže, které kosmonauty při dlouhodobých výpravách sužují, se dají omezit natolik, aby mohli Mars zkoumat. Dokud se základní problémy nevyřeší, byla by tahle cesta sebevraždou.
USA nesou hlavní část nákladů nutných pro činnost ISS, ročně tři miliardy dolarů. Podle původních plánů měla sloužit do roku 2016. Nicméně všechny její systémy jsou v bezvadném stavu, takže se počítá s její činností do roku 2024. To je další zkušenost pro marsovský planetolet – mohl by fungovat víc než dva roky, což je doba potřebná k cestě na planetu a zpátky.
MŮJ NÁZOR: V příštích letech se budou muset plánovači NASA zamýšlet nad tím, čím nahradí po roce 2024 ISS. Ovšem stavět zcela novou stanici by bylo drahé a zdlouhavé. Snazší by bylo renovovat ISS, pokud nebude příhradová konstrukce příliš opotřebovaná anebo pokud se dá vyspravit. V tomto případě by mohli moduly, které jsou staré, vyměnit za nové. A v těch, které mohou ještě sloužit, postupně jenom vymění přístroje za novou chytřejší generaci. Takto modernizovaná základna v blízkosti Země by mohla sloužit ještě deset let. Mezitím by mohli inženýři vyprojektovat novou superstanici z modulů vážících až sto tun, které bude vynášet chystaná americká superraketa.

Nastupují soukromníci s čerstvými nápady


Kdo bude vozit lidi a náklady na ISS po vyřazení raketoplánů z provozu? Tuto otázku vyřešil prezident George W. Bush ryze americkým způsobem – soukromé firmy. Ať mezi sebou soupeří, kdo bude lepší a lacinější!
Soukromníci zatím dodávali kosmické agentuře rakety, přístroje a kosmické stroje na objednávku – teď dostali příležitost, aby vyvíjeli vlastní dopravu do vesmíru. V lednu 2006 vyhlásila NASA program Komerční služba dopravy na oběžnou dráhu (Commercial Orbital Transportation Service – COTS).
Tady nejhlasitěji zaznívá hlas majitele společnosti SpaceX Elona Muska, který zbohatl na elektronice, a potom společnost Orbital Sciences, která se osvědčila při výrobě družic. Později se připojil i koncern Boeing, který má s touto technikou bohaté zkušenosti.
Musk chce uskutečnit revoluci v kosmické dopravě a podstatně ji zlevnit. Rakety a kosmické stroje staví v továrně v kalifornském městě Hawthorne. Tím ušetří na dopravu součástek z různých výrobních závodů do montovny. A zadruhé chce docílit bezpečného návratu raket a opětovně je využívat.
Po třech neúspěších vynesla 29. září 2008 Muskova raketa Falcon 1 družici – poprvé se to podařilo soukromé firmě.
Od června 2010 používá SpaceX silnější raketu Falcon 9. V květnu 2012 začala dopravovat nákladní loď Dragon s půltunovými náklady na ISS. Následovalo dalších pět úspěšných letů. Avšak letos v lednu se měl vrátit od ISS Falcon 9 na speciální plovoucí plošinu v Atlantiku, aby se dal znovu použít. Přistání se bohužel nezdařilo, stroj se rozbil a poškodil i plošinu. Letos v červnu vybuchl Falcon 9 při startu, takže posedmé zásoby na ISS nedovezl. Do konce letošního roku by měla tato raketa vynést ještě dvě družice a ke stanici by se měla vydat příští rok v lednu.
Do roku 2018 má SpaceX v plánu takřka 40 startů. Přitom náklady na kosmickou dopravu skutečně snižuje. Už loni stálo vypuštění Falconu 9 pouze 60 milionů dolarů. Jestliže se podaří vypotřebované rakety znovu používat, sníží se náklady na start na 5–7 milionů.
Falcon 9 může dopravovat na nízkou dráhu okolo Země přes 3 tuny nákladu. Zlepšená verze, s níž se počítá od příštího roku, unese 6 tun do vesmíru a 3 tuny zpět na zemi. V budoucnosti by mohla verze nazývaná Red Dragon dopravovat na povrch Marsu náklad vážící jednu tunu.
Společnost Orbital Sciences v Dullesu, stát Virginia, provozuje nákladní loď Cygnus, kterou vynáší raketa Anteres. Letovou premiéru mělo toto soulodí 21. dubna 2013. S nákladem zamířila k ISS poprvé v září. Následovaly ještě dva starty. Avšak 28. října 2014 havaroval Anteres několik vteřin po startu. Cygnus teď bude vozit do vesmíru raketa Atlas 5, dokud firma nepostaví nosič Anterese bez ruských motorů, které selhaly.

Za dva roky nová osobní plavidla


Rovněž doprava lidí do vesmíru se rozdělí. Čtyřmístná loď Orion, kterou si objednala NASA, bude zajišťovat dálkové cesty – výpravy k Měsíci, Marsu a asteroidům. Soukromníci zajistí obsluhu ISS.
Americké pilotované výpravy se tedy rozdělí do tří proudů: Orion pro dálkové lety; šestimístné až sedmimístné lodě provozované soukromými firmami pro obsluhu ISS; a třetí proud jsou turistické cesty.
Nejdál pokročil Boeing. Jeho CST-100 (Crew Space Transportation) se podobá Orionu a má vozit do vesmíru až sedm lidí. Stejnou kapacitu má mít i Dragon V2 od SpaceX. Vynášet je budou rakety. Během samostatného letu mohou zůstat na dráze týden, ve spojení se stanicí až sedm měsíců. CST-100 začnou zkoušet bez posádky na počátku roku 2017, v létě poprvé s astronauty. Přibližně ve stejné době se čekají testy Dragonu V2.
Dálkový Orion má stát 15 miliard dolarů, rovněž tak nová superraketa raketa SLS (Space Launch Systém). První verze mají vozit na nízkou dráhu 70 tun nákladu, pokročilejší až 130 tun.
NASA počítá s tím, že letenky u Boeinga a SpaceX začne kupovat v roce 2017, turisté zřejmě o něco později. Elon Musk chce za jednu letenku účtovat vládní agentuře 20 milionů dolarů. Ovšem pokud bude Dragon V2 pro ni startovat každý rok nejméně čtyřikrát. To kontrastuje s Ruskou kosmickou agenturou, která dnes požaduje 76 milionů za jedno sedadlo. Do roku 2017 je zatím v Moskvě domluveno šest míst v Sojuzech na ISS pro Američany, Evropany, Japonce a Kanaďany.
SpaceX dokončuje raketu Falcon Heavy, jejíž nosnost má dosáhnout až 53 tun. Na jaře 2016 ji chtějí zkušebně vypustit „Jestliže se to podaří, stane se tento nosič nejsilnější raketou,“ říká Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře.
Kalifornská firma XCOR Aerospace by měla dořešit potíže s miniraketoplánem Lynx a začít s jeho letovými zkouškami. Tento stroj pro dvě osoby – pilota a pasažéra – je určen pro suborbitální skoky do výšky okolo 100 kilometrů. Budou v něm létat nejen bohatí turisté, ale i odborníci. Česká kosmická kancelář má s XCOR smlouvu na zprostředkování pokusů českých vědců na těchto misích.
Bezpilotní raketoplán Intermediate eXperimental Vehicle (IXV) staví na zakázku Evropské kosmické agentury (ESA) italská firma Thales Alenia Space. Z kosmodromu ve Francouzské Guyaně ho vypustili 11. února k stominutovému zkušebnímu skoku do Pacifiku. Další testy mají následovat v letech 2019–2020.
„Pro Evropu je to nesmělý krok na cestě k vlastnímu návratovému kosmickému stroji,“ komentuje Jan Kolář.
MŮJ NÁZOR: Vstup soukromníků do kosmické dopravy povede k její racionalizaci a ke snížení provozních nákladů. Odborníci z těchto podniků mohou prosazovat nové svěží nápady, což je státním podniku, jakým je NASA, kvůli byrokratickému mechanismu vždycky dost dobře nejde. Kosmonautika tím získá nový motor. Možná, že tento motor nastartuje revoluci v kosmické dopravě.

Kde přežívají mikrobi?


Průzkum planet a malých těles sluneční soustavy takřka opanovali Američané. Jenom někdy se přidávají Japonci, Číňané a Evropané. Mají dva cíle: objasnit vznik našeho koutku vesmíru a najít mimozemský život.
Od konce ledna 2004 zkoumá Mars vozítko Opportunity, za tu dobu ujelo přes 42 kilometrů. Údaje, které její přístroje naměřily, potvrdily letos v září to, co naznačovaly dřívější výzkumy – na Marsu byla v dávné minulosti voda, nejspíš slaná. Koresponduje to s výsledky družice Mars Reconnaisance Orbiter (MRO), která krouží okolo této planety od března 2006.
Vědci považují vodu za jednu z podmínek pro vznik a existenci života pozemského typu. Vedoucí projektu MRO Richard Zurek JPL uvítal výsledky: „Zjištění tekoucí vody, přímo slané vody, je velkým objevem, který zásadně ovlivňuje naše chápání současné změny klimatu na Marsu a možná naznačuje možnost existence života v blízkosti povrchu planety.“
Od srpna 2012 tam jezdí i jednotunové vozítko Curiosity. Loni jeho přístroje tam poprvé v historii naměřily metan. I to podporuje představu, že by tam mohl v minulosti existovat život, případně někde ještě přežívat.
Evropský automat Venus Express zkoumal od dubna 2006 do ledna 2015 chemické složení a dynamiku atmosféry této planety. Mimo jiné měl ověřit možnost života vysoko v jejích oblacích. Loni v prosinci vyčerpal zásoby paliva a pomalu se noří do její těžké atmosféry.
V listopadu by měl okolo Venuše zakotvit japonský automat Akatsuki, vypuštěný v květnu 2010. Původně tam měl začít kroužit už v prosinci 2010, ale nepodařilo se zvládnout přibližovací manévr. Pokud se nyní zakotvení na dráze podaří, měl by vysílat informace o planetě aspoň dva roky.
Americký Messenger zkoumal Merkur, planetu nejbližší Slunci. Nejdřív několikrát prolétl okolo ní a v březnu 2011 se jako první v historii dostal na jeho oběžnou dráhu. Letos v dubnu ukončil činnost a dopadl na jeho povrch.
„I když při povrchním pohledu připomíná Měsíc, Messenger ukázal, že Merkur se od Měsíce radikálně liší ve všech charakteristikách, které jsme měřili,“ konstatoval astronom David Blewett, který se na projektu podílel. „Je nejmenší z osmi planet, ale má největší hustotu. Vnitřní struktura je odlišná od ostatních planet. Složení povrchu je záhadou, protože jej tvoří typy hornin, s jakými nemáme zkušenost. Má planetární magnetické pole podobné jako na Zemi, jaké nemají Venuše ani Mars.“ Na straně Merkuru neustále otočené ke Slunci dosahují teploty 400 stupňů. Na straně odvrácené objevila sonda naopak led.
Takřka po deseti letech a téměř 4,9 miliardy kilometrů prolétla sonda New Horizons 14. července okolo Pluta. Fotografovala ho ze vzdálenosti 12 500 kilometrů, jeho měsíc Charon z dvojnásobné dálky. Pluto mělo donedávna statut poslední planety sluneční soustavy, astronomové však zjistili, že nebeských těles jeho velikosti je víc, proto vytvořili kategorii trpasličích planet čili plutoidů, kam i jeho zařadili. Dosud nikdy žádný aparát nezkoumal tak vzdálené nebeské těleso.
Získané údaje umožnily vytvořit mapu Pluta s rozlišením 1,6 kilometrů. Vysílání všech informací potrvá 16 měsíců. Vzhledem k tomu, že přístroje sondy stále fungují, bude zkoumat i vzdálenější objekty. Začátkem roku 2019 má proletět okolo jednoho nebeského balvanu, který má průměr 35–40 kilometrů a patrně pochází z počátků utváření sluneční soustavy.
Obdobný výzkum dělá sonda Down, která operuje v pásmu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Nejdřív půl roku kroužila okolo Vesty. Začátkem března se uchytila okolo trpasličí planetky Ceres, které je největším tělesem v této oblasti. Někteří vědci soudí, že by tam mohl přežívat mikrobiální život.
Automaty přinesly řadu poznatků i o dalších tělesech naší soustavy, které se vymykají dosavadním představám. Titan, největší měsíc Saturnu, pokrývá kůra z vodního ledu a pod ní je zřejmě oceán z kapalného metanu. V září NASA oznámila, že na měsíci dalším měsíci Saturnu, Enceladu, je skutečně podzemní oceán plný vody.
Voyager 1, který prozkoumal Jupiter a Saturn, se vzdálil od Země na víc než 19 miliard kilometrů. Podle výpočtů astronomů by měl v 18 miliardách kilometrů končit vliv slunečního větru a převažovat tlak záření jiných hvězd. Přístroje sondy však ukazují, že prolétá zvláštním pruhem neutrálních atomů. Tato oblast patrně vzniká vzájemných ovlivňováním magnetických polí Slunce a naší Galaxie, jehož podstatu neznáme.
Můj názor: Mikrobiální život v naší blízkosti skutečně existuje. Najít stopy po něm nebude snadné – nejspíš se totiž bude od života pozemského dost lišit. Těžko ho proto sami zpozorujeme. Asi na sebe bude muset upozornit nějakou činností.

Začátek debaty nad velkými projekty


Lidé se procházeli po Měsíci v letech 1969–1972. Kdy se tam vrátí? A kdy zamíří na kolumbovskou cestu na Mars?
V lednu 2004 vyhlásil prezident George W. Bush svou představu o dalším výzkumu vesmíru: Nejpozději okolo roku 2014 začne létat nová loď Orion. Současně NASA postaví superraketu Ares, která opět otevře dveře lidí na Měsíc nejspíš od roku 2020. V budoucnosti poletí astronauti na Mars, orientačně se mluvilo, že okolo roku 2030 anebo o něco později.
Když vstoupil začátkem roku 2009 do Bílého domu první černošský prezident Barack Obama, Bushovu vizi návratu na Měsíc zrušil. Teprve po delším boji souhlasil s projekty Orion a Ares, jejichž vývoj se proto opozdil. Orion však nemá mířit na Měsíc, nýbrž k asteroidům a ve třicátých letech i na Mars.
Nic však není jisté, jak ukázala interní diskuse několika ředitelů kosmických agentur letos v říjnu na mezinárodním astronautickém kongresu v Jeruzalémě. Jako pozorovatel se jí účastnil i Jan Kolář, ředitel České kosmické kanceláře, viceprezident Mezinárodní astronautické federace.
„Schůzku svolali Američané,“ říká Kolář. „V úvodu vystoupil ředitel NASA Charles Bolden, který zdůraznil, že činnost jeho kosmické agentury vychází z požadavků prezidenta a Kongresu. Bez jejich společného souhlasu nemohou nic dělat. V posledních letech nedostává NASA tolik peněz, kolik by potřebovala na své plánované projekty. Pokud se týká velkých pilotovaných letů, ty nyní narazily na ekonomické možnosti jednotlivých států včetně USA. Obama vyhlásil, že cílem má být přistání lidí na asteroidu a na Marsu. Odborníkům je jasné, že bez mezičlánku, kterým je návrat lidí na Měsíc, to však nebude možné. Zatím to však v Bílém domě, v Kongresu a jinde neříkají, nemělo by to smysl. NASA se podle pokynu prezidenta soustřeďuje na přípravu pro Mars – první expedice bude reálná nejspíš v polovině třicátých let. Ovšem ani Spojené státy nejsou tak bohaté, aby mohly stoprocentně první výpravu či výpravy lidí na Mars zaplatit. Mohou tento projekt vést. Jejich odborníci vyřeší spoustu problémů, ale potřebují finanční podporu a vědeckou spolupráci ostatních. NASA svolala tuto schůzku proto, aby otevřela debatu na toto téma.“
Zajímavý je Kolářův názor, o kterém jsme diskutovali dřív už několikrát. Projekt lidí na Měsíci, na Marsu či na asteroidech je tak rozsáhlý, že si vyžádá deset roků příprav anebo i déle. Za tu dobu se vystřídá v Bílém domě a v Kongresu mnoho různých politiků. Je třeba, aby neshodili předešlé plány, jako to udělal Obama. Proto bude podle Koláře důležité, aby hned od začátku vznikaly smlouvy o spolupráci s dalšími zeměmi – ty se dají stěží anulovat.
„Bolden dál řekl, že NASA si nemůže vytýčit za cíl současně Měsíc a Mars,“ pokračoval Kolář. „Je však schopna se ke státu, který povede projekt návratu lidí na Měsíc, se připojit. Ovšem také záleží na tom, jaké bude mít priority prezident, který nastoupí v lednu 2017 po Obamovi, třeba bude mít zájem o Měsíc.
Trochu tajuplně hovořil ředitel Federální ruské kosmické agentury Igor Komarov. Řekl, že jejich cílem je vybudování stálé základny na Měsíci, nikoli Mars. Kupodivu, ostatní k tomuto projektu nepřizval. Přitom vůbec není jasné, v jakém stádiu je vývoj nové kosmické lodi a superrakety, bez kterých se to nedá zvládnout. Rusové zůstali jako vždy trochu tajuplnými.
Je zajímavé,“ končil Jan Kolář, „že na tuto schůzku Američané nepozvali Číňany. Asi nevěří, že by se mohli za patnáct či dvacet let na takových projektech podílet. Zato jsem z různých poznámek pochopil, že i tady NASA počítá se zapojením soukromých firem, takže komercializace kosmonautiky pokračuje. Patrně by to bez jejich přispění už nebylo možné.“
MŮJ NÁZOR: Jestliže se v lednu 2017 zabydlí v Bílém domě racionálně, neideologicky uvažující prezident, měl by vyslyšet odborníky a souhlasit s logickým postupem – nejdřív návrat na Měsíc a potom skok na Mars. Lunární základna by posloužila ke stejnému účelu jako ISS – k testování lidí a techniky. Na bezprostřední přípravy projektu Apollo, byť byla část techniky už rozpracovaná, stačilo osm let. Na SuperApollo by mělo stačit také osm let, maximálně deset. Takže ve druhé polovině druhého desetiletí 21. století bychom mohli sledovat zahájení stavby lunární základny. Mars by uvítal první lidi nejdřív na přelomu třicátých a čtyřicátých let. V obou projektech by hlavní roli hrály USA jako technicky nejvyspělejší země světa, ostatní by přihrávali.

Denní program na ISS


Šestice mužů a žen na palubě ISS se řídí světovým časem, tím odpadlo rozhodování mezi časem houstonským a moskevským. U nás je v létě o dvě hodiny víc, v zimě o hodinu.
Po budíčku v 6 hodin mají toaletu, snídani a z centrálního velínu v ruském modulu Zarja kontrolují všechny aparatury. Práci začínají po 8. hodině, střídají ji s cvičením, každý musí strávit v palubní tělocvičně 2,5 hodiny denně. Mezi 13. a 14. hodinou obědvají. Potom pokračují v práci a cvičeních. V 18.55 začíná porada s řídicím střediskem nad dosavadní činností a programem na příští den. Od 19.30 večeří. Nakonec opět kontrolují stanici, připravují se na další práci, vyřizují elektronickou poštu, hovoří se svými rodinami na Zemi. Někteří odpočívají u okénka pohledem na planetu utíkající pod nimi. Do spacích pytlů se ukládají okolo 21.30.
Neděli mají volnější. Odpadají pracovní povinnosti, zato cvičení jim lékaři neodpouštějí. Opět vyřizují korespondenci, hovoří s manželkami, dětmi a rodiči, pouštějí si filmy, sledují zemský povrch.
Vyšlo ve zkrácení v Reflexu 48 - 26. 11. 2015
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks