Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

06.08.2015 Atomové kalendárium

Hlavní světové události, práce na atomové bombě a snahy sovětské špionáže o ukradení informací o tom, jak se vývoj nové zbraně ve Spojených státech daří, se dají shrnout do stručného kalendária.
Červenec 1933: Fyzik Klaus Fuchs, komunista, utekl z Německa, v září se dostal do Velké Británie.
Jaro 1935: Americký chemik Harry Gold začal pracovat jako špion pro SSSR.
Prosinec 1934: Absolventa Cambridské univerzity Kima Philby zverboval ve Vídni rezident sovětské výzvědné služby NKVD Vladimír Orlov-„Schwed“. Dali mu krycí jméno „Synok“-„Söhnchen“. Philby získal pro tuto činnost i bývalé spolužáky Guyho Burgesse, Donalda Macleana a Anthonyho Blunta. Blunt zůstal přednášet na univerzitě. Maclean nastoupil na ministerstvo zahraničí.
1935: Burgess zverboval na doporučení Blunta Johna Cairncrosse.
Únor 1937: Philby odjel jako novinář a sovětský špion do španělské občanské války.
Červenec 1937: Moskva odvolala Teodora Mladyho, který měl na starosti „cambridskou pětku“.
11. 3. 1938: Němci obsadili Rakousko.
Říjen 1938: Cairncross nastoupil v ministerstvu financí.
21. 12. 1938: Německý chemik Otto Hahn oznámil, že se mu za pomoci asistenta Fritze Strassmanna podařilo rozštěpit atom. Zpráva v odborném časopisu vyšla 6. 1. 1939, autor však nedokázal svůj objev zhodnotit.
16. 1. 1939: Do New Yorku připlul proslulý dánský teoretik Niels Bohr se zprávou o Hahnově rozbití atomu. Fyzici si uvědomili jeho význam a někteří navrhli omezit další publikace na toto téma, aby se nedaly zneužít k výrobě nejničivější bomby.
11. 2. 1939: V časopisu Nature vyšla studie Lisy Meitnerové, dlouholeté spolupracovnice Hahna, která musela jako rakouská Židovka utéct z Německa, a jejího synovce Otto Frische Rozpad uranu vyvolaný neutrony: nový druh jaderné reakce. Autoři Hahnův objev pojmenovali a oklasifikovali.
15. 3. 1939: Němci okupovali české země, Slovensku udělil Hitler samostatnost.
17. 3. 1939: Enrico Fermi, italský fyzik, laureát Nobelovy ceny, který uprchl do USA, upozornil admirála Seldena Hoopera, odpovědného za námořní techniku, na možnost vojenského využití řetězové reakce uranu.
22. 4. 1939: Francouzský fyzik Frederic Joliot-Curie potvrdil Hahnovy závěry.
26. 4. 1939: Vědecký poradce britské RAF Henry Tizard požádal britskou vládu, aby zabránila Němcům získat zásoby uranu, které by mohli použít k sestrojení nové velmi účinné bomby.
Konec dubna 1939: New York Times otiskly varování Nielse Bohra, že bomba s nepatrným množstvím uranu 235 by mohla zničit laboratoř.
Léto 1939: Hlava německé teoretické fyziky Werner Heisenberg navštívil USA, aby zjistil, jestli tam pracují na atomové bombě. Kolegové ho přesvědčovali, aby tam zůstal, ale marně.
Léto 1939: Americká Signal Security Agency začala zachycovat sovětské šifrované depeše z ambasád, konzulátů a obchodních zastupitelství do Moskvy a opačně.
1. 9. 1939: Hitler zahájil útok na Polsko, Londýn a Paříž vyhlásily Berlínu válku.
1939: Blunt přešel z univerzity do dešifrovací služby M 14.
11. 10. 1939: Finančník Alexander Sachs předal prezidentu F. D. Rooseveltovi dopis od „papeže moderní fyziky“ Alberta Einsteina o hrozbě německé výroby atomové bomby. Prezident nařídil založit Poradní výbor pro uran.
21. 10. 1939: Výbor pro uran uvolnil pro Fermiho pokusy 4 t grafitu a 50 t uranu.
Březen 1940: Francouzská tajná služba odvezla z norské továrny v Rjukanu všechnu zásobu těžké vody, která je důležitá pro štěpnou reakci v reaktoru.
Začátek dubna 1940: Fyzik George Thomson byl pověřen britskou vládou, aby ustavil Podvýbor pro uran s krycím názvem MAUD – začal projekt Tube Alloys.
10. 4. 1940: Na zasedání MAUD přišel francouzský zpravodajec se vzkazem od Joliota-Curie, že Francouzi chtějí spolupracovat s Brity na bombě, současně žádá, aby se na tom podílely tajné služby obou zemí.
Květen 1940: Němci po přepadení Belgie zabavili v Olenu 1 200 t uranu, polovinu světových zásob.
Květen 1940: Britové internovali Fuchse, stejně jako další Němce, později ho převezli do Kanady.
Červen 1940: Italský fyzik Bruno Pontecorvo emigroval přes Paříž do USA, město Tulsa v Oklahomě.
Září 1940: Do New Yorku připluly dvě lodě z Belgického Konga asi s 1200 t uranu.
Září 1940: Cairncross přešel z ministerstva financí k lordu Hankeyovi, ministru, který měl na starosti tajné služby a koordinaci vojenských výzkumů.
Podzim 1940: Philby odešel z novin do špionážní služby MI 6, zřejmě na doporučení Burgesse z BBC.
Leden 1941: Fuchs se vrátil z Kanady a mohl opět pracovat v laboratoři.
1941: Do New Yorku připlul Anatolij Jackov jako vicekonzul Jakovlev, důstojník NKVD „Alexej“. Dostal na starost hlavně atomovou špionáž – projekt „Enormouz“.
Jaro 1941: Na doporučení Národní akademie věd USA vznikl politický orgán pro vývoj bomby – prezident, viceprezident, ministr obrany, předseda sboru náčelníků štábů, dva vědci. Tajné služby USA, Velké Británie a Kanady začaly spolupracovat na ochraně atomových tajemství.
Květen 1941: Fuchs začal pracovat na univerzitě v Birminghamu na atomovém programu Tube Alloys, podepsal závazek mlčenlivosti.
21. 6. 1941: Němci přepadli Sovětský svaz a rychle postupovali.
Konec června 1941: Třicet britských fyziků dokončilo dvě zprávy pro vládu, ve kterých sdělili, že atomovou bombu bude možné sestrojit do konce války, je však zapotřebí účast USA.
Léto 1941: Fuchs požádal vedoucího ilegální komunistické buňky Jürgena Kuczynského, agenta GRU, aby ho spojil se sovětským vyzvědačem.
8. 8. 1941: Fuchs-„Golia“ začal informovat Sověty o zahájení atomového projektu Tube Alloys i o americkém úsilí.
25. 9. 1941: Rezident NKVD v Londýně Anatolij Gorskij telegrafoval centrále v Moskvě, že Britové začínají pracovat na bombě. Informaci měl od Johna Cairncrosse-„Molière“, svého agenta, osobního tajemníka lorda Hankeye, pod jehož předsednictvím jednal výbor MAUD.
6. 12. 1941: Prezident Harvardovy univerzity James Conant ohlásil zahájení rozsáhlých atomových výzkumů. Za několik hodin Japonsko přepadlo USA.
Koncem 1941: Náčelník německé vojenské výzvědné služby abwehr admirál Wilhelm Canaris nařídil svým vyzvědačům, aby pátrali po výrobě atomové bomby v nepřátelských zemích.
Jaro 1942: NKVD v New Yorku zverbovala elektroinženýra Julia Rosenberga, krycí jméno „Antenna“. Rosenberg vytvořil ze svých levicových kolegů na východním pobřeží rozsáhlou síť vyzvědačů, kteří sbírali informace o elektrotechnice, radarech, letadlech a raketách.
Duben 1942: Fyzik Allan Nunn May-„Alec“ začal pracovat na Tube Alloys.
Červen 1942: Prezident Roosevelt a britský premiér Winston Churchill se ve Washingtonu dohodli na spolupráci při výrobě atomové bomby – krycí označení „Záležitost slitinových trubek“.
Léto 1942: Cairncross nastoupil na přímluvu Blunta k dešifrovací centrále v Bletchley Parku.
18. 7. 1942: Ministerstvo obrany USA jmenovalo plukovníka Jamese Marshalla šéfem atomového projektu nazvaného Manhattan. Za několik měsíců přebral velení generál Leslie Groves. Nakonec bezprostředně pracovalo na tomto úkolu 225 000 lidí – je přirozené, že musely unikat nejrůznější informace.
Léto 1942: Holanďan Walter Koehler připlul do USA jako německý agent, aby podával zprávy o atomu – nic závažného nezjistil.
2. 12. 1942: Enrico Fermimu se podařilo rozběhnout v Chicagu první atomový reaktor.
Fermi začal vyrábět plutonium v reaktoru. Ernest Lawrence v Berkeley získal čistý uran 235 elektromagneticky v separátoru. Na základě toho vznikají dvě města s továrnami: v Hanfordu ve státu Washington na výrobu plutonia, v Oak Ridge ve státě Tennessee na uran, krycí označení K-25.
7. 8. 1942: Fuchs dostal britské občanství.
Leden 1943: Nunn May se s dalšími britskými kolegy přesunul do Montrealu, aby tam pokračovali v práci na bombě. Začal předávat informace GRU.
Březen 1943: Vedoucí kalifornské buňky komunistické strany Steve Nelson, který se přátelil s Frankem Oppenheimerem, se sešel se sovětskými vyzvědači, krytými diplomatickými pasy.
Jaro 1943: Kopec nad městem Santa Fé ve státu Nové Mexiko se stal hlavní základnou pro vývoj bomby.
Duben 1943: Rosenbergův švagr David Greenglass narukoval do armády.
Jaro 1943: Haakon Chevalier nadhodil Juliu Oppenheimerovi možnost dělit se o atomové informace s Rusy.
Léto 1943: Cairncross přešel od MI 14 ke kontrašpionáži MI 5.
2. 7. 1943: Dva sovětští vyzvědači-diplomaté se při večeři s Martinem Kamenem z Radiační laboratoře v Kalifornii dověděli některé tajné věci o atomu, odposlouchávali je agenti FBI.
20. 7. 1943: Groves jmenoval prof. Roberta J. Oppenheimera vědeckým šéfem projektu Manhattan.
Srpen 1943: Oppenheimer se poprvé svěřil důstojníkům armádní kontrašpionáže G 2 s Chevalierovým nápadem.
1943: Fuchs jako člen britské skupiny odplul do USA na projekt Manhattan.
Podzim 1943: Komunista Clarence Hiskey z chicagské univerzity se sešel s agentem sovětské vojenské výzvědné služby GRU Arturem Adamsem a předal mu informace o K-25.
Říjen 1943: Sovětský fyzik Petr Kapica pozval Nielse Bohra, který byl v Londýně, do SSSR, ale marně.
Prosinec 1943: Třicet britských fyziků přistálo v New Yorku, měli pracovat na projektu Manhattan.
Listopad 1943: Američtí kryptoanalytici v Arlington Hallu rozluštili první zašifrovaný sovětský telegram – tím otevřeli cestu ke čtení dalších.
Leden 1944: Fuchs, který pracoval v Los Alamos, se v New Yorku setkal se sovětským kurýrem Harrym Goldem-„Raymondem“ z NKVD.
Květen 1944: Britský diplomat Donald Maclean, špion NKVD, odjel na ambasádu do Washingtonu. Okamžitě začal posílat do Moskvy zprávy o projektu Manhattan.
Červenec 1944: Greenglass začal pracovat v Oak Ridge a potom v Los Alamos jako strojník.
1944: Burgess přešel z BBC na ministerstvo zahraničí.
Srpen 1944: Sovětský nelegál „Dmitrij Delmar“, kterého vysadila GRU do USA v roce 1940, se dostal po zakončení kurzu o zacházení s radioaktivními materiály, do továrny na plutonium v Oak Ridge. Začátkem 1946 ukončil práce v atomovém výzkumu. Nikdy nebyl prozrazen, vrátil se do SSSR začátkem 1949.
Konec října 1944: Student Saville Savoy Sax přinesl komunistickému novináři v New Yorku, agentu NKVD, studii o kritickém množství uranu pro bombu od Teda Halla. Hall dostal krycí jméno „Mlad“.
Září–říjen 1944: May Nunn pracoval v Metalurgické laboratoři v Chicagu, obnovil kontakt s GRU.
Únor 1945: Fuchs se setkal s Goldem, předal mu materiály o plutoniové bombě.
Březen1945: Igor Kurčatov, jmenovaný šéfem sovětského atomového projektu, si přečetl zprávu o plutoniové bombě, zřejmě od Nunn Maye.
Březen 1945: Komunistka Melinda Norwoodová-„Hola“ ze Společnosti pro výzkum neželezných kovů v Londýně začala dodávat Sovětům informace o přípravách britské atomové bomby.
11. 3. 1945: Inženýr Russe McNutt-„Perseus“, jehož zverboval Rosenberg, se sešel s konzulem Jakovlevem-Jackovem, a prozradil mu všechno, co věděl o továrně v Oak Ridge, pro niž pracovala firma Kellog z New Yorku, v níž působil. McNutt neměl žádnou spojku na sovětskou rezidenturu, scházel se přímo s konzulem, proto ho nemohl nikdo prozradit.
8. 5. 1945: Německo kapitulovalo.
16. 7. 1945: Američané úspěšně vyzkoušeli plutoniovou atomovou bombu v Novém Mexiku – projekt Trinity. Vzápětí to odtelegrafovali prezidentu Harry Trumanovi, který zasedal v Postupimi s Josefem Stalinem a Winstonem Churchillem. Truman se s tím pochlubil poněkud zastřeně Stalinovi.
6. 8. 1945: Američané shodili první atomovou bombu na japonské město Hirošimu.
9. 8. 1945: Druhou atomovou bombou zničili Američané město Nagasaki.
3. 9. 1945: Japonsko podepsalo kapitulaci.
7. 9. 1945: Nadporučík GRU Igor Guzenko zběhl ze sovětské ambasády v Ottavě a informoval Kanaďany o špionážní síti včetně fyzika Nunn Maye.
Vánoce 1945: Greenglass předal švagrovi Rosenbergovi náčrty plutoniové bomby.
15. 2. 1946: Britská a kanadská policie zatkla sovětské špiony včetně Nunn Maye, na stopu všech je přivedl Guzenko.
1. 5. 1946: Nunn May byl odsouzen do vězení na 10 let.
Léto 1946: Do luštění sovětských depeší se ve Washingtonu pustil klíčový kryptoanalytik Meredith Gardner – začal projekt Venona.
Prosinec 1946: Američané rozluštili první telegramy týkající se atomu z konce roku 1944.
Prosinec 1946: Jackov odplul z New Yorku domů.
1946: Fuchs se vrátil do Británie jako vedoucí teoretického oddělení v novém atomovém středisku v Harwellu.
1946: Rovněž britské dešifrovací středisko v Bletchley Parku začalo dešifrovat sovětské depeše z korespondence Londýn–Moskva.
Únor 1947: Maclean se stal tajemníkem americko-britského výboru pro koordinaci politiky v oblasti atomu.
27. 9. 1947: Fuchs opět navázal kontakt se sovětským řídicím důstojníkem Alexandrem Feklisovem, kterého znal z USA. Do května 1949 mu předal řadu klíčových informací.
1947: McNutt odjel do Caracasu, kde získal zaměstnání u firmy Gulf Oil.
Léto 1948: V Arlington Hallu přečetli první telegram týkající se verbování vyzvědače pro atom, verbíř měl krycí jméno „Antenna“, zmínil i křestní jméno své manželky Ethel.
Říjen 1948: Agent americké federální policie FBI Robert Lamphere přebral pátrání po sovětských špionech, jejichž krycí jména se objevila v telegramech.
Podzim 1948: Sovětsky vyzvědač William Weisband, který se podílel na Venoně, vyzradil Moskvě, že Američané dešifrují její depeše.
Leden 1949: První tajemník britské ambasády ve Washingtonu Donald Maclean byl jmenován zástupcem Británie při jednání o atomových záležitostech.
Únor 1949: Při dešifrování sovětských telegramů se vynořil agent „Homér“.
5. 9. 1949: Na základě dešifrovaných depeší se dostali do podezření britští fyzici Rudolf Peierls a Klaus Fuchs. Ve stejný den upozornil sovětský agent Kim Philby, vysoký důstojník britské výzvědné služby MI 6/SIS, který sloužil ve Washingtonu, moskevskou centrálu na riziko jejich odhalení.
29. 8. 1949: Na střelnici v Semipalatinsku v sovětském Kazachstánu tajně vyzkoušeli Sověti svou první atomovou bombu.
10. 9. 1949: Vzorky ovzduší, které nabralo americké průzkumné letadlo nad Pacifikem, ukázaly, že Sověti uskutečnili tajně atomový výbuch. Byla to puma plutoniová, kopie zkoušky Trinity a shozené na Nagasaki. Konstruktéři se hlavně opírali o informace Fuchse a Halla.
23. 9. 1949: Prezident Truman oznámil světu, že Sověti mají atomovou bombu.
Podzim 1949: Hall ukončil podávání informací Sovětům – bombu mají. Marně ho přesvědčovali, aby pokračoval. Do podezření FBI se dostal před 2 roky, ale obvinění odmítl.
29. 10. 1949: FBI získala jistotu, že sovětským agentem je Fuchs, upozornila na to britskou kontrašpionáž MI 5.
Zima 1949–1950: FBI zjistila, že Bruno Pontecorvo, který spolupracoval s Fermim, byl komunistou. MI 5 si ověřila ve Švédsku, že i jeho paní byla členkou KS. Pontecorvo je další rizikovou osobou v Harwellu. O svých problémech sám začal komunikovat s bezpečnostním důstojníkem.
13. 1. 1950: Fuchs se přiznal vyšetřovateli Williamu Skardonovi z MI 5, že pracoval pro Sověty.
2. 2. 1950: Britové zatkli Fuchse. Při výsleších identifikoval svou spojku z doby války Ursulu Beurtonovou a mluvil i o spojce v USA „Raymondovi“, který byl chemik.
Únor 1950: Gardner rozluštil telegram z New Yorku, podle něhož pracoval v Los Alamos sovětský agent.
1. 3. 1950: Fuchs odsouzen do vězení na 14 let.
10. 3. 1950: FBI vypátrala mezi levicovými chemickými inženýry tři možné kandidáty na sovětskou spojku. Fuchsovi ukázali jejich snímky – poznal Golda.
15. 5. 1950: FBI začala vyslýchat Golda, který účast na špionáži popíral.
23. 5. 1950: Gold se konečně přiznal. Krátce nato promluvil o vojákovi, který mu dal v Albuquerque informace pro Sověty, měl ženu Ruth. Podezření se zúžilo na Davida Greenglasse.
15. 6. 1950: Na fotografii Greenglasse poznal Gold člověka, jemuž dělal spojku. Odpoledne Greenglasse FBI zatkla a on se částečně přiznal.
16. 6. 1950: Agenti FBI navštívili Julia Rosenberga a odvedli ho k výslechu na stanici – podezřívali ho, že měl v depeších z New Yorku krycí jméno „Antenna“ a „Liberal“.
25. 6. 1950: Vojska severokorejských komunistů přepadla Jižní Koreu. Vznikly obavy, že je to předehra ke třetí světové válce. Ve světě zavládlo velké napětí.
17. 7. 1950: Julius Rosenberg byl zatčen.
25. 7. 1950: Pontecorvova rodina odjela z Anglie do Evropy na dovolenou.
11. 8. 1950: Ethel Rosenbergová byla zatčena.
1. 9. 1950 Rodina Pontecorva odletěla do Finska a odtud do SSSR.
21. 9. 1950: Britské úřady začaly pátrat po Pontecorvovi a jeho rodině.
Listopad 1950: Maclean se stal vedoucím amerického odboru na ministerstvu zahraničí. Do Moskvy předával zprávy o možnosti atomového bombardování severní Koreje, případně komunistické Číny, americkými letadly.
9. 12. 1950: Gold odsouzen na 30 let vězení.
Březen 1951: Soud s Rosenbergovými.
9. 4. 1951: Rosenbergovi odsouzeni k trestu smrti.
10. 4. 1951: Greenglass odsouzen na 15 let do vězení.
Polovina dubna 1951: Philby zjistil, že dešifrování depeší v projektu Venona se blíží k odhalení Macleana. Požádal diplomata Burgesse, aby se nechal kvůli dopravním přestupkům vypovědět z USA, takže může včas varovat Macleana.
7. 5. 1951: Burgess přistál v Anglii.
Začátek května 1951: Příslušníci MI 5 a FBI se shodli, že agentem „Homérem“ je bývalý první tajemník britské ambasády ve Washingtonu Donald Maclean-„Leaf“.
28. 5. 1951: Policie zjistila, že Maclean tajně opustil svůj dům a zmizel, aby se vyhnul zatčení. Utekl spolu s Guy Burgessem, sovětským špionem „Hicksem“. Později se vynořili v Moskvě. CIA podezírala spojovacího důstojníka MI 5-MI 6 v USA Kima Philbyho, že je rovněž sovětským vyzvědačem a přes Burgesse, který nedávno opustil Washington, Macleana varoval.
1951: Na štůčku papírů, který našli u Burgesse, je písmo Johna Cairncrosse, vysokého úředníka ministerstva financí. Jeho výslech na MI 5 k ničemu nevedl, neměli proti němu důkazy a on podezření odmítl. Raději odjel do Říma jako úředník OSN, později pracoval i v USA, nakonec žil ve Francii.
1952: Nunn May se po předčasném propuštění vrátil přednášet na univerzitu v Cambridge, později pracoval v Ghaně.
1. 11. 1952: Američané vyzkoušeli v atolu Eniwetok v Tichomoří první vodíkovou bombu.
5. 3. 1953: Zemřel sovětský diktátor Josef Stalin.
6. 3. 1953: Do redakce časopisu Life přišel Vladimír Orlov, bývalý generál NKVD, který zběhl koncem 30. let, a nyní vypověděl všechno, co věděl o sovětských špionážních sítích v Evropě. Do té doby mlčel, protože po svém útěku Stalinovi napsal, že kdyby se mstil na jeho příbuzných, všechno vyzradí.
19. 6. 1953: Rosenbergovi byli popraveni.
12. 8. 1953: Sověti otestovali první vodíkovou bombu. Vycházeli z koncepce Andreje Sacharova, tentokrát k tomu nepoužili žádné informace získané špiony.
1955: Philby musel odejít ze služeb MI 6. Deník Observer a týdeník Economist ho poslaly jako stálého zpravodaje na Blízký Východ do Bejrútu.
22. 6. 1959: Britové propustili Fuchse z vězení a prvním letadlem ho poslali do východního Německa (NDR).
1960: Američané propustili z vězení Greenglasse, po dvou třetinách trestu.
1961: Za Caincrossem, který žil v Itálii, vyrazili důstojníci MI 5. Přiznal se jim, že pracoval pro Sověty od 1939 jako „Mollière“.
Léto 1962: Flora Solomanová prozradila kontrašpionáži MI 5, že Philby, její bývalý milenec, ji před odjezdem na španělské občanské války v únoru 1937 lákal ke špionáži pro Sověty.
Leden 1963: Nicholas Elliot z MI 6 přiletěl za Philbym do Bejrútu a neoficiálně ho vyzpovídal. Philby se přiznal, že slouží Moskvě od 1934.
23. 1. 1963: Londýn se dověděl, že Philby zmizel, patrně odplul na sovětské lodi. Za několik měsíců se vynořil v Moskvě.
5. 8. 1963: Podepsána dohoda o zákazu atomových zkoušek v ovzduší, pod vodou a ve vesmíru.
23. 4. 1964: Správce královských uměleckých sbírek Anthony Blunt se při 12. výslechu na MI 5 přiznal, že byl sovětským špionem, poslední úkol však plnil před 19 lety. A potom musel také vyčistit Burgessův byt, aby se na nic nepřišlo.
1965: Američané propustili na svobodu Golda.
1978: Pontecorvo, který pracoval ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy, navštívil rodnou Itálii.
1979: Vyšla dokumentární kniha o světě studentů ve 30. letech v Cambridge, byl v ní vylíčen i Blunt. Na tento skandál reagovala královna odnětím rytířského titulu.
Říjen 1990: Bývalý podplukovník KGB Oleg Gordivejskij, který utekl do Británie, vydal knihu, v níž upozornil, že Cairncross byl „mužem číslo pět“.
22. 9. 1991: Cairncross se konečně přiznal v interview pro pařížský deník Monde ze špionáže pro Moskvu.
1992: FBI odhalila „polovinu, možná méně než polovinu“ mé sítě v USA – tvrdil plukovník KGB Anatolij Jackov Michaeli Dobbsovi z deníku Washington Post.
Únor 1996: Deník Washington Post odhalil, že agent „Mlad“ byl Ted Hall. Údajný špion toto obvinění odmítl.
1997: Vyšla biografie Halla, v níž se autorům přiznal ke špionáži.
Podle bývalého šéfa archivu rozvědky NKVD-KGB Vasilije Mitrochina, který uprchl do Británie, měla rezidentura v USA v březnu 1941 už 221 agentů, z toho 41 technicky orientovaných.
Američané neměli za války a dlouho po ní žádného důvěryhodného špiona v SSSR, který by měl znalosti o nových zbraních.
Otištěno na iDNES.Technet 6. 8. 2015
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks