Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

12.12.2006 Traviči Litviněnka předávkovali – možná měl umřít později

Nejméně jednou za týden, někdy i častěji, se dívám na internet do rubriky Oblíbené, kde mám vyčleněné tajné služby. Jak v amerických, tak ruských pramenech často nacházím různé skvosty, které stahuji a ukládám do příslušných podadresářů v počítači. Několikrát týdně dostávám od Federace amerických vědců internetový bulletin Secrecy News, který upozorňuje na různé zajímavé informace povětšinou o amerických zpravodajských službách. A tak jsem narazil i na názory britského chemika na způsob otravy Litviněnka – to jsme si nemohl nechat pro sebe.

Lidé, kteří v Londýně otrávili bývalého podplukovníka ruské tajné služby FSB Alexandra Litviněnka, mu dali nejspíš větší dávku, než měli. Kdyby použili nižší množství, mohl tento ruský zpravodajec zemřít později, a nikdo by na důvod jeho smrti nepřišel.

Domnívá se to britský chemik John Emsley, který napsal o travičích knihu The Elements of Murder – History of Poison. Rozhovor s ním přetiskl ruský internetový server Agentura. Polonium podle všech známek použili dosud neznámí traviči, aby.

Příliš vysoká dávka chybou travičů?


„Polonium je vhodné z toho důvodu, že smrtelná dávka je neuvěřitelně malá, k zabití stačí méně než jedna miliontina gramu,“ uvedl britský vědec, který přednáší na univerzitách v Cambridge a v Londýně.
„Litviněnko dostal okolo miligramu, což je podstatně méně než je k zabití zapotřebí u jiných jedů. Ovšem předpokládám, že tahle dávka polonia byla velmi vysoká. Kdyby byla menší, pak by se známky otravy projevily později a Litviněnko by zemřel za mnohem delší dobu – možná za rok či za dva. A do té doby by nikdo o poloniu nepřemýšlel. Větší část dávky polonia zůstane v organismu pouze tři měsíce, a to k maximálnímu účinku úplně stačí. Nakonec by lékaři nemuseli vůbec zjistit, že příčinou smrti je polonium, protože při pitvách těl se zkoušky na radioaktivitu obyčejně nedělají.“
Emsley připustil, že je možné, že traviči při dávkování jedu pro bývalého ruského zpravodajce udělali chybu. Tady je tedy vysvětlení, proč osnovatelé tohoto atentátu použili tak nezvyklého jedu. Chtěli, aby jejich oběť zemřela později na neznámou chorobu a na nikoho tedy nepadlo podezření z vraždy.

Zničit vzezření populárního politika


Rozhovor se stočil i na otravu ukrajinského politika Viktora Juščenka dioxinem. Tato otrava se začala vyšetřovat až po tom, co ho zvolili prezidentem.
Lidstvo už sto let ví, že dioxin poškozuje kůži člověka, připomněl britský specialista. „Lidé, kteří otrávili Juščenka, nepochybně chtěli zničit jeho vzezření – byl velmi sympatickým politikem a v televizi vypadal velmi hezky. Mimochodem, podobný jed se dá v laboratoři vyrobit poměrně jednoduše.“

Nezjistitelný jed neexistuje


V historii lidstva známe mnoho případů travičství. „Je dobře známo, že například tajná policie Saddáma Husajna dávala při likvidaci svých nepřátel přednost thaliu. Tímto způsobem třeba otrávila mnoho bývalých Saddámových důstojníků, kteří v osmdesátých letech utekli do Londýna.“
Toxické látky získává obyčejný člověk neobyčejně obtížně, to dokáží jenom specialisté. Přitom jakákoliv podivná smrt vyvolává podezření, které vede k pitvě zemřelého a k vyšetřování. Emsley zdůrazňuje: „Jedy, které nelze zjistit, neexistují.“

Obtížné vyšetřování v nemocnicích


Britský chemik rovněž upozornil na to, že bývá velmi obtížné odhalovat zdravotníky, kteří vraždí pacienty v nemocnicích.
Například v USA používala před několika lety zdravotní sestra Christiane Gilbertová k otravám adrenalin, který vyrábí lidské tělo, a přitom se používá k obnově činnosti při zástavě srdce. Gilbertová ho však dávala nemocným k tomu, aby tlukot srdce zastavila. V jednom případě se chtěla vytáhnout před svým přítelem – nejprve pacienta adrenalinem umrtvila a potom se ho stejným prostředkem pokoušela vzkřísit.
Gilbertové dokázali smrt čtyř lidí a pokus o zavraždění dalších dvou. Soud ji poslal do vězení na doživotí.
V sedmdesátých letech vzrušil Velkou Británii případ sériového vraha Grama Younga, který podával svým obětem thalium. Tehdy nikdo neznal účinky této látky. Thalium působí na lidi velmi pozvolna, nejprve mají příznaky jako při chřipce, až desátý den jim začínají vypadávat vlasy a palce na rukou a nohou odumírají. Smrt přichází za týden.
Třebaže mrtvé vyšetřovalo třicet lékařů, žádný z nich na tento jed nepřišel. Teprve později se vynořilo podezření, že smrt těchto lidí není přirozená.
V Anglii se mrtví většinou spalují v krematoriích a jejich popel potom příbuzní rozhazují na paloučcích. Jedna vdova, jejíž manžel byl otráven Youngem, si však nechala urnu s popelem drahého zesnulého doma. Když se policie pustila do vyšetřování, mohla proto popel poskytnout k analýze – a to byl klíčový důkaz.
Úmrtí v nemocnici vypadají většinou tak přirozeně, že se nad nimi nikdo nepozastaví. Teprve když vznikne podezření, vyšetřování rychle prokáže, jestli je nezpůsobil úmyslně podaný jed. „Dnes však je technika soudní a chemické analýzy na takové úrovni, že je možné rozeznat jakkoliv jedovatou látku, dokonce i tu, která je přirozeného původu,“ upozornil britský vědec.

Otištěno v MFD ve zkrácení 12.12.2006
nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks