Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

10.05.2005 Největší katastrofou bylo vítězství bolševiků

„Největší geopolitickou katastrofou 20. století“ byl podle prezidenta Vladimíra Putina rozpad Sovětského svazu. To je populistická lež, která má navnadit Rusy tesknící po velikosti někdejšího komunistického impéria a po sociálních jistotách mizerného života, přičemž zapomíná na stamiliony obětí právě nejen tohoto státu. Už několik státníků, zvláště pak z Pobaltí, protestovalo – pád tohoto „kolosu na hliněných nohou“, jak se mu také říkalo, totiž přinesl svobodu pobaltským i jiným národům.
Máme-li hledat největší geopolitickou katastrofu 20. století, pak se doslova nabízí bolševická revoluce v roce 1917 – takzvaná Velká říjnová socialistická revoluce, která proběhla v listopadu. Zkusme si představit svět, kdyby bolševici, které platila miliony marek německá tajná služba, v Rusku nezvítězili.

Předně by dál pokračovaly boje na východní frontě proti císařskému Německu a Rakousko-Uhersku. Ruští kozáci, francouzští pěšáci, britští tankisté a američtí dělostřelci se mohli sejít v srdci Německa možná už na jaře 1918. První světová válka by tedy skončila snad o tři čtvrtě roku dřív a statisíce lidí by nemuselo umírat pod kulkami na bojišti a hladem a nemocemi v zázemí.
Rusko by dál zůstalo zásobárnou obilí pro Evropu a jeho obyvatelé by navíc neumírali hlady jako při kolektivizaci zemědělství. Nikdo by tam nestavěl koncentráky pro miliony vězňů. Desítky milionů obyvatel ruského impéria by tedy přežily a i kdyby tam třeba dál vládl car, byli by tam lidé svobodnější a na vyšší životní úrovni než dnes.
Moskva by nevyvážela do světa revoluci a násilí. Bolševici by neinspirovali Mussoliniho a Hitlera k zakládání nacionálně socialistických stran. Vývoj k sociálně spravedlivějšímu státu by zůstal v rukou sociální demokracie, šel by kupředu bez násilí. Nevznikly by diktatury v Německu a v Itálii. Život v Evropě by se vyvíjel jinak – uvažovat v jasnějších pojmech by bylo fantazírování.
Ovšem patrně by se ani nenašel nikdo, kdo by rozpoutal druhou světovou válku; Japonsko je jinou kapitolou. Vytvoření atomových zbraní by nebylo aktuální, zpozdilo by se spouštění atomových elektráren a veškerý technický pokrok, dosud podněcovaný válkami, by probíhal mnohem pomaleji. Také dveře do vesmíru by lidstvo otevíralo později.
Samozřejmě by se nedostaly ve střední a východní Evropě i v Číně a jejím okolí k moci komunistické diktatury. Chyběla by půda pro vznik studené války.
Prostě kdyby nebylo německých vládních úředníků a vojáků, kteří usilovali o okamžité válečné výhody, bolševici vedení Vladimírem Leninem by nikdy neovládli Rusko. A sovětští imperialisté v čele s neomylným Josefem Stalinem by se nepokusili o ovládnutí celého světa. Pravda, asi bychom jezdili tatřičkami jako před desítkami let, na kolejích by čadily lokomotivy na uhlí a možná bychom právě obdivovali první televizory – nicméně stamiliony lidí by přežilo.
I když by toto 20. století poznamenala neštěstí jiná, patrně bychom dnes neslavili šedesáté výročí od skončení druhé světové války v Evropě, protože by žádná nepřišla. Ale to už je zase jenom krásná fantazie.
Vyšlo v MFD 10. 5. 2005

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks