Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

25.11.2006 Hitlerův pianista – udivující osud nacisty

Pohled do zákulisí nacistické diktatury i americké psychologické války



Jméno „Hitlerova pianisty“ jsem zachytil v jednom dokumentárním filmu. Pak jsem o něm našel množství informací na internetu. A taky nabídku distribuční firmy Amazon, že o něm mají knihu. Napsal jsem kamarádovi do amerického Milwaukee, aby mi ji tam objednal. V den, kdy mi tuhle zásilku z USA naše pošta doručila, jsem uviděl její překlad za výlohou knihkupectví. Zeptal jsem se tedy Alice Horáčkové, která má v kultuře MFD na starosti knihy, jestli nechce, abych ji recenzoval. Byla pro.

Autoři literatury faktu často přicházejí s náměty, jaké by prozaikovi nakladatelský redaktor odmítl jako nemístnou fantazii. Posuďte sami – podtitul knihy Hitlerův pianista zní: Vzestup a pád Ernsta Hanfstaengla, Hitlerova důvěrníka a Rooseveltova spojence.

I když Hanfstaengl vydal v roce 1950 své vzpomínky na vůdce třetí říše Adolfa Hitlera, teprve odtajnění materiálů americké výzvědné služby CIA koncem devadesátých let přineslo úplnější pohled na oba protagonisty. Tyto zdroje doplnil britský novinář Peter Conradi ještě pátráním v nejrůznějších archivech a zpovědí Hanfstaenglova syna. A tak jsme v jeho knize získali originální pohled nejen do zákulisí nacistické diktatury, ale i na část psychologické války, jak ji vedl Washington a sám prezident Franklin Roosevelt.
Ernst Hanfstaengl pocházel z bohaté mnichovské rodiny, jeho matka byla Američanka, a proto si mohl dovolit studovat na počátku 20. století ve Spojených státech. Tam se seznámil se spoustou lidí, z nichž později vyrostli vlivní politici, podnikatelé a novináři. Sám Roosevelt s chutí poslouchal jeho hře na klavír. Když se mladý Němec vrátil po první světové válce domů, vyslechl v jedné pivnici projev jakéhosi Hitlera a jeho osobnosti úplně propadl. Považoval ho za člověka, který může Německu vrátit jeho velikost, a proto mu všemožně pomáhal, stal se jeho důvěrníkem. Ve chvílích Hitlerových slabostí ho uklidňoval hrou na klavír a snažil se ho ovlivňovat, ale to se mu ne vždy dařilo. Když se nacisté chopili v Německu moci, pokoušel se sblížit vůdce s americkým a britským světem – marně mu například domlouval schůzku s hvězdou londýnských konzervativců Winstonem Churchillem. Třebaže vyznával nacistickou ideologii, s ohledem na západní tisk mu vadila některá Hitlerova krvavá rozhodnutí. Nakonec se začal obávat o život a utekl do Velké Británie. Za druhé světové války byl internován v Kanadě, ale Američané si ho vyžádali, aby jim komentoval různá rozhodnutí a projevy nacistických pohlavárů. Jeho zprávy četl prezident Roosevelt a tajné služby je využívaly k některým akcím.
Conradimu se podařilo vytvořit plastický obraz počátků nacistického hnutí i převzetí moci v roce 1933. Hanfstaengla popisuje jako nacistu, který se snažil vylepšovat obraz nového Německa ve světovém tisku, což se mu přestávalo dařit, a také jako člověka, který marně toužil po ministerské či aspoň vyslanecké funkci. Pro Roosevelta pracoval proto, že chtěl zachránit Německo pro západní civilizaci proti komunistickému nebezpečí na východě. Byl to rozpolcený muž, který si ve své domýšlivosti často neuvědomoval, na jak tenkém ledě se pohybuje.
Třebaže Conradiho kniha působí zpočátku poněkud rozvláčně, po jmenování Hitlera kancléřem čtenáře strhává. Na rozdíl od memoárů vysloužilých nacistů, jako třeba Speera, je objektivní a na rozdíl od vzpomínek některých sekretářek a podobných služtiček popisuje velký časový úsek. A co je hlavní – neglorifikuje nacismus jako mnohá militária, jimiž jsou naše knihkupectví zaplavena, nýbrž ukazuje na kořeny, slabiny a zločiny tohoto hnutí.
České nakladatelství je třeba pochválit, že uveřejnilo i autorovy poznámky a podrobný rejstřík – to nebývá z údajných ekonomických důvodů vždycky zvykem.

Peter Conradi: Hitlerův pianista. Vzestup a pád Ernsta Hanfstaengla, Hitlerova důvěrníka a Rooseveltova spojence. Překlad Zlata Kufnerová. Nakladatelství DITA 2006. 332 stran, cena a náklad nejsou uvedeny.

Z úvodu Petera Conradiho:


Rozhodl jsem se, že se musím o tomto podivném a málo známém spojení mezi nacistickým Německem a Amerikou Franklina D. Roosevelta dovědět víc. Hanfstaenglův životopis, který sám napsal kolem roku 1950, podával pouze vlastní verzi vztahu k Hitlerovi, avšak z jeho tajné role ve válečném úsilí ve Spojených státech za druhé světové války prozrazoval jen málo. Nezveřejněná disertace Davida Marcelka z roku 1988 poskytovala množství dalších podrobností. Řada zpráv a příběhů z Německa třicátých let o něm obsahovala jen několik málo provokujících stránek, a tak celkový obraz pomohly doplnit dokumenty a dopisy zachované v knihovnách v Mnichově, v newyorském Hyde Parku a také v londýnském Public Record Office.
Když jsem do toho začal pronikat, objevil se úchvatný obraz člověka v nadživotní velikosti, který pomáhal formovat ono monstrum, jímž byl Hitler, a který poté strávil zbytek života, že toho, co udělal, litoval. Mé hledání také vyneslo na světlo dlouhý a nesourodý seznam slavných jmen, jež mu zkřížila cestu; nebyl to jen Hitler a jeho nohsledové, nýbrž také další osobnosti, jako Theodore Roosevelt ml., Winston Churchill, Randolph Hearst, Djuna Barnesová a také Diana a Unity Mitfordovy.

Otištěno v MFD 25.11.2006

nahoru | zpět

ed2006-2012 © kuks