Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

hlavní články

14.12.2006 Máme atomové zbraně – připustil izraelský premiér. A tady jsou podrobnosti, jak je zjistily výzvědné služby

Před několika dny izraelský premiér Ehud Olmert poprvé připustil, že jeho země vlastní atomové zbraně. Do té do doby izraelští vládní představitelé tuto možnost zamlžovali, třebaže právě před dvaceti lety technik z atomového střediska Dimona Mordechai Vanunu to prozradil v britském tisku a s že jeho tvrzením nakonec souhlasily americké a britské výzvědné služby.

12.12.2006 Traviči Litviněnka předávkovali – možná měl umřít později

Nejméně jednou za týden, někdy i častěji, se dívám na internet do rubriky Oblíbené, kde mám vyčleněné tajné služby. Jak v amerických, tak ruských pramenech často nacházím různé skvosty, které stahuji a ukládám do příslušných podadresářů v počítači. Několikrát týdně dostávám od Federace amerických vědců internetový bulletin Secrecy News, který upozorňuje na různé zajímavé informace povětšinou o amerických zpravodajských službách. A tak jsem narazil i na názory britského chemika na způsob otravy Litviněnka – to jsme si nemohl nechat pro sebe.

Lidé, kteří v Londýně otrávili bývalého podplukovníka ruské tajné služby FSB Alexandra Litviněnka, mu dali nejspíš větší dávku, než měli. Kdyby použili nižší množství, mohl tento ruský zpravodajec zemřít později, a nikdo by na důvod jeho smrti nepřišel.

12.12.2006 Zdeněk Ceplecha - Díky němu známe lépe vesmír

Starý dobrý známý Zdeněk Ceplecha z Ondřejova, jehož hvězdnou dráhu sleduji od konce padesátých let, získal význačné ocenění. Musel jsem o něm znovu napsat, vždyť je to jeden z lidí, kteří ve světě proslavili českou vědu, a přitom zůstává neobyčejně skromný.

Astronom světového věhlasu Zdeněk Ceplecha získal na konci letošního roku ocenění za vybudování největší a nejdéle fungující sítě pro pozorování bolidů, tedy jasných meteorů. Díky jeho systému získali vědci po celém světě zásadní poznatky o těchto tělesech.
Cena Premium Bohemiaese se letos již počtvrté udělovala za významný vědecký objev nebo přínos.

06.12.2006 Jiní přeběhlíci od KGB dopadli lépe než Litviněnko

Uprostřed oběda mě vyrušil telefonem vedoucí zahraničního oddělení Standa Drahný: „Potřebujeme, abys napsal sedmdesát řádek něco o špionech. Máme tady další zprávy o Litviněnkovi a potřebujeme je doplnit něčím, co s jeho případem souvisí.“ Ujistil jsem ho, že odpoledne se zastavím v redakci a něco napíšu. Když jsem tam přišel, koumali jsme nad tím, čím bych to doplnil. Napadly mě případy šťastnějších zběhů z KGB, kteří pod britskou ochranou přežili – Gordijevského a Mitrochina. Jenže podklady k jejich životům jsem měl doma. Nakonec vytáhl jeden kolega jejich životopisy z internetu a já se mohl pustit do psaní. Věděl jsem o nich dost.
Kdy se dozvíme plnou pravdu o smrti Alexandra Litviněnka? Nejspíš až to prozradí někdo z té tajné služby, která za ní stojí. A to může být třeba za deset anebo padesát let.

29.11.2006 Jak se vraždí špioni

„Je to normální, nebo ne, vraždit uprchlé špiony?“ ptala se mne telefonicky Jana Bendová, která vede rubriku publicistiky v MFD. Samozřejmě že ne! „Tak nám o tom napiš.“ Sedl jsem a napsal. Nedalo to moc práce. O těch sovětských vyzvědačích, kteří přeběhli a jejichž životy ukončila popravčí komanda vysílaná z Moskvy, jsem ledacos věděl. Jenom jsem se ještě mailem ujistil u dr. Petra Zemana, bývalého ředitele české civilní výzvědné služby, který i v penzi sleduje bezpečnostní problematiku, že pomsta na defektorech nepatří k zásadám západních zpravodajských služeb.

Každý špion, který přeběhne na druhou stranu, se musí bát o život. Připomněl to i Ladislav Bittman, major československé rozvědky, který uprchl do USA dva týdny po sovětské okupaci republiky, v neděli večer na ČT 2 v repríze jednoho z dílů seriálu Československo ve zvláštních službách. Věděl, že kdyby zůstal v Evropě, pořád by mu hrozilo nebezpečí únosu či zavraždění. Proto požádal o azyl Američany – předpokládal, že podmínky v USA jsou pro vraždící komanda KGB mnohem složitější a spíš tam přežije. Měl pravdu.

25.11.2006 Hitlerův pianista – udivující osud nacisty

Pohled do zákulisí nacistické diktatury i americké psychologické války



Jméno „Hitlerova pianisty“ jsem zachytil v jednom dokumentárním filmu. Pak jsem o něm našel množství informací na internetu. A taky nabídku distribuční firmy Amazon, že o něm mají knihu. Napsal jsem kamarádovi do amerického Milwaukee, aby mi ji tam objednal. V den, kdy mi tuhle zásilku z USA naše pošta doručila, jsem uviděl její překlad za výlohou knihkupectví. Zeptal jsem se tedy Alice Horáčkové, která má v kultuře MFD na starosti knihy, jestli nechce, abych ji recenzoval. Byla pro.

Autoři literatury faktu často přicházejí s náměty, jaké by prozaikovi nakladatelský redaktor odmítl jako nemístnou fantazii. Posuďte sami – podtitul knihy Hitlerův pianista zní: Vzestup a pád Ernsta Hanfstaengla, Hitlerova důvěrníka a Rooseveltova spojence.

23.11.2006 Bez kosmonautů do vesmíru? To nejde!

Bez kosmonautů do vesmíru? To nejde!Komentátoři v MFD si vymysleli téma, jestli se má dávat při výzkumu vesmíru přednost automatům nebo lidem. Patřím mezi zastánce pilotovaných letů – a podle toho jsem tento článek také napsal. Ale ani kamarád Zdeněk Pokorný, astronom z Brna, který měl obhajovat automaty, nebyl při tom tak ortodoxní jako někteří jeho kolegové.

Američané chystají projekt Constellation, který má kosmonautům umožnit, aby se koncem příštího desetiletí vrátili na Měsíc a okolo roku 2030 anebo o něco později letěli na Mars. Opravdu jsou lidé ve vesmíru nezbytní?

10.11.2006 Zemřel šéf východoněmecké rozvědky Wolf

Životní osudy Markuse Wolfa, který v pondělí 7. listopadu 2006 zemřel ve věku 83 let, nemají ve světě výzvědných služeb obdoby. Šéfem východoněmecké rozvědky byl jmenován ve svých třiceti letech a na tomto místě zůstal 33 let. Patří mezi legendy špionáže - ovšem pokud lze v tomto světě intrik a špinavostí o legendách v kladném smyslu mluvit.

25.10.2006 Odposlechnuto v nemocnici

Za pětačtyřicetiletým pacientem, který se zotavuje po složité operaci srdce, se přišel do nemocnice podívat kolega.
„Představ si, že se mě ta doktorka na příjmu ptala, jestli kouřím. Řekl jsem že ano. Ale že dvacet let dělám na plynu a tam dýchám ještě horší sajrajty. Na to už ani necekla.“

25.10.2006 Nebojte se kardiostimulátoru!

Měl jsem už několik let potíže s nízkým tepem srdce – 40–50 za minutu místo obvyklých 72. Před dvěma roky chtěla moje kardioložka, aby mi dali kardiostimulátor. V nemocnici Na Homolce mě udělali katetrizaci a řekli, že obě cévy k srdci mám čisté a že by to bylo předčasné.
Často si měřím tlak a přístroj přitom udává i tep. Dne 3. října mi bylo v poledne trochu slabo, a tak jsem se změřil. Tlak dobrý (125/66), zato tep jenom 33. Řekl jsem se to spraví a skutečně v dalších dnech se už pohyboval okolo 60.

nahoru | celkem: 583 | stránek: 59 | «<5556575859>»

ed2006-2012 © kuks