hlavní články

27.12.2006 Šizuňkové v Tesku ve Stodůlkách - a zjištění ČOI

Otec měl v našem rodném městečku obchod – dokud mu ho nesebrali v roce 1949 komunisté. Jako malí kluci jsme tam museli s bratrem často pomáhat. Například při vážení cukru – na to si dobře vzpomínám. Tehdy neexistovalo kilové balení, ani automatické váhy. Z velkého pytle se sypal cukr do malých sáčků. U váhy stála obvykle maminka. Na tu stranu, kde bylo kilogramové závaží, ještě přiložila sáček – to proto, aby vyvážil obal na straně druhé. A potom na váze dosýpala, aby byl v sáčku přesný kilogram. Mám dojem, že jsme rozvažovali i další zboží, nejspíš sůl, možná i něco jiného, ale ten cukr mně utkvěl v paměti.
V městečku bylo i několik dalších krámů. Někteří lidé také nakupovali v okresním městě, v Klatovech. Občas si tatínkovi postěžovali, že je někde ošidili, nejčastěji na váze, kdy chybělo pár deka – a to byl na války, kdy se všechny potraviny prodávaly přídělově, na lístky, které každý občan dostával, malér. Tatínek takovým obchodníkům říkal šizuňkové.

26.12.2006 STS 116: Nejúspěšnější expedice ke kosmické stanici skončila

Když raketoplán Discovery dosedl minulý pátek 22. prosince pozdě večer našeho času na letišti Kennedyho kosmického střediska na Floridě, všichni si oddechli. Do poslední chvíle totiž nebylo jasné, jestli se umoudří počasí nad Floridou anebo Kalifornií, anebo v nejhorším případě bude muset dosednout na základně White Sands v Novém Mexiku.

18.12.2006 On-line na iDnes: Tajné služby a kosmonautika

V pondělí odpoledne jsem odpovídal v redakci iDnes na otázky čtenářů, které se týkaly tajných služeb, především smrti uprchlého důstojníka ruské FSB Litviněnka, také přišly dotazy na smrt Jana Masaryka, které vybudila nedělní zpráva z Moskvy, že ho 10. března 1948 vyhodil z okna Černínského paláce důstojník sovětské výzvědné služby.

18.12.2006 Opět stará otázka: Jak zemřel Jan Masaryk?

Leonid Paršin dává dohromady memoáry své matky, plukovnice KGB. Chce na nich vydělat - jako mnozí jiní veteráni sovětské rozvědky, kteří se dnes chlubí svými "hrdinskými činy". Proto znovu rozvířil údajné zavraždění Jana Masaryka matčinými kamarády. To mě dost naštvalo. Zabývali jsme se tím před lety, když jsme chystali televizní seriál Československo ve zvláštních službách, a nedalo se nic ověřit.

16.12.2006 Vítejte v ponurém světě Měsíce!

Američany, kteří začnou znovu létat Měsíc okolo roku 2020, nečeká žádný ráj. Tohle nebeské těleso pokrývá pustá krajina, na níž nic neroste, připomíná šedavé vysokohorské pouště na Zemi. Ponurý dojem ještě zvýrazňují ostré hranice světla a stínu, na naší planetě neobvyklé. Přesto Neil Armstrong, první člověk, který tam vkročil z výsadkového modulu Apolla 11, tvrdil: „Z okénka kabiny vypadá Měsíc docela přívětivě. Nebe bylo černé, ale na měsíčním povrchu to vypadalo jako v denním světle. Povrch sám se zdál žlutohnědý, ale nějaký zvláštní světelný efekt způsoboval, že se barvy neustále měnily.“

14.12.2006 Máme atomové zbraně – připustil izraelský premiér. A tady jsou podrobnosti, jak je zjistily výzvědné služby

Před několika dny izraelský premiér Ehud Olmert poprvé připustil, že jeho země vlastní atomové zbraně. Do té do doby izraelští vládní představitelé tuto možnost zamlžovali, třebaže právě před dvaceti lety technik z atomového střediska Dimona Mordechai Vanunu to prozradil v britském tisku a s že jeho tvrzením nakonec souhlasily americké a britské výzvědné služby.

12.12.2006 Traviči Litviněnka předávkovali – možná měl umřít později

Nejméně jednou za týden, někdy i častěji, se dívám na internet do rubriky Oblíbené, kde mám vyčleněné tajné služby. Jak v amerických, tak ruských pramenech často nacházím různé skvosty, které stahuji a ukládám do příslušných podadresářů v počítači. Několikrát týdně dostávám od Federace amerických vědců internetový bulletin Secrecy News, který upozorňuje na různé zajímavé informace povětšinou o amerických zpravodajských službách. A tak jsem narazil i na názory britského chemika na způsob otravy Litviněnka – to jsme si nemohl nechat pro sebe.

Lidé, kteří v Londýně otrávili bývalého podplukovníka ruské tajné služby FSB Alexandra Litviněnka, mu dali nejspíš větší dávku, než měli. Kdyby použili nižší množství, mohl tento ruský zpravodajec zemřít později, a nikdo by na důvod jeho smrti nepřišel.

12.12.2006 Zdeněk Ceplecha - Díky němu známe lépe vesmír

Starý dobrý známý Zdeněk Ceplecha z Ondřejova, jehož hvězdnou dráhu sleduji od konce padesátých let, získal význačné ocenění. Musel jsem o něm znovu napsat, vždyť je to jeden z lidí, kteří ve světě proslavili českou vědu, a přitom zůstává neobyčejně skromný.

Astronom světového věhlasu Zdeněk Ceplecha získal na konci letošního roku ocenění za vybudování největší a nejdéle fungující sítě pro pozorování bolidů, tedy jasných meteorů. Díky jeho systému získali vědci po celém světě zásadní poznatky o těchto tělesech.
Cena Premium Bohemiaese se letos již počtvrté udělovala za významný vědecký objev nebo přínos.

06.12.2006 Jiní přeběhlíci od KGB dopadli lépe než Litviněnko

Uprostřed oběda mě vyrušil telefonem vedoucí zahraničního oddělení Standa Drahný: „Potřebujeme, abys napsal sedmdesát řádek něco o špionech. Máme tady další zprávy o Litviněnkovi a potřebujeme je doplnit něčím, co s jeho případem souvisí.“ Ujistil jsem ho, že odpoledne se zastavím v redakci a něco napíšu. Když jsem tam přišel, koumali jsme nad tím, čím bych to doplnil. Napadly mě případy šťastnějších zběhů z KGB, kteří pod britskou ochranou přežili – Gordijevského a Mitrochina. Jenže podklady k jejich životům jsem měl doma. Nakonec vytáhl jeden kolega jejich životopisy z internetu a já se mohl pustit do psaní. Věděl jsem o nich dost.
Kdy se dozvíme plnou pravdu o smrti Alexandra Litviněnka? Nejspíš až to prozradí někdo z té tajné služby, která za ní stojí. A to může být třeba za deset anebo padesát let.

29.11.2006 Jak se vraždí špioni

„Je to normální, nebo ne, vraždit uprchlé špiony?“ ptala se mne telefonicky Jana Bendová, která vede rubriku publicistiky v MFD. Samozřejmě že ne! „Tak nám o tom napiš.“ Sedl jsem a napsal. Nedalo to moc práce. O těch sovětských vyzvědačích, kteří přeběhli a jejichž životy ukončila popravčí komanda vysílaná z Moskvy, jsem ledacos věděl. Jenom jsem se ještě mailem ujistil u dr. Petra Zemana, bývalého ředitele české civilní výzvědné služby, který i v penzi sleduje bezpečnostní problematiku, že pomsta na defektorech nepatří k zásadám západních zpravodajských služeb.

Každý špion, který přeběhne na druhou stranu, se musí bát o život. Připomněl to i Ladislav Bittman, major československé rozvědky, který uprchl do USA dva týdny po sovětské okupaci republiky, v neděli večer na ČT 2 v repríze jednoho z dílů seriálu Československo ve zvláštních službách. Věděl, že kdyby zůstal v Evropě, pořád by mu hrozilo nebezpečí únosu či zavraždění. Proto požádal o azyl Američany – předpokládal, že podmínky v USA jsou pro vraždící komanda KGB mnohem složitější a spíš tam přežije. Měl pravdu.