Karel Pacner
novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku
hlavní články
Dejte si pozor, když jdete něco kupovat do Tesca ve Stodůlkách. Když před několika týdny zdražili vícezrnné uzly, raději tam nedali cenovku. Na ten skok asi o tři koruny mě upozornila až pokladní, která nechtěla, abych jí je vracel.
Pozval jsem na ně Obchodní inspekci. Třebaže jsem prodavače upozorňoval, že si budu stěžovat, zřejmě se na přidání cenovek vykašlali – z inspekce jsem dostal dopis, že při kontrolním nákupu opravdu zjistili na úseku pečiva závažné nedostatky.
Mám slabost pro Američany – v pětačtyřicátém mně zachránili život. Jako devítiletý capart jsem byl na smrt nemocný a když za jejich vojenskými lékaři přišel můj tatínek s prosbou, že potřebuju penicilín, ochotně mu ho dali a lahve s alkoholem, které jim za to nabízel, odmítli. Při loňské návštěvě Normandie jsem žasl, na jaké skály musela ráno 6. června 1944 část amerických vojáků v zuřivě palbě Němců vyšplhat, aby zvládli invazi – a nás osvobodili a mně mohli poskytnout životodárný lék. Znovu jsem si uvědomil, že miliony Američanů se za první i druhé světové války přeplavili do neznámé Evropy, aby jí zachránili před otroctvím. Jenže v Americe bych žít nemohl. Byl jsem tam čtyřikrát, poznal jsem velký kus země, s několika lidmi jsem se spřátelil, ale americký způsob života by mi asi nevyhovoval.
Zavolala mi Alice Horáčková, která má v oddělení kultury MFD na starosti knihy, abych jí napsal pár řádek do rubriky Co doporučuji. Dlouho jsem se nerozmýšlel.
Máme tedy vládu, která může vládnout! Kdyby Jájínek Paroubek hned po červnových volbách uznal, že ČSSD prohrála, mohla se ujmout vesla už loni před prázdninami.
Není to však kabinet podle mého gusta. Jistě, je v něm řada osobností, kterých si musíme vážit, jako Vondra, Schwarzenberg, Nečas, Langer, Julínek, Gandalovič, Parkanová a někteří další. Topolánka, který vyhrál osobní souboj s Paroubkem, však poněkud deklasifikuje jeho mimomanželský poměr – na plakátech loni před volbami se nám představoval s celou šťastnou rodinou. Velkým otazníkem jsou nečitelní zelení a kontroverzní Čunek.
David N. Bossie nemá Bill Clintona rád. Dokazuje to svou knihou
Selhání zpravodajských služeb (Intelligence Failure) s podtitulem
Jak Clintonova politika národní bezpečnosti připravila scénu pro 11. září. Není divu – Bossie vedl ve Sněmovně reprezentantů několik vyšetřování vůči Clintonovi jako prezidentovi: aféru Whitewater, což byl skandál s obchodem s nemovitostmi, nezákonné financování prezidentské kampaně ze zahraničních (přesněji: čínských) zdrojů až po nelegální dodávky strategického zboží komunistické Číně. V téhle knize shromáždil spoustu důkazů, které ukazují, jak Clinton pod různými falešnými záminkami oslaboval činnost amerických zpravodajských služeb.

Na tu událost si vzpomínám dobře jenom z jednoho důvodu – někteří zažraní bolševici v redakci Mladé fronty dávali různými poznámkami najevo, jak je smrt tří amerických kosmonautů těší. Zdrží se tím americký projekt Apollo, takže na Měsíci se jako první vysadí Rusové. A budou tam – podle dobové karikatury – Američanům razítkovat pasy. Naštěstí tihle „bijci imperialismu“ byli mezi mými kolegy výjimkou. Když za čtvrt roku zahynul první sovětský kosmonaut, navíc během návratu z vesmíru, radši se stáhli.
Určitě jsem viděl všechny filmy o výpravách Američanů na Měsíc. Ale to, co ukazuje biograf Imax na pražské Floře pod názvem Mise na Měsíc, je mnohem úchvatnější, i když se nejedná o nefalšovaný dokument – díky speciálním brýlím totiž vnímáme všechno trojrozměrně, s hloubkou. A v tom je ten půvab.
Když v uplynulých měsících jednal Jiří Paroubek s představiteli ODS, případně dalších stran, o vládě, vždycky se prý ptal: „A co z toho budu mít já?“ Neustále se tlačil dopředu, vystupoval energicky a diktátorsky, co řekl on, to platilo, jeho místopředsedové mu jenom úslužně přizvukovali. Není divu, že ho jeho někdejší spojenec Miloš Zeman trefně označil za Jájínka. (Miloši, díky, to se ti opravdu povedlo.)
Teď jeho politika havarovala, protože dva socialističtí poslanci vzali doslova ústavu, která praví, že „vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy“ (článek 26). Nejsou tedy přeběhlíky či zrádci, jak jim Paroubek a spol. spílají.

V Rusku mohutně oslavovali sto let od narození Sergeje Koroljova, tajuplného Hlavního konstruktéra, člověka, pod jehož vedením vznikla raketa R-7, první družice i první kosmické lodi. A přitom pokračovalo i jeho zbožnění a mytizace. Ovšem když se podíváme na životopisy jiných významných osobností, zjistíme, že to není nic nového, je to vlastně úděl každého význačného člověka.
V minulých dnech za mnou přišel štáb z TV Nova. Budou vysílat dva díly filmu
Mission Impossible o operacích amerických tajných služeb, které jsou tak fantastické, že by se ve skutečnosti nemohly nikdy uskutečnit. Prostě hollywoodská produkce nesmyslů s hvězdným obsazením. A ode mne chtěli, abych jim pověděl o akcích, které tajné služby v minulosti skutečně dělaly, ať už uspěly anebo zkrachovaly – uvedou to v sobotu 13. ledna v poledním pořadu Volejte Novu.
Když jsem se nad tím zamýšlel, uvědomil jsem si, že jsem o některých takových operacích sám psal.
nahoru | celkem: 595 | stránek: 60 |
«<5455565758>»