Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

dopisy čtenářů

povinné
povinné
povinný, nebude zveřejněn

ANTISPAM Sečtěte dvě a tři (číslovkou):

novývaclav.votruba@tiscali.cz (23.12.2007 17:20)

Vážený pane, jako vánoční dárek jsem 22.12. obdržel Vaše poslední vydání knihy Osudové okamžiky Československa. Nevydržel jsem slušně vyčkat do Štědrého dne a dnes jsem stručně nahlédl na několik stránek konce a nového začátku ČSR. Protože jsem tyto oba časové úseky našeho státu silně prožíval, první v Sudetech a druhý v Plzni, kde jsem se začal politicky angažovat v Českosl. straně národně socialistické. Tu jsem ale ukončil pouze půlročním pobytem na Pankráci, protože naštěstí měli komunističtí zákonodárci zpoždění. Naopak za dobu okupace jsem byl Česko-německým fondem odškoděn. Přečetl jsem řadu historických knih ku př. i sbírku dokumentů "Die Deutschen in der Tschechoslowakei 1933-1947", vydanou Nakladatelstvím ČSAV 1964 a řadu dnes dostupných web. stránek.
Své vzpomínky, proložené historickými skutečnostmi do roku 1951, jsem na 130 stránkách napsal hlavně pro mých šest vnoučat. Nevím, zda se ještě odhodlám k pokračování, protože tato další časová etapa je dnes již obecně více dostupná.
Při prvním listování ve Vaší knize jsem nalezel řadu zajímavých, mně dosud neznámých skutečností. Na druhé straně mě ale překvapila chybějící stať o záboru Sudet a její příčiny. Stejně tak jsem se pozastavil nad kapitolou konce svět. války v souvislosti s US Army, kde znám i jiná fakta. Jsou to pouze první letmé pohledy, které jsou třeba dány Vaším autorským záměrem, nebo uvažovaným rozsahem publikace.
Využiji této příležitosti ke sdělení svého názoru na nově se koncipující Ústav pro studium totalitních režimů, kdy by z toho vypadlo údobí 1945-48, které nebylo žádným historickým hiátem, ale se sovětské strany pokračujícím skrytým nátlakem, včetně nezákonné i vraždedné činnost jak ruských, tak i našich komunistických organizací.
Pokud by Vás zajímaly některé skutečnosti, rád naváži kontakt, ale pak bych prosil o e-mailovou adresu, protože při mém věku mi již lépe vyhovuje zaslat e-mail s přiloženým textem ve Wordu.
Příjemné prožití svátků přeje a je s úctou
Ing. Václav Votruba

novýJiri Veverka (20.12.2007 08:49)

Vazeny pane Pacner,
ten clanek o ruske spionazi a jejich metodach je skvely! Chybi mi jen jedno: Preklad do nemciny a uverejnit ve vsech nemecky mluvicich zemich. Treba by potom mistni naivove tak neoslavovali vstupy a nakupy ruskych "oligarchu" na mistni trhy.
Hezke Vanoce
preje Jiri Veverka


novýknihovna Janovice nad Úhlavou (01.11.2007 15:01)

Vážený pane Pacnere, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za Váš dar naší knihovně, udělal jste radost nejen mně, ale hlavně chlapům -čtenářům. Doufám, že se domluvíme a v březnu /5. 3. 2008/ se sejdeme u nás v knihovně na besedě se čtenáři. Ještě se Vám ozvu telefonicky. Vaše stránky jsou plné zajímavého počtení.Eva Semelová / dříve Krátká/ knihovnice z Janovic.

novýKarel Pacner (28.10.2007 09:27)

Ano, Ivo Budil byl velice skromný. Když měl posledně kulaté narozeniny, ptal jsem se ho, kde je bude slavit, odpověděl, že to nestojí za to. A odmítl veřejný pohřeb, kremace proběhla pouze v úzkém kruhu rodiny. V úterý o něm bude hodinovka v rádiu Leonardo, včera na něj vzpomínali i v Meteoru.

novýMartin (28.10.2007 02:22)

Děkuji za objasnění. Bylo mi to divné, ale takto je to už pochopitelné a navíc to dokládá obdivuhodnou skromnost pana Ivo Budila.

novýKarel Pacner (27.10.2007 16:41)

Pane Martine, Ivo mně ten nucený odchod vysvětloval tím, že prý ten nový mladý šéf usoudil, že je na Meteor starý. Na druhé straně vím, že Meteor byla kláda, byly doby, kdy ho dělali dva redaktoři. Ještě tentýž den však dostal nabídku z Leonarda. A když jsem se ho ptal, jestli v tom nemohu přes některé známé něco udělat, třeba i představitelé Akademie věd by za něj mohli intervenovat, řekl, abych v tom radši nešťoural. V Leonardu byl rád, obklopovali ho mladí a vnímaví lidé, kteří byli rádi za jeho rady a zkušenosti.

novýMartin (27.10.2007 10:24)

Ke smutné vzpomínce na pana Iva Budila a poznámce, že po nuceném odchodu (škoda každého dne, kdy takoví lidé jak pan Ivo Budil nesměli dělat svou práci!) a po návratu do Českého rozhlasu k Meteoru, opět pan Ivo Budil odešel - cituji - "když ho mladý přemoudřelý šéf před několika lety vyhodil, začal spolupracovat s rádiem Leonardo, jemuž věnoval všechny své síly". Poznámka o "přemoudřelém mladém šéfovi" mne šokovala. Netušil jsem o tom. A ptám se proto, kde tedy byli se svým hlasem ostrého protestu všichni, kteří tuto věc věděli a dnes ji připomínají a také dnes se smutkem na pana Iva Budila právem vzpomínají? Proč tehdy neprotestovali proti kariéristovi? Proč se veškerou silou nepostavili za pana Iva Budila a za jeho práci? Proč se opakovala křivda z let sedmdesátých i v době, kdy pravidla té doby už dávno neměla v naší zemi fungovat? Jak se zachoval ředitel rozhlasu - a zachoval se vůbec nějak? Co novinářští kolegové, kteří vše věděli? Nerozumím tomu!

novýKarel Pacner (25.10.2007 20:45)

Pane Klinkovský, vůbec si nejsem jist, co jsem stvořiteli svých stránek dával za podklady. Spíš si myslím, že to vytvořil z víc fotek, ale přesně si to nepamatuji, už je to rok. Zkuste se sám podívat na archiv Apolla - http://www.apolloarchive.com/apollo_gallery.html
Pane Zavadile, díky za morální podporu. To víte, že píšu - je to hned v úvodu rubriky Hlavní články. Rád bych do konce roku dopsal Atomové vyzvědače studené války. S kamarádem Tondou Vítkem děláme pro iDnes/Technet seriál o kosmonautice. Včera jsme měli schůzku s jedním nakladatelem, který to chce vydat jako knihu. A mám i další plány.

novýEvžen Zavadil (25.10.2007 15:08)

Vážený pane,
já nevěřím, že teď nepracujete na nějaké nové knize. Vaše celoživotní vášeň: astronautika a spy Vám určitě nedá spát. A tak si dovoluji Vám držet palce (nebo spíš ruku na klávesách PC) aby jsme si zase něco nového od Vás přečetli.
Co Vy na to ? Zdraví E.Zavadil
Poznámka: Co popsat vojenskou kosmonautiku v SSSR a Rusku ?

novýOlga Bendová (12.10.2007 12:13)

Vážený pane Pacnere, Váš clánek o srazu spoluzaku mne oslovil.
Za prvé maminka byla absolventka Gymnázia Kromeříž 1950. Od roku 2000 se scházeli každý rok. A vždy to byl čas, na který se moc připravovala.
Nemůžu vědět, co si povídali. Jednou jsem ji vyzvedala autem ze srazu a byla nevypáčitelná.
Doma jsem našla dědečkovu korespondenci ke srazu spolužáků v roce 1960. bylo to padesát let od ukončení Učitelského ústavu v Kroměříži a mnozí si stěžovali na zdraví a omlouvali se. že nepřijedou. olik se jich sešlo nevím.
Mne samotné se nejblíže týká sraz se spolužáky ze základní školy po 20 letech. Některé neviděla 17 let. Také se těším. maturitní patnícka byla prima.
Na srazy se prostě chodí, jezdí, létá, omlouvá pouze smrt. Kdo si to není schopen uvědomit, má škodu.
Rozumím vašemu smutku, že někteří už nikdy nepřijdou. Dokud na ně má kdo vzpomínat, je to pořád ještě dobré. A jedno potěšení na závěr: lidská mysl ukládá všechna zážitky a vzpomínky, jen ten mozkový archivář to občas špatně popíše a nejsme si vždy schopni vybavit událost na vlastní přání. A pak nás z nenadání přepadne myšlenka na událost starou třeba třicet let a je to jako by se to stalo teď.
Přeji Vám ještě spoustu třídních srazů s dobrou účastí a zdravím podporovaným výdobytky medicíny.



nahoru | celkem: 1045 | stránka: «<99100101102103>»

ed2006-2012 © kuks