Karel Pacner

novinář, který píše i knihy, nyní na odpočinku

dopisy čtenářů

povinné
povinné
povinný, nebude zveřejněn

ANTISPAM Sečtěte dvě a tři (číslovkou):

novýKarel Pacner (03.09.2007 23:51)

Pane Černý, kniha Příběhy české vědy vyšla v roce 2002, dělal jsem ji se dvěma kolegyněmi. Vydalo nakl. Academia, takže v jejich prodejnách ji mají, anebo přes internet v nakladatelství. Začátkem října vyjde v nakl. Brána Rytíři lékařského stavu a o asi o měsíc později v Karolinu Čeští vědci v exilu, obojí s dalšími autory.

novýVít Černý (03.09.2007 14:14)

Dobrý den, zuajímalo by mě, kdy vydáte knihu PŘÍBĚHY ČESKÉ VĚDY.
Děkuji za odpověď a po Kolumbech vesmíru I a II se těším na Vaše další knihy.

novýKarel Pacner (01.09.2007 14:34)

Pane Šaldo, je mi líto, ale 5. díl nenapíšu, tyhle věci se odtajňují až s odstupem, Britové a Američané je odtajňují někdy až po 50 letech. Teď bych neměl o čem psát, nikdo by mi nic nepověděl. Teď píšu Atomové vyzvědače studené války (At. vyzv. 2. s.v. vyšli letos na jaře). Určité věci o špionáži jsou také v obou dílech Kolumbů vesmíru.
Pane Hyršle, napsal jsem poznámku o Apollu 20, kterou jsem poslal kolegům do iDnes. Předpokládám, že ji zařadí do rubriky Technet začátkem týdne. A pak ji dám také na svou hlavní stránku.

novýLadislav Šalda (01.09.2007 10:39)

Pane Pacnere,četl jsem snad všechny Vaše knihy,teď naposledy Kosmické špiony,jen bych se Vás chtěl zeptat,nenapíšete 5.díl zvláštních služeb? Od nové,současné doby? Určitě by to bylo zajímavé a velmi záslužné,o historii tajných služeb se zajímám už dobře čtyřicet let a stále jsou nové a nové věci.Vy jste spoustu věcí pomohl odhalit a popularizovat.Díky za to,hodně zdraví a sil!

novýJaroslav Drobník (24.08.2007 07:44)

Dlouho jsme se neviděli a nemohu si odpustit maloupřipomínku: na konci své recenze Říše strachu píšete:Český překlad Michala Prokopa je standardní. Není však jasné, proč se překladatel drží termínu „environmentální“, když u nás se běžně vžil výraz „ekologie, ekologický“.
Dovolte mi citovat kousek ze svých skript:
Naší českou slabinou je, že ekologie u nás utrpěla největší profanaci ze všech přírodních věd. Mohou za to media a některé NGO, které anglický termín „environmentalist“ začaly překládat „ekolog“ a „environment friendly“ výrobky jako „ekologické“. Máme ekologické domy, ekologický toaletní papír, ekologické polyténové pytlíky, zkrátka ekologické, nebo alespoň eko- je kde co, aby se lépe prodávalo. Podobně úřady pro „organic farming“ vymyslely termín „ekologické zemědělství“. Pro veřejnost je tudíž dnes ekologem každý, kdo vyrobí nápis proti Temelínu, nebo je zaměstnancem kanceláře globální organizace používající environmentální rétoriky pro své politické cíle. Že ekologie je věda podobně jako třeba geologie, se už z obecného povědomí vytratilo, natož aby v něm přežívalo tušení o jejím vědeckém základu.
Zdraví j,drobnik@atlas.cz

novýKarel Pacner (10.08.2007 10:10)

Pane Hendlíku, nevím, odkud jste, ale oba díly Kolumbů vesmíru by měly mít ve všech větších knihkupectvích. Rozhodně tady v Praze je mají. Kdybyste měl s jejich sháněním potíže, bylo by nejlepší, kdybyste si je objednal přímo v nakladatelství - www.paseka.cz. Tam myslím dávají i nějakou slevu, ale zřejmě se platí balné a poštovné, tím si nejsem jist.

novýKarel Pacner (01.08.2007 09:18)

Ano, pomáhal jsem při jeho počešťování. V zásadě je to zajímavý pohled na vývj kosmonautiky. Ale v drobnostech není pravdivý. Například Gluško a Koroljov byli propuštěni z vězeňské konstrukční kanceláře NKVD v Kazani už v létě 1944. Oba si od 30. let tykali. Gluško sám chtěl být šéfem raket, ale nikdo o tom neuvažoval. Koroljova jmenoval do funkce hlavního konstruktéra ministr válečného průmyslu Ustinov. Setkání von Brauna s Američany taky proběhlo krapet jinak. Atd. Zřejmě kvůli větší dramatičnosti si autoři tyhle věci přizpůsobovali. Pokud to šlo, snažil jsem se při revizi překladu některé opravy zanést do textu, ale moc se dělat nedalo. Skutečný život Koroljova a von Brauna jsem popsal v 1. dílu Kolumbů vesmíru (vyšly loni v Pasece), Gluška mám ve 2. dílu (vyšel letos). Dělal jsem na tom přes pět let, využil jsem všech informací, které jsem dřív získal, a přečetl snad všechny knihy včetně nejnovějších memoárů, co existují. Snad jsem se tedy co možná nejvíc přiblížil pravdě.

novýJiří Beneš (13.07.2007 13:32)

Vážený pane Pacnere,

Vaše reakce na pořad Jana Krause mi potvrdila, že jsme si v tomto ohledu názorově velmi blízcí, a proto si Vás dovoluji seznámit s obdobným problémem, jehož materiální podstata je Vám jako expertovi jistě dobře známa, a požádat Vás ne-li o přímou angažovanost, tedy alespoň o morální podporu. Z následující anotace, kterou jsem loni poskytl několika našim nakladatelstvím, leč bez odezvy, jistě pochopíte, oč mi jde. Nyní mám jistou naději v jednom zavedeném nakladatelství, čekám jen na lektorský posudek.
Pro Vaši informaci uvádím, že anglický text Vám v případě Vašeho zájmu mohu zapůjčit k nahlédnutí. Pokud bude lektorský posudek negativní, uvítal bych jakékoliv Vaše doporučení, jak dále postupovat, aby kniha mohla u nás být vydána.
Nadále platí, že Nadační fond je ochoten zaplatit kvalitní překlad z pera renomovaného překladatele, který již přislíbil spolupráci.
Promiňte mi, prosím, mou smělost a přijměte mé upřímné pozdravy a poděkování za neúnavný boj s větrnými mlýny.

Jiří Beneš
--------------------------------------------------
Anotace knihy Johanny van Haarlem

Memoárová kniha „I lost my child twice“ je osobní výpovědí Holanďanky, paní Johanny van Haarlem, matky člověka, jehož jména – Erwin van Haarlem – komunistická Státní bezpečnost v sedmdesátých letech zneužila pro vytvoření falešné identity svého špiona Václava Jelínka. Přibližně ve stejné době paní van Haarlem pátrala po svém synovi, od něhož byla souběhem nepříznivých okolností odloučena na konci války, a Václav Jelínek byl zaúkolován, aby v zájmu udržení své falešné identity roli jejího syna sehrál. Přes deset let udržoval paní van Haarlem v tomto klamu, a bylo by se mu dařilo i nadále, nebýt jeho vyzrazení a zatčení v Londýně r. 1988. Při zjišťování jeho pravé identity testy DNA prakticky vyloučily, že by mohl být jejím synem.
Novinář Jaroslav Kmenta na základě svých rozhovorů s V. Jelínkem v r. 2005 vydal rozsáhlou knihu „Český špion Erwin van Haarlem“, v níž je Jelínek glorifikován jako dokonalý profesionál, přičemž je naprosto pominut mravní rozměr jeho osobnosti a dosah jeho působení – komu jako „profesionál“ sloužil a jaké trauma způsobil osobě, za jejíhož syna se vydával.
Skutečný, v České republice žijící Erwin van Haarlem strávil před svou adopcí českou rodinou několik poválečných měsíců v dětském ozdravném domově zřízeném Přemyslem Pittrem na zámku ve Štiříně původně pro děti z Terezína a koncentračních táborů, k nimž ale brzy přibyly děti německé národnosti, jež Pitter zachránil z českých sběrných táborů pro Němce. Nadační fond Přemysla Pittra a Olgy Fierzové proto oslovil paní van Haarlem, aby svůj životní příběh sepsala a ze svého pohledu popsala historii obludného klamu, jehož se stala obětí. S jejím souhlasem Nadační fond nechá její vysoce kultivovaný anglický text přeložit do češtiny a hodlá jej vydat jako protiváhu jednostranné a značně bulvární glorifikace jednoho komunistického agenta.


PhDr. Jiří Beneš
Člen správní rady NF PP+OF

novýKarel Pacner (12.07.2007 15:04)

Pane Heřmánku, nejde o názory v ČT. Jde o to, že pan Kraus nezvládl roli moderátora. Neměl připravené otázky "na tělo", které by aspoň trochu ukázaly, kdo to je KK. Jinými slovy: selhala dramaturgie, která to Krausovi připravuje. To je jedna věc. A druhá spočívá v tom, jestli KK jako komunistický vyzvědač má vůbec ve veřejnoprávní TV vystupovat. V úterý jsem o tom mluvil s několika vojenskými zpravodajci (dnešními), ti, kteří to viděli, byli taky šokováni.

novýPetr Kozák (11.07.2007 12:22)

Pane Pacnere, děkuji za Vaši stížnost radě ČT na vystoupení agenta KGB Köchera v talk show p. Krause - jsem rád, že to nejenom mě přišlo divné.



nahoru | celkem: 1031 | stránka: «<99100101102103>»

ed2006-2012 © kuks