Milý Honzo, zdravím tě. Jsem rád, že článek se líbil.
Milý Karle, znám Tě ze schůzek Klatováků, seděl jsem na židli vedle Tebe aamchodil o třídu níže na měšťance na Husku i na gymnaziu Jaroslava Vrchlického. Přeposlal jsem Tvůj nedávno napsaný text svým "myslícím" kamarádům a mezi nimi byl i Franta Švára, se kterm jsem chodil do stejné třídy na Husáku. amdnes žije se svým starším bratrem a také Vlastou Rybákovou nedaleko New Yzorku. Odpověděl mi
mailem, který jsem částečně zkopíroval a zde ho přeposílím."
:Jan Moravec
Přílohy24. 5. 2020 17:22 (před 3 dny)
Nevím, jestli si všichni pamatujete Karla Pacnera. Byl o třídu starší na vrchlického Gymnáziu (poději jedenáctiletce) a pokud mne paměť neklame i na měšťance (
F Sv
18:17 (před 4 hodinami)
komu: mně
Ahoj,diky za tento Mail.Poslal jsem to svagrove(Vlast Ros.Rybakova),ktera s nim chodila
do tridy a dobre si na nej pamatuje,pry to byl vemi chatty spoluzak.Budes-li s nim
mluvit,tak mu vyrid od ni pozdrav.Napsal to vyborne.Budes nerdy na Skype??? Franta
Zdraví Honza Moravec
antispam: pět
Pane Uhere, je mi líto, ale neporadím vám. Tu knihu jsem psal v polovině 90. let a přečetl jsem kvůli ní spoustu memoárů a historických studií.
Pane Pacner,
chtěl jsem vás požádat o jednu informaci, respektive zdroj, ze kterého jste čerpal údaje pro vaši knihu Osudové okamžiky Československa. Jedná se mi o popis setkání Václava Klofáče s císařem Karlem ve vlaku u Vídně (str 86), kde spolu jednali o dalším poválečném vývoji bez krveprolití. V prvním odstavci tam je uvedeno, že proběhly dvě schůzky o jejichž obsahu víme pouze z "jeho svědectví". Nevím zda "jeho" je reference na Václava Klofáče nebo tajemníka generála von Pregenau a hlavně jak a kde toto svědectví bylo zaznamenáno.
Důvod proč se na tuto událost dotazuji je ten, že moje babička je vnučkou Václava Klofáče a velice se zajímá o celý dědečkův život a odkaz. V tomto případě by si chtěla srovnat faktické události s rodinným vyprávěním.
Pokud můžete, ozvěte se mi prosím přímo na email.
S pozdravem,
Jan Uher
Pane Turay, já nemám žádnou adresu Tauba v Salcburku. My jsme tam jeli na adresu, kterou měla dramaturgyně, mě nezajímala. Potom se občas ozývala pí Taubová pohledy a jednou poslala v obálce reprodukci svého obrazu.
Vážený pán Pacner,
nemáme v úmysle heroizovať ani Tauba, ani Fodora, jedná sa o poďakovanie
za statočnosť, ktorú preukázali v Karlových Varoch v máji roku 1945.
My prostredníctvom starej adresy pána Tauba, s ktorým ste si na danej adrese "vyměnili pár vzkazů", sa chceme pokúsiť dohľadať jeho dcéru. Pokiaľ nám láskavo poskytnete hľadanú adresu budeme Vám povďační.
Rád si s Vami na danú tému podrobnejšie pohovorím, ale len prostredníctvom
neverejného e-mailu.
Skláňam sa pred Vaším dielom, teším sa na Vašu ďalšiu knihu,
prajem Vám hodne zdravia, s poďakovaním za pomoc,
s úctou,
Dr.Turay
Vážený pane Turay, bohužel nemám žádné spojení na Taubovu dceru. S jejím otcem jsem natáčel v Salcburku v červnu 1997. Pak jsme si vyměnili pár vzkazů a tím to skončilo. Pozor, nevím, nakolik chcete Tauba heroizovat, CIA měla podezření, že občas pracoval pro Sověty. Potvrdil mi to prof. Igor Lukeš, historik v Bostonu, který zkoumá americké archivy. Je to nepodložené, bez důkazů, také by se to mohlo vysvětlovat jako zpravodajská hra CIA proti NKVD. Podrobně o tom píšu v knize Čs. vyzvědači, která by měla vyjít v říjnu.
Vážený pán inžinier,
naše vydavateľstvo Pipex, pripravuje drobnú publikáciu o Eugenovi Fodorovi a Kurt Taub Taylorovi. Súčasne máme v úmysle inštalovať pamätnú tabuľu s ich menami v súvislosti s ich aktivitou v Karlových Varoch v máji roku 1945.
Na slávnostný akt odhalania tabule by sme radi pozvali dcéru manželov Taylorových. Naše pátrenie po nej je zatiaľ bezúspešné. Zo Salsburgu sme dostali správu, že naše údaje sú na dohľadanie nedostatočné. Údajne by pomohlo,
keby sme vedeli bývalú adresu Taylorových.
Tak ma napadlo, že možno vo Vašich poznámkach by sa azda Salzburgská adresa našla.
S obdivom a úctou
PhDr. Peter Turay
Dekuju moc. Velmi užitečné pro mě!
Pane Grampe,
mé zprávy chodily z Capu a z Houstonu dálnopisem. Ano, na stránkách MF ukazovali telefon, to bylo dopředu připravené, už nechtěli měnit logo.
Byl jsem ve Vědeckém muzeu v Los Alamos. V létě 1969 jsem uveřejnil ve Víkendu MF reportáž na několik pokračování pod názvem Od bomby na Měsíc.
Život v USA mne uchvátil, lišil se od Evropy. V Hunstvillu mě pozval tamní kolega Bob Ward na večeři se svými kamarády - nemluvili o ničem jiném než o válce ve Vietnamu a o obchodech, kdežto politika a kultura byly mimo jejich duševní obzor. I další mé cesty do USA (1990, 1992, 1997) mě utvrdily, že bych tam nemohl žít.
Zdraví KP
ed2006-2012 © kuks